22 Cdo 4773/2018 — Nejvyšší soud

22 Cdo 4773/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 2. 2019 Spisová značka:22 Cdo 4773/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:22.CDO.4773.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Společné jmění manželů Dotčené předpisy:§ 143a odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:26. 5. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 4773/2018-127 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce B. V., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Kvapilem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Sakařova 1631, proti žalované B. V., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Jaroslavem Poláčkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, náměstí Republiky 53, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 9 C 78/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. 5. 2018, č. j. 18 Co 114/2018-85, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Jaroslava Poláčka. Odůvodnění: Žalobce se domáhal vypořádání společného jmění manželů („SJM“) - účastníků řízení, a to nemovitostí – pozemku st. par. č. XY, jehož součástí je dům č. p. XY a pozemku par. č. XY, vše zapsané na listu vlastnictví XY pro katastrální území XY, obec XY, u Katastrálního úřadu pro XY kraj, Katastrální pracoviště XY. Žalovaná je v katastru nemovitostí zapsána jako výlučná vlastnice nemovitostí na základě dohody o vypořádání společného jmění ze dne 21. 12. 1999, vypořádávající zúžené SJM; žalobce si však na tuto dohodu nepamatoval a dodal, že je neplatná, neboť nebyla sepsána formou notářského zápisu. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby; oba účastníci řízení sepsali smlouvu o zúžení společného jmění ve formě notářského zápisu ze dne 21. 12. 1999, sp. zn. NZ 514/99; téhož dne sepsala advokátka dohodu o vypořádání zúženého společného jmění, která byla podkladem pro zápis výlučného práva žalované do katastru nemovitostí. Podle žalované zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů („obč. zák.“) takové zúžení a vypořádání společného jmění umožňuje. Okresní soud v Pardubicích („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. 12. 2017, č. j. 9 C 78/2016-70, zamítl návrh na vypořádání společného jmění účastníků (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Soud prvního stupně konstatoval, že zákon v procesu zúžení SJM předpokládá existenci dvou právních skutečností – smlouvy o zúžení SJM a dohody o vypořádání SJM. Po uzavření smlouvy o zúžení SJM tak musela být uzavřena smlouva o jeho vypořádání, jejímž předmětem byla část majetku vyňatá ze SJM, která nebyla ve smlouvě o zúžení vypořádána. Odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. 22 Cdo 3822/2010, ze kterého vyplývá, že vůle manželů nemusí být obsažena pouze v jednom dokumentu. Je pravdou, že věci ve smlouvě o zúžení nebyly individualizovány, ale bylo zde dohodnuto, že budou uvedeny v následné dohodě o jejich vypořádání, která ještě týž den byla uzavřena, oběma účastníky podepsána a předložena k zapsání vkladu vlastnického práva žalované do katastru nemovitostí. Sám žalobce v řízení o rozvodu manželství poukazoval na to, že SJM již bylo vypořádáno, byla uzavřena smlouva o zúžení SJM ve formě notářského zápisu, na kterou je ve smlouvě o vypořádání odkazováno. Došlo tak k řádnému zúžení společného jmění a jeho následnému vypořádání. Dodal, že podle smlouvy o zúžení SJM nebylo možno učinit vklad do katastru nemovitostí, neboť nemovitosti nikdo nenabýval; proto bylo vypořádání provedeno samostatnou smlouvou ve smyslu § 149 obč. zák., což bylo v notářském zápise ujednáno. Pokud by tato smlouva nebyla uzavřena, muselo by nyní dojít k vypořádání SJM (z toho důvodu žalobce v řízení tvrdil, že smlouva o vypořádání nebyla uzavřena či si na její uzavření nevzpomíná, což však nebylo provedenými důkazy prokázáno; naopak bylo prokázáno, že k takovému vypořádání došlo). Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích („odvolací soud“) rozsudkem ze dne 21. 5. 