22 Cdo 4105/2008 — Nejvyšší soud

22 Cdo 4105/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 1. 2011 Spisová značka:22 Cdo 4105/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.4105.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ochrana vlastnictví Dotčené předpisy:§ 35 předpisu č. 44/1988Sb. § 121 předpisu č. 40/1964Sb. § 126 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:1. 2. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 4105/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a JUDr. Františka Baláka ve věci žalobkyně L. R., zastoupené JUDr. Petrem Orctem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Na Vyhlídce 53, proti žalované České republice – Ministerstvu životního prostředí ČR, se sídlem v Praze 10, Vršovická 65, o odstranění betonové výplně, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 16 C 196/96, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. června 2008, č. j. 18 Co 241/2008–563, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Podle § 243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno. Okresní soud v Karlových Varech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. března 2008, č. j. 16 C 196/96–545, zamítl „žalobu na stanovení povinnosti žalovanému odstranit výplň sklepa domu žalobkyně čp. 120 v Jáchymově situovaného pod opěrnou zdí Šafaříkovy ulice“ a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 18. června 2008, č. j. 18 Co 241/2008–563, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Navrhla, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaná ve vyjádření navrhla, aby bylo dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítnuto. Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání je účastníkům znám, společně s vyjádřením žalované k dovolání tvoří obsah spisu, a dovolací soud proto na ně odkazuje. Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. července 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. ledna 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno. Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb. Dovolání může být přípustné jen podle § 237 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 237 odst. 3 o. s. ř. Dovolání může být přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního právního významu. Dovolání není přípustné. Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 3080, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 775/2002, uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řadu dalších, implicite též nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. února 2003, sp. zn. IV. ÚS 414/01, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením § 242 o. s. ř. (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. 28 Cdo 3440/2008, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. dubna 2009, sp. zn. 22 Cdo 1762/2007, uveřejněné tamtéž). Pokud dovolání neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu, nevede ani polemiku s právními názory odvolacího soudu, ale zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu, pak nemůže být přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založena (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. října 2006, sp. zn. 28 Cdo 2551/2006, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 4666). Dovolatelka v dovolání neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu, která by měla být dovolacím soudem řešena a existence takové otázky se nepodává ani z obsahu dovolání. Obsahem dovolání není nic, co by mohlo být dovolacím soudem považováno za otázku zásadního právního významu. Odvolací soud své zamítavé rozhodnutí založil na závěru o nedostatku aktivní legitimace žalobkyně k jí uplatněnému nároku, jenž opřel o dva na sobě nezávislé důvody. Jednak že žalobkyně není vlastnicí prostoru, ve vztahu ke kterému se domáhá odstranění betonové výplně, která se v něm nachází, proto, že se jedná o tzv. staré důlní dílo ve smyslu § 35 odst. 1 zákona č. 44/1988 Sb. a dále pak zdůraznil, že i kdyby se mělo jednat o sklep, jak dovozovala následně v průběhu řízení žalobkyně, šlo by o samostatnou nemovitou věc, ve vztahu ke které by žalobkyni nesvědčilo vlastnické právo proto, že tento sklep nikdy do vlastnictví nenabyla, jelikož na straně žalobkyně absentuje právní titul, na základě kterého by tuto věc mohla vlastnicky nabýt. Dovolací soud vychází z ustálené judikatury potud, že spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 2006, pod pořadovým č. 48). Kritika právního závěru odvolacího soudu, že žalovaná není vlastnicí sporného podzemního prostoru, neboť se jedná o staré důlní dílo ve smyslu § 35 odst. 1 zák. č. 44/1988 Sb., na základě čehož nalézací soudy dovodily, že žalobkyně jako nevlastník není aktivně legitimovaná k podání žaloby na odstranění betonové výplně nacházející se v uvedeném podzemním prostoru, je založena na polemice se skutkovými zjištěními, o něž nalézací soudy své právní závěry opřely. Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že tuto právní otázku posuzoval na základě nesprávných skutkových zjištění učiněných z důkazů provedených v řízení. Její dovolání je tudíž polemikou se skutkovými zjištěními soudů na základě odlišného hodnocení důkazů. Tím, že dovolatelka na odlišných skutkových závěrech dospívá k jinému názoru na posouzení důvodnosti jí uplatněného nároku, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, a uplatňuje tak ve skutečnosti dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. Tímto důvodem však přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze (srovnej též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, 2005, pod pořadovým č. C 3078, usnesení Nejvyššího soudu Če