22 Cdo 4260/2015 — Nejvyšší soud

22 Cdo 4260/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 3. 2016 Spisová značka:22 Cdo 4260/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:22.CDO.4260.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vlastnictví Poučovací povinnost soudu Dokazování Dotčené předpisy:§ 418 předpisu č. 946/1811Sb. § 431 předpisu č. 946/1811Sb. § 118a odst. 31.1.2013 o. s. ř. § 157 odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:27. 5. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 4260/2015 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně Ing. I. V., zastoupené JUDr. Jiřím Vlastníkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Italská 27, proti žalovaným: 1) Ing. P. P., zastoupenému JUDr. Pavlem Sokolem, advokátem se sídlem v Táboře, Nerudova 3078, 2) PhDr. I. S., a 3) V. S., o určení vlastnického práva k nemovitým a movitým věcem, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 5 C 68/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích-pobočka v Táboře ze dne 23. 4. 2015, č. j. 15 Co 83/2015-295, takto: Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích-pobočka v Táboře ze dne 23. 4. 2015, č. j. 15 Co 83/2015-295, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Pelhřimově („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. 11. 2014, č. j. 5 C 68/2013-248, výrokem pod bodem I. určil, že ke dni 22. 3. 1991 náležely do tehdejšího bezpodílového spoluvlastnictví manželů M. P., a J. P., nemovitosti k tomuto datu zapsané v katastru nemovitostí pro k. ú. Č. jako pozemky st. parc. č. 814, st. parc. č. 815, st. parc. č. 816, budova čp. 364 na pozemku st. parc č. 814 a dále část pozemku tehdy zapsaného v katastru nemovitostí jako pozemek parc. č. 2182, nyní vedená jako pozemek parc. č. 2182/1, který byl z původního pozemku parc. č. 2182 odměřen (oddělen) geometrickým plánem ze 7. 10. 2014, č. 955-240/2014, který je nedílnou součástí rozsudku. Výrokem pod bodem II. soud zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala určení, že ke dni 22. 3. 1991 náležela do bezpodílového spoluvlastnictví manželů M. a J. P. i ta část pozemku, odděleného od původního pozemku parc. č. 2182 výše uvedeným geometrickým plánem, nyní vedená jako pozemek parc. č. 2182/2 a dále 80 včelstev, sestávajících v rámci včelstva z úlu, medníku, 22 plástů a včelí rodiny. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body III. a IV.). Soud prvního stupně rozhodoval o určení rozsahu majetku náležejícího do bezpodílového spoluvlastnictví manželů („BSM“) M. a J. P. ke dni 22. 3. 1991 na základě žaloby, k jejímuž podání žalobkyni soud vyzval v dědickém řízení o pozůstalosti po M. P. M. a J. P. uzavřeli manželství 18. 12. 1948. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že do BSM manželů P. náležel k uvedenému datu pozemek parc. č. 2182 v k. ú. Č. a pozemky st. parc. č. 814, st. parc. č. 815, st. parc. č. 816, které byly od tohoto pozemku odděleny v roce 1987. Ohledně původního pozemku parc. č. 2182 byla mezi bratry F. P. jako prodávajícím a J. P. jako kupujícím uzavřena v roce 1949 ústní kupní smlouva, která se nemohla stát nabývacím titulem, protože nemohlo dojít k zákonem vyžadovanému vkladu do pozemkové knihy [§ 431 obecného zákoníku občanského č. 946/1811 Sb. z. s. („OZO“)]. Vlastnické právo bylo zapsáno až na základě notářského zápisu z 10. 2. 1959 a na něj navazujícího usnesení Lidového soudu v Pelhřimově ze dne 16. 4. 1960. Protože k nabytí vlastnického práva došlo za účinnosti zákona č. 265/1949 Sb., o právu rodinném, náležel pozemek parc. č. 2182 do zákonného společenství majetkového („ZSM“), později transformovaného do bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Uvedený závěr se netýkal dílu „a“ o výměře 121 m2 přisloučeného k předmětnému pozemku v roce 1988 z pozemku parc. č. 2177, který byl ve výlučném vlastnictví J. P. Dále byl v roce 1989 k pozemku parc. č. 2182 přisloučen pozemek parc. č. 2183, který J. P. nabyl na základě trhové smlouvy v roce 1949 (viz č.l. 169 a násl.). Soud prvního stupně uzavřel, že i tento přisloučený pozemek se stal součástí BSM manželů P., neboť J. P. jej nabyl v době účinnosti OZO, ale do svého vlastnictví jej získal za účinnosti zákona č. 265/1949 Sb., který zavedl institut zákonného