22 Cdo 4694/2016 — Nejvyšší soud

22 Cdo 4694/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 5. 2017 Spisová značka:22 Cdo 4694/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:22.CDO.4694.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Držba Dotčené předpisy:§ 131 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:14. 8. 2017 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 30.7.2017II.ÚS 2378/17doc. JUDr. Vojtěch Šimíček, Ph.D.odmítnuto7.11.2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 4694/2016 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce Lesy České republiky, s. p., identifikační číslo osoby 42196451, se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, proti žalovanému Lesnímu sdružení Velká nad Veličkou z. s., identifikační číslo osoby 48847615, se sídlem ve Velké nad Veličkou 151, zastoupenému JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr., advokátem se sídlem v Brně, Lidická 710/57, o zaplacení 1 240 490 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalovaného na určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 5 C 79/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 5. 2016, č. j. 15 Co 334/2015-636, takto: I. Dovolání proti části výroku I. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 5. 2016, č. j. 15 Co 334/201-636, jímž byl potvrzen výrok VI. rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 17. 6. 2015, č. j. 5 C 79/2012-583, kterým byl zamítnut vzájemný návrh žalovaného na určení jeho vlastnického práva ke specifikovaným pozemkům, a proti výroku II. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 5. 2016, č. j. 15 Co 334/2016-636, se odmítá. II. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 5. 2016, č. j. 15 Co 334/2015-636, ve výroku I. v části, kterou byl potvrzen výrok I. rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 17. 6. 2015, č. j. 5 C 79/2012-583, o zaplacení částky 147 657,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5% ročně od 12. 10. 2012 do zaplacení, a dále ve výrocích III. a IV. se ruší. Rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 17. 6. 2015, č. j. 5 C 79/2012-583, v části výroku I. o zaplacení částky 147 657,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5% ročně od 12. 10. 2012 do zaplacení, a ve výrocích III., IV. V. a VII. se ruší a věc se vrací v tomto rozsahu Okresnímu soudu v Hodoníně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 17. 6. 2015, č. j. 5 C 79/2012-583, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 147 657,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení 7,75% p. a. z této částky od 12. 10. 2012 do zaplacení (výrok I.) a zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit 1 092 832,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení 7,75% p. a. z částky 1 240 490 Kč od 4. 4. 2012 do 11. 10. 2012 a se zákonným úrokem z prodlení 7,75% p. a. z částky 1 092 832,50 Kč od 12. 10. 2012 do zaplacení (výrok II.). Výrokem VI. zamítl vzájemný návrh žalovaného na určení, že je vlastníkem pozemků par. č. 5764, 5870/4, 5870/9, 5870/10, 5870/11, 5870/12, 5870/14, 5874, 5875/9, 5875/10, 5875/11, 5875/12, 5875/13, 5875/14, 5881/2, 5889, 5891/2, 5884/1, 5885, 5887 a 5888 (dále také „předmětné pozemky“), zapsaných v katastru nemovitostí pro katastrální území J. n. V., obec J. Výroky III., IV., V. a VII. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně zjistil, že původním vlastníkem předmětných pozemků bylo od roku 1933 Velické lesní družstvo, zapsané společenstvo s ručením obmezeným (dále také „původní družstvo“), které dne 31. 12. 1959 změnilo název a právní formu podle zákona č. 53/1954 Sb., o lidových družstvech a o družstevních organizacích. Dne 15. 5. 1951 byly předmětné pozemky na základě přídělové listiny převedeny na Československý stát. Podle protokolu z členské schůze ze dne 27. 12. 1959 byl družstevní les (předmětné pozemky) předán do hospodaření JZD Velká nad Veličkou, přičemž členská schůze rozhodla, že družstvo se prozatím nebude likvidovat. Ke dni 23. 4. 1964 došlo k vymazání původního družstva z podnikového rejstříku s odůvodněním, že bylo na základě usnesení členské schůze sloučeno s JZD Velká nad Veličkou, na které přešla veškerá práva a závazky. Z JZD Velká nad Veličkou dále pozemky přešly na Československý stát a byly následně přenechávány do užívání různým státním organizacím. Na žalobce předmětné pozemky přešly v souvislosti s jeho zřízením s účinností k 1. 