22 Cdo 4646/2008 — Nejvyšší soud

22 Cdo 4646/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 3. 2011 Spisová značka:22 Cdo 4646/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.4646.2008.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vady řízení Dotčené předpisy:§ 118a odst. 1 o. s. ř. § 118a odst. 2 o. s. ř. § 213b odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:12. 4. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 22 Cdo 4646/2008 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce Společenství vlastníků jednotek domů č. p. 2406, 2407, 2408 a 2409, Palackého ulice, Pardubice-Zelené předměstí, se sídlem v Pardubicích, Palackého 2409, IČ: 25957902, zastoupeného Mgr. Josefem Smutným, advokátem se sídlem v Pardubicích, tř. Míru 66, proti žalované International Power Opatovice, a. s., se sídlem v Opatovicích nad Labem, IČ: 45534292, o zaplacení částky 561.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 7 C 61/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 15. května 2008, č. j. 22 Co 623/2007-241, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, ze dne 15. května 2008, č. j. 22 Co 623/2007-241, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Pardubicích (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. dubna 2007, č. j. 7 C 61/2004-173, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 24. května 2007, č. j. 7 C 61/2004-180, pod bodem I. výroku uložil žalované, aby žalobci zaplatila částku 561.000,- Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím (úroky z prodlení). Pod body II. až IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení a soudním poplatku a pod bodem V. řízení částečně zastavil ohledně zaplacení částky 4.000,- Kč s příslušenstvím. Soud prvního stupně zjistil, že nájemní smlouvou ze dne 30. 4. 1998, uzavřenou mezi městem P. jako pronajímatelem a Tepelným hospodářstvím P., s. r. o., se sídlem v P., A. z P. 676, jako nájemcem, pronajímatel přenechal nájemci do nájmu nebytový prostor v suterénu domu č. p. 2408 v P. o celkové výměře 182 m2 pro umístění a provozování technologického zařízení zajišťujícího dodávku tepla a teplé užitkové vody za nájemné ve výši 1.000,- Kč za rok. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou shodnou s dobou trvání smluvního vztahu o dodávkách tepla a teplé užitkové vody pro 20 objektů v P. a M. ulici vyjmenovaných ve smlouvě. V době uzavření nájemní smlouvy bylo město P. společníkem Tepelného hospodářství P. spolu s Elektrárnou O., a. s., se sídlem v O. nad L., která v roce 2003 převzala jmění zanikající společnosti Tepelné hospodářství P., s. r. o. Ze znaleckého posudku Ing. J. K. soud zjistil, že žalovaná ve skutečnosti užívá 282 m2 od roku 2002, nikoli 181 m2 uvedených v nájemní smlouvě. Prostory výměníku, uhelky a měřírny jsou přístupné pouze jedním vchodem a žalobce je užívat nemůže. Znalec stanovil tržní nájemné za užívání nebytových prostor žalovanou v domě č. p. 2408 v P. (prostor výměníku B 37) za dobu od 1. 1. 2002 do 31. 12. 2003 v částce 284.000,- Kč. Soud prvního stupně se postavil na stanovisko, že nájemní smlouva ze dne 30. 4. 1998 je s ohledem na výměru nebytových prostor uvedenou ve smlouvě a výměru skutečně žalovanou užívanou pro neurčitost a nesrozumitelnost neplatná a že neplatnost této smlouvy je dána i tím, že sjednané nájemné neodpovídá cenovým předpisům a nyní je v rozporu s dobrými mravy. Z titulu bezdůvodného obohacení proto žalobci přiznal za dobu od 1. 1. 2002 do 31. 12. 2003 a od 8. 12. 2004 do 8. 12. 2006 s ohledem na znalecký posudek Ing. K. celkem částku 561.000,- Kč, která se rovná ceně, kterou by žalovaná musela zaplatit za nájem předmětných prostor v daném místě a čase. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 15. května 2008, č. j. 22 Co 623/2007-241, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku pod bodem I. tak, že žalobu zamítl, a dále rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud vyšel z nesporného skutkového závěru, že žalovaná užívá výměník v budově spravované žalobcem, v níž se nacházejí byty ve vlastnictví vlastníků bytových jednotek, kteří jsou spoluvlastníky společných částí domu, a to včetně nebytového prostoru – výměníku. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud zaujal právní názor, že pokud by se žalovaná obohatila bezprávným užíváním nemovitosti, pak by se tak stalo na úkor všech spoluvlastníků nemovitosti – výměníku. K tomu dále uvedl, že ze stanov ani z právního předpisu nevyplývá, že by žalobce bez dalšího byl oprávněn toto právo náležející spoluvlastníkům vymáhat u soudu svým jménem a na svůj účet. Listiny předložené žalobcem v odvolacím řízení opravňují žalobce k vymáhání případného bezdůvodného obohacení jen ve vztahu k některým spoluvlastníkům. „Oprávnění žalobce uplatňovat nárok vyplývá z ,plné moci´ ze dne 28. 2. 2008, když tohoto dne byla sepsána jen listina osvědčující uzavření dohody již dne 13. 2. 2003, resp. 21. 5. 2003. Tato listina ovšem osvědčuje jen smluvní vztah mezi žalobcem a spoluvlastníky, kteří listinu podepsali.“ Pokud žalobce uplatňuje nárok i jménem těch spoluvlastníků, kteří listinu nepodepsali, není žalobce aktivně legitimován. Podle odvolacího soudu není důvodný ani nárok spoluvlastníků, kteří plnou moc podepsali. Ztotožnil se s názorem soudu prvního stupně, že nájemní smlouva ze dne 30. 4. 1998 je pro neurčitost ve vymezení rozsahu předmětu nájmu neplatná, nedospěl však k závěru, že by žalovaná užívala výměník bez právního důvodu. S odkazem na § 22 odst. 1 a 5 zákona č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny, a § 18 nařízení vlády č. 80/1957 Sb., kterým se provádí zákon č. 79/1957 Sb., uvedl, že právnímu předchůdci žalované vzniklo ze zákona k výměníku věcné břemeno spočívající v právu užívání a toto oprávnění z věcného břemene přešlo na žalovanou. Osobou zatíženou věcným břemenem jsou v daném případě spoluvlastníci nebytových prostor – výměníku. Obsah práv a povinností z předmětného věcného břemene zůstává zachován až do současné doby i za použití § 98 odst. 4 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, i po vydání Listiny základní práv a svobod. Dále dovodil, že osobě zavázané z věcného břemene náleží právo na úhradu pouze těch nákladů, které se týkají zachování a opravy cizí věci, nikoli úplata za prosté zatížení její nemovitosti existencí věcného břemene, jejíž výše by měla být odvozována od výše tržního nájemného z nebytových prostor v lokalitě, v níž se zatížená nemovitost nachází, jak se domáhá žalobce. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Namítl, že závěr odvolacího soudu, že zápis o odevzdání a převzetí stavby mezi investorem stavby a uživatelem objektu ze dne 30. 9. 1966 je možno pokládat za rozhodnutí o uvedení stavby do trvalého užívání, nebyl odvolacím soudem odůvodněn a z listiny samotné nic takového neplyne. Odkázal na § 15 nařízení vlády č. 8/1956 Sb., o odevzdání a převzetí dokončených staveb nebo jejich částí a o povolení k jejich uvedení do trvalého provozu (užívání), s tím, že zástupce MěstNV v . nebyl oprávněn vydat rozhodnutí o uvedení stavby do trvalého užívání přímo při předání a převzetí stavby. Obsah zápisu zástupce MěstNV v P. v listině ze dne 30. 9. 1966 je třeba hodnotit jako akt zcela nicotný. Při široké a volné interpretaci zákona by zápis snad bylo možné považovat za povolení k předběžnému užívání stavby. Protože stavba předmětného výměníku nebyla nikdy uvedena legálně do trvalého užívání, věcné břemeno ex lege nemohlo vzniknout, neboť se týká jen staveb, které byly uvedeny do trvalého užívání. Dále poukázal na § 18 nařízení vlády č. 80/1957 Sb., podle kterého se § 38 zákona č. 79/1957 Sb. vztahuje také na zařízení pro rozvod tepla s příslušenstvím, kterým se rozumí mj. výměníky do rozlohy 30 m2. Předmětná výměníková stanice je o rozloze 182 m2, resp. 282 m2. Na takové stanice povinnost strpět ex lege užívání ve formě věcného břemene nedopadala. Žalobce uplatnil nárok na plnění, bezdůvodné obohacení je právním hodnocením, nikoliv skutkovým tvrzením žalobce. Podle názoru žalobce odvolací soud nárok žalobce podle principů vydání bezdůvodného obohacení neposuzoval. Vadu řízení žalobce sp