společenství majetkového. Soud následně nechal vyhotovit geometrický plán, jenž rozdělil pozemek parc. č. 2182 na část, která náležela do BSM manželů P., nově označenou jako parc. č. 2182/1, a na část označenou jako parc. č. 2182/2, jež byla výlučným majetkem J. P. (původně byla tvořená částí „a“ pozemku parc. č. 2177). Ohledně domu stojícího na pozemku st. parc. č. 814, který byl zapsán ve vlastnictví J. P., soud dospěl k závěru, že byl postaven až po roce 1950, za účinnosti zákona 265/1949 Sb., a nikoliv, jak tvrdil žalovaný 1), již na konci roku 1949, a náležel tedy do BSM manželů P. Krajský soud v Českých Budějovicích-pobočka v Táboře jako soud odvolací k odvolání žalobkyně i žalovaného Ing. P. P. rozsudkem ze dne 23. dubna 2015, č. j. 15 Co 83/2015-295, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku II. v části výroku o zamítnutí žaloby na určení, že ke dni 22. 3. 1991 náleželo do tehdejšího bezpodílového vlastnictví manželů P. 80 včelstev sestávajících v rámci včelstva z úlu, medníku, 22 plástů a včelí rodiny (výrok I.). Rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku I. v části o určení, že ke dni 22. 3. 1991 náležela do tehdejšího bezpodílového vlastnictví manželů P. budova stojící na pozemku st. parc. č. 814 v k. ú. Č. tak, že se žaloba v této části zamítá (výrok II.). Rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. v části výroku o určení že ke dni 22. 3. 1991 náležely do tehdejšího bezpodílového spoluvlastnictví manželů P. nemovitosti v katastrálním území Č., a to pozemky st. parc. č. 814, st. parc. č. 815, st. parc. č. 816, a ta část pozemku tehdy zapsaného katastru nemovitostí jako pozemek parc. č. 2182, nyní vedená jako pozemek parc. č. 2182/1, která byla z původního pozemku odměřená geometrickým plánem, a ve výrocích III. a IV. o náhradě nákladů řízení, zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně pouze v rozsahu napadeném odvoláním, tedy v celém výroku I., ve výroku II. v části, jíž byla zamítnuta žaloba na určení týkající se 80 včelstev a v nákladových výrocích. Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že pozemek parc. č. 2182 náležel ke dni 22. 3. 1991 do BSM manželů P. kromě přisloučené části „a“ o výměře 121 m2 z pozemku parc. č. 2177, který nabyl J. P. do svého výlučného vlastnictví darovací smlouvou v roce 1969. Odlišný názor než soud prvního stupně však odvolací soud zaujal ohledně pozemku parc. č. 2183, přisloučeného v roce 1989 k pozemku parc. č. 2182. Poukázal na skutečnost, že J. P. vlastnictví k tomuto pozemku nabyl na základě trhové smlouvy z roku 1949 „s řádnou intabulací“ za účinnosti OZO, podle kterého platilo, že každý z manželů nabývá vlastnické právo jen pro sebe (§ 1233 a § 1237). Zákon č. 265/1949 Sb., účinný od 1. 1. 1950, který neobsahoval přechodná ustanovení, nemohl upravovat vztahy vzniklé před jeho účinností. Předmětný pozemek tedy namohl tvořit majetkové společenství manželů P. a posléze jejich BSM. Z toho důvodu také nevyhovuje geometrický plán vyhotovený pro řízení v prvním stupni, neboť neodměřuje pozemek parc. č. 2183. Odvolací soud se rovněž neztotožnil s názorem, že do BSM manželů P. ke dni 22. 3. 1991 náležel dům na pozemku st. parc. č. 814. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že stavební povolení bylo vydáno 20. 1. 1950, práce na stavbě byly však zahájeny a z velké části provedeny do konce roku 1949; proto není správný názor soudu prvního stupně, že stavba vznikla až po 1. 1. 1950 a vztahuje se na ni právní režim zákona o právu rodinném. Odvolací soud vzal za prokázané, že stavba jako věc v právním slova smyslu vznikla za účinnosti OZO a lze na ni vztáhnout § 418 větu třetí OZO (viz komentář k OZO k uvedenému ustanovení, který vyložil, že nabytí vlastnictví nastává započetím stavby, kdy stavivo je pevně spojeno se zemí). Ohledně určení, že do BSM manželů P. náleželo k uvedenému datu kromě 20 včelstev odsouhlasených v dědickém řízení ještě dalších 80 včelstev, odvolací soud potvrdil zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně. Rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně své tvrzení neprokázala, neboť z jediného důkazu, který navrhla, z listiny z 29. 3. 1992, která obsahuje vyúčtování společného včelaření J. P. provedené pouhým odhadem a nepodložené konkr