2018, č. j. 18 Co 114/2018-85, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, tedy že k tomu, aby věci byly ze SJM vyňaty a převedeny do jiného vlastnického režimu, je potřeba jak existence smlouvy o zúžení společného jmění manželů ve formě notářského zápisu, tak uzavření dohody o jeho vypořádání. Proti rozsudku podává žalobce („dovolatel“) dovolání ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („o. s. ř.“), jež „závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se podle jeho mínění odvolací soud zčásti odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a zčásti tato otázka dosud nebyla vyřešena“. Dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Má za to, že nemovitosti jsou stále součástí nevypořádaného SJM a odkazuje na ustálenou judikaturu dovolacího soudu, konkrétně na rozsudek ve věci sp. zn. 22 Cdo 3822/2010; ten však není na tuto věc plně přiléhavý, přičemž aplikovatelná judikatura na otázku „zda je možné zúžit SJM ve vztahu k nemovitosti tak, že formou notářského zápisu bude uzavřena ‚obecná’ smlouva o zúžení SJM ohledně všech nemovitostí, aniž ty jsou jakkoliv konkretizovány, a teprve následně je uzavřena samostatná dohoda o jejich vypořádání, nikoliv však již formou notářského zápisu“, neexistuje. Odkazuje na znění § 143a obč. zák. ve znění ke dni 21. 12. 1999 a namítá, že notářský zápis o zúžení neobsahuje konkrétní označení nemovitostí, a nelze proto provést vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí; to navíc konstatoval i soud prvního stupně (odvolací soud se k tomuto vyjádřil nejednoznačně). Pokud má být za trvání manželství SJM zúženo o nemovitost, která již v SJM je, pak se tak podle dovolatele musí stát smlouvou s konkrétním vymezením této nemovitosti, smlouva musí mít formu notářského zápisu a tato smlouva pak musí být podkladem pro vklad vlastnického práva; to se v této věci nestalo. Nad rámec dovolání se vyjadřuje k námitce vydržení vznesené žalovanou – k vydržení nemohlo dojít, protože vydržecí doba mezi manžely během trvání manželství neběží; odkazuje na § 1098 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), ale i na § 134 odst. 1 obč. zák. ve spojení s § 114 obč. zák. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky nalézacích soudů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná tvrdí, že dovolání není důvodné, a ztotožňuje se s právními závěry nalézacích soudů. Rozsudek odvolacího soudu shledává v souladu s judikaturou dovolacího soudu, tedy i s rozsudkem sp. zn. 22 Cdo 3822/2010 (k vypořádání nemovitosti v SJM je potřeba uzavřít smlouvu o zúžení SJM formou notářského zápisu a dohodu o vypořádání SJM, na základě které je proveden vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí). Dodává, že oba účastnící řízení věděli, jaké právní úkony činí. Žalované se tak dovolání jeví jako zjevně bezdůvodné a navrhuje, aby jej dovolací soud odmítl. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., že je uplatněn dovolací důvod, uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání není důvodné. Účastníci nejprve uzavřeli formou notářského zápisu smlouvu o zúžení SJM až na obvyklé vybavení společné domácnosti s tím, že z něj vylučují veškeré věci movité i nemovité (ve smlouvě nijak nekonkretizované) a závazky, které dosud nabyli či nabudou do budoucna. Téhož dne pak advokátka sepsala smlouvu o vypořádání zúženého SJM, na jejímž základě nabyla žalovaná po vkladu do katastru nemovitostí výlučné vlastnictví nemovitostí v dohodě uvedených. Dovolatel v této souvislosti nastoluje právní otázku: „Zda je možné zúžit SJM ve vztahu k nemovitosti tak, že formou notářského zápisu bude uzavřena ‚obecná’ smlouva o zúžení SJM ohledně všech nemovitostí, aniž ty jsou jakkoliv konkretizovány, a teprve následně je uzavřena samostatná dohoda o jejich vypořádání, nikoliv však již formou notářského zápisu“. Takto položenou právní otázku Nejvyšší soud dosud výslovně neřešil; dovolání je tak přípustné. „Manželé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu rozšířit nebo zúžit stanovený rozsah společného jmě