1. 1992. Dne 12. 10. 1992 uplatnil M. V. (dále „navrhovatel“) nárok na vydání předmětných pozemků podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále „zákon o půdě“), a to jako zástupce dědiců po původním družstvu. Blíže neurčeného data uzavřeli žalobce (jako osoba povinná podle zákona o půdě) a navrhovatel (jako zástupce oprávněných) dohodu o vydání předmětných nemovitostí původnímu vlastníku. Tuto dohodu předložili dne 10. 5. 1993 ke schválení Okresnímu úřadu Hodonín, pozemkovému úřadu Hodonín (dále také „správní orgán prvního stupně“). Dne 8. 8. 1993 vznikl podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve spojení s § 18 odst. 2 písm. a) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále také „obč. zák.“), žalovaný, jako nová právnická osoba (občanské sdružení). Předloženou dohodu o vydání předmětných nemovitostí úřad schválil 16. 11. 1993, přičemž následnou dohodu o navrácení užívacího práva k předmětným pozemkům ze dne 20. 12. 1993, již na straně oprávněného podepsal žalovaný a držby předmětných pozemků se chopil žalovaný. Ten následně 12. 11. 1994 podal Katastrálnímu úřadu Hodonín žádost o opravu názvu vlastníka, čímž dosáhl zápisu vlastnického práva k předmětným pozemkům ve svůj prospěch. Dne 2. 4. 1995 podal žalobce návrh na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, kterým správní orgán schválil dohodu o vydání předmětných nemovitostí z 16. 11. 1993; Ministerstvo zemědělství, Ústřední pozemkový úřad, rozhodnutím ze dne 12. 2. 1996 napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil správnímu orgánu k novému projednání. Rozklad proti rozhodnutí ministr zemědělství dne 30. 5. 1996 zamítl a rozhodnutí bylo doručeno také právnímu zástupci žalovaného. V důsledku těchto okolností vyzval žalobce žalovaného k vydání předmětných pozemků. V novém rozhodnutí ze dne 16. 4. 1999 již správní orgán prvního stupně dohodu předloženou dne 10. 5. 1993 neschválil. Rozhodnutí napadl žalovaný žalobou a Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 26. 3. 2002 napadené rozhodnutí potvrdil. Následné rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Hodonín, podle kterého žalovaný není vlastníkem předmětných pozemků, žalovaný rovněž napadl žalobou, přičemž Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. 12. 2003, č. j. 30 Ca 201/2003-47, žalobu zamítl; rozsudek nabyl právní moci 2. 2. 2004. Dne 3. 4. 2011 byl žalobce zapsán jako vlastník v katastru nemovitostí, přičemž žalovaný předmětné pozemky užíval až do konce srpna 2011. Žalobce se domáhal podle § 131 odst. 1 obč. zák. vydání věci spolu s užitky, které žalovaný získal v důsledku úmyslné těžby v období od 1. 1. 2010 do 3. 6. 2011. Žalovaný v průběhu řízení uplatnil vzájemný návrh, kterým se domáhal určení, že je vlastníkem předmětných pozemků. Soud prvního stupně dospěl k následujícím právním závěrům: Žalovaný neprokázal platný právní titul k nabytí předmětných pozemků; s ohledem na složitý vývoj vlastnických vztahů v období začátku devadesátých let však mohl být v objektivní dobré víře v nabytí vlastnického práva, přestože jako nový právní subjekt nemohl nabýt vlastnické právo v restituci. Nicméně nejpozději dnem doručení rozhodnutí Ministerstva zemědělství, proti kterému podal dne 27. 2. 1996 rozklad, žalovaný o objektivní dobrou víru přišel (stal se držitelem neoprávněným), a nemohl tak vlastnické právo ani vydržet. Jako neoprávněný držitel má žalovaný povinnost vydat plody a užitky věci podle § 131 odst. 1 obč. zák. Připustil, že v případě lesního pozemku je třeba chápat pojem nákladů nutných pro zachování věci širším způsobem, neboť zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů, stanoví vlastníku řadu povinností, které s sebou přináší zvýšené náklady; proto do nákladů na zachování věci připočetl náklady nahodilé těžby nebo náklady vynaložené na funkci lesního hospodáře. Odmítl však možnost odečtení nákladů na úmyslnou těžbu, neboť ta již směřovala ke zhodnocení věci, nikoli k jejímu zachování. Uvedl, že pokud by akceptoval možnost odečtení nákladů na úmyslnou těžbu, setřel b