22 Cdo 3822/2010 – Nejvyšší soud

22 Cdo 3822/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 5. 2012 Spisová značka:22 Cdo 3822/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:22.CDO.3822.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Společné jmění manželů Dotčené předpisy:§ 143a obč. zák. § 149 odst. 1, 2 obč. zák. § 150 odst. 3, 4 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:8. 6. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3822/2010 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., ve věci žalobkyně H. V., bytem v Plzni, Čechova 1787/11, zastoupené JUDr. Davidem Kourou, advokátem v Plzni, Čechova 32, proti žalovanému F. V., bytem v P., zastoupenému JUDr. Ludvíkem Röschem, advokátem v Plzni, Malá 6, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Plzeň - jih pod sp. zn. 9 C 149/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. dubna 2010, č. j. 61 Co 61/2010-198, takto: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 14. dubna 2010, č. j. 61 Co 61/2010-198, s e ve výroku I. rozsudku r u š í a věc se vrací v tomto rozsahu tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se domáhala vypořádání zaniklého společného jmění účastníků, které bylo za dobu trvání manželství zúženo dohodou, sepsanou ve formě notářského zápisu, o nemovité věci, a to domu v D., část obce V. Ú., nacházející se na pozemku, pozemek, zastavěná plocha a nádvoří, zahrada, to vše v katastrálním území V. Ú. (dále jen ,,předmětné nemovitosti“). Tyto nemovitosti se na základě předmětné dohody staly výlučným vlastnictvím žalovaného. Žalobkyně navrhla vypořádání předmětných nemovitostí tak, že jí bude vyplacen vypořádací podíl odvíjející se od ceny nemovitostí. Dále požadovala vypořádat majetkové právo spojené s leasingovou smlouvou, kterou žalovaný uzavřel za trvání manželství, a přípojné vozidlo. Dohromady požadovala částku ve výši 1.131.547,- Kč. Okresní soud Plzeň - jih (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. listopadu 2009, č. j. 9 C 149/2007-159, vypořádal společné jmění účastníků tak, že do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal přípojné vozidlo vyrobené na zákázku (výrok I. rozsudku) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu částku ve výši 62.090,-Kč (výrok II. rozsudku). Ve výroku III. - V. rozhodl o náhradě nákladů řízení a soudním poplatku. Soud prvního stupně konstatoval, že manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno a že účastníci dne 24. června 2002, tedy ještě za doby trvání manželství, uzavřeli dohodu o změně zákonného rozsahu společného jmění manželů podle ustanovení § 143a odst. 1 obč. zák. formou notářského zápisu, na základě které se stal žalovaný výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí. Dále bylo dohodnuto, že účinností této dohody bude veškerý majetek manželů nadále nabytý jedním z nich nebo jimi oběma nabýván pouze do výučného vlastnictví jednoho z manželů nebo do podílového spoluvlastnictví. Součástí tohoto notářského zápisu bylo přitom prohlášení účastníků, že jsou si vědomi, že podle ustanovení § 149 odst. 2 obč. zák. je každý z manželů oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno to, co ze svého majetku vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho majetek. Žalovaný se stal vlastníkem předmětných nemovitostí ke dni 25. června 2002 vkladem do katastru nemovitostí. Rovněž vzal soud prvního stupně za prokázané, že žalovaný za trvání manželství uzavřel smlouvu o finančním leasingu s obchodní společností ŠkoFIN s. r. o. ohledně automobilu Š. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na vypořádání předmětných nemovitostí dle ustanovení § 150 odst. 4 obč. zák. zanikl v tříleté prekluzivní lhůtě, jejíž počátek začal běžet po účinnosti dohody o zúžení rozsahu společného jmění účastníků, tj. dnem právních účinků vkladu této dohody do katastru nemovitostí. Vyšel z toho, že pokud zákon předpokládá vypořádání manželů ohledně vyňatého majetku (§ 149 odst. 4 obč. zák.), vztahuje se na toto vypořádání analogicky podle § 853 obč. zák. tříletá prekluzivní lhůta, ve které je možné část masy společného jmění manželů, vyňaté z něj dohodou manželů podle § 143a odst. 1 obč. zák., vypořádat. Protože právní účinky vkladu vlastnického práva žalovaného k předmětným nemovitostem nastaly dne 25. června 2002 a žalobkyně podala žalobu o vypořádání společného jmění manželů 10. prosince 2007, tato prekluzivní lhůta již uplynula a nárok na vypořádání účastníků ve vztahu k předmětným nemovitostem zanikl. Soud prvního stupně odmítl právní argumentaci žalobkyně, že její vypořádací podíl na těchto nemovitostech je vnosem do výlučného majetku druhého manžela po dle § 149 odst. 2 obč. zák., neboť toto ustanovení zahrnuje pouze konkrétní investici do výlučného majetku jednoho z manželů za trvání společného jmění manželů, nikoliv polovinu hodnoty tohoto majetku v době zániku společného jmění manželů v důsledku účinnosti dohody o jeho zúžení. Ztotožnil se naopak s názorem žalobkyně, podle nějž je finanční leasing automobilu majetkovým právem, které může být předmětem společného jmění manželů a je možné jeho hodnotu vyčíslit v každé fázi trvání leasingu. Soud stanovil hodnotu tohoto majetkového práva tak, že zjistil aktuální tržní cenu automobilu v době vypořádání, přičemž od této částky odečetl součet všech leasingových splátek hrazených žalovaným po účinnosti dohody o zúžení společného jmění účastníků. Bylo prokázáno, že finanční prostředky vynaložené na leasing byly získány ze společného jmění manželů účastníků, proto žalobkyni přiznal nárok na částku 62.090,-Kč jako vyrovnávací podíl, která činila polovinu stanovené hodnoty leasingu. Přípojné vozidlo přikázal soud prvního stupně do výlučného vlastnictví žalobkyně, neboť s tímto žalovaný souhlasil a prohlásil, že vypořádací podíl z této položky nepožaduje. Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 14. dubna 2010, č. j. 61 Co 61/2010-198, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému neuložil povinnosti zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu částku ve výši 62.090,- Kč (výrok I. rozsudku) a ve výrocích III. – V. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (výrok II. rozsudku). Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně nebyl podle názoru odvolacího soudu napaden odvoláním ani jednoho z účastníků, a nabyl tak podle názoru odvolacího soudu samostatně právní moci. Soud prvního stupně následně rozsudkem ze dne 7. května 2010, č. j. 9 C 149/2007-212, rozhodl o náhradě nákladů řízení a o soudním poplatku. Odvolací soud se plně neztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně, ovšem konstatoval jeho částečnou věcnou správnost. V odůvodnění rozsudku uvedl, že jestliže manželé uzavřou formou notářského zápisu dohodu o zúžení rozsahu společného jmění manželů, zaniká společné jmění manželů ohledně majetku, který tím byl vyjmut ze společného jmění a začíná běžet tříletá lhůta pro jeho vypořádání dohodou nebo rozhodnutím soudu k návrhu v této lhůtě podaném. Jestliže v této lhůtě nedojde k uzavření dohody o vypořádání společného jmění manželů ani není podán návrh na jeho vypořádání u soudu, dochází k vypořádání společného jmění manželů ze zákona. Protože tato prekluzivní lhůta v daném případě již uplynula, jsou předmětné nemovitosti v podílovém spoluvlastnictví a podíly obou manželů jsou stejné (§ 150 odst. 4 obč. zák.). Po uplynutí této lhůty se nelze domáhat, aby soud vypořádal dle § 149 odst. 2 obč. zák. majetek, ke kterému již společné jmění zúžením zaniklo, a tudíž ani vypořádání investic či vnosů vynaložených společně na výlučný majetek druhého manžela. Pokud jde o majetkové právo z leasingové smlouvy, odvolací soud konstatoval, že toto majetkové právo lze sice vypořádat, ovšem v daném případě platí taktéž nevyvratitelná domněnka podle § 150 odst. 4 obč. zák., a proto žalobkyni nenáleží vypořádací podíl přiznaný soudem prvního stupně. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a uplatnila dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Pokud jde o předmětné nemovitosti, dovolatelka souhlasila s rozhodnutími nalézacích soudů potud, že je třeba zúžené společné jmění vypořádat, neboť tomu nebrání žádné ustanovení dohody o jeho zúžení. Ba naopak tato dohoda obsah