22 Cdo 522/2012 — Nejvyšší soud

22 Cdo 522/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 10. 2013 Spisová značka:22 Cdo 522/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.522.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Ochrana vlastnictví Dotčené předpisy:§ 126 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 10. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 522/2012 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce F. S., zastoupeného JUDr. Věroslavem Alanem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Nad Zámkem 24, proti žalovanému R. M., zastoupenému JUDr. Stanislavem Devátým, advokátem se sídlem v Praze 2, Trojanova 12, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 19 C 57/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. února 2011, č. j. 8 Co 8/2011-90, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. února 2011, č. j. 8 Co 8/2011-90, a rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí ze dne 13. října 2010, č. j. 19 C 57/2010-50, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal vyklizení budovy, nacházející se na pozemku parc. č. 2339 a pozemku parc. č. 2339 v katastrálním území a obci R. p. R. (dále jen ,,předmětné nemovitosti“). Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. října 2010, č. j. 19 C 57/2010-50, ve výroku I. zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému vyklidit předmětné nemovitosti. Ve výroku II. rozhodl soud prvního stupně o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobce předmětné nemovitosti zakoupil kupní smlouvou ze dne 13. prosince 1995. Na předmětných nemovitostech vázlo zástavní právo ve prospěch Agrobanky Praha, a. s., neboť s ní žalobce uzavřel smlouvu o úvěru ve výši 13 000 000,- Kč. Soud prvního stupně dále zjistil, že žalobce se žalovaným uzavřeli kupní smlouvu na předmětné nemovitosti dne 28. července 1999, přičemž žalovaný jako kupující měl zaplatit kupní cenu ve výši 5 339 000,- Kč s tím, že část kupní ceny (4 500 000,- Kč) bude uhrazena formou zápočtu pohledávky kupujícího za prodávajícím, kterou měl kupující (žalovaný) vůči žalobci v celkové výši 6 500 000,- Kč na základě postupní smlouvy uzavřené se společností Kongresové centrum ILF a. s. Společnost Kongresové centrum ILF a. s. pak pohledávku nabyla na základě postupní smlouvy uzavřené s Agrobankou Praha, a. s. V písemné kupní smlouvě nebyla sjednána možnost odstoupit od kupní smlouvy. V katastru je jako vlastník zapsán žalovaný. Žalovaný na kupní ceně za předmětné nemovitosti zaplatil pouze částku 839 000,- Kč. Žalobce jako prodávající vyzval žalovaného k zaplacení zbytku kupní ceny a po té, co kupní cena zaplacena nebyla, od smlouvy odstoupil. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Pokud žalobce tvrdil, že je vlastníkem předmětných nemovitostí, byl povinen toto tvrzení prokázat, ohledně této skutečnosti však neunesl důkazní břemeno. Měl za to, že žalobce se nemůže dovolávat neplatnosti postupních smluv, kterými byla postoupena pohledávka z úvěru na žalovaného, neboť nebyl účastníkem těchto smluv. V této souvislosti uzavřel, že i kdyby se jednalo o smlouvy o postoupení pohledávek, u kterých by bylo možné uvažovat o jejich neplatnosti, pak „vždy by se jednalo o otázku neplatnosti, kterou by bylo možné napadenou pouze mezi účastníky smlouvy o postoupení pohledávek, jejímž účastníkem však žalobce nebyl, a proto se nemůže vůbec domáhat případné neplatnosti této smlouvy“. Podle soudu prvního stupně došlo k řádnému zaplacení kupní ceny, neboť částka ve výši 839 000,- Kč byla zaplacena ještě před podpisem smlouvy a částka ve výši 4 500 000,-Kč byla uhrazena formou započtení pohledávky žalovaného za žalobcem. Žalobci tak nemohlo vzniknout právo odstoupit od smlouvy. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě (dále jen ,,odvolací soud“) rozsudkem ze dne 18. února 2011, č. j. 8 Co 8/2011-90, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II. rozsudku). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Uvedl, že žalobci nesvědčí vlastnické právo k předmětným nemovitostem, neboť je jejich vlastníkem žalovaný na základě platného právního titulu. Žalobce od smlouvy nemohl platně odstoupit, neboť kupní cena za předmětné nemovitosti byla uhrazena a možnost odstoupení z jiných důvodů nebyla ve smlouvě sjednána. Žalobce podle názoru odvolacího soudu není oprávněn namítat neplatnost postupní smlouvy, jíž Agrobanka Praha, a. s. převedla pohledávku z úvěru na společnost Kongresové centrum ILF, a. s. a neplatnost postupní smlouvy uzavřené touto společností s žalovaným, neboť nebyl jejich účastníkem. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním. Přípustnost dovolání je podle jeho názoru dána na základě ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dovolání má být důvodné dle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatel vytkl odvolacímu soudu, že neaplikoval § 12 odst. 2 zákona o bankách, podle kterého jsou smlouvy o postoupení pohledávky neplatné. Nesouhlasil s tím, že se nemůže domáhat jejich absolutní neplatnosti, protože nebyl účastníkem těchto smluv. Poukázal na ustanovení § 529 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen ,,obč. zák.“) s tím, že námitky, které mohl proti pohledávce původního věřitele uplatnit, mu zůstávají zachovány i nadále. S odkazem na judikaturu dovolacího soudu má za to, že se neplatnosti předmětných postupních smluv dovolat může, neboť má na tom právní zájem a soud přihlíží k absolutní neplatnosti z úřední povinnosti. Postupní smlouvy jsou podle jeho názoru neplatné také podle § 521 odst. 1 obč. zák., neboť tím, že Agrobanka Praha, a. s. postoupila jen část pohledávky za dovolatelem, došlo ke zhoršení jeho postavení, protože část pohledávky zůstala bez zajištění zástavním právem k předmětným nemovitostem. Dovolatel dále uvedl, že v době podpisu kupní smlouvy se žalovaným se zdržoval v zahraničí a smlouvu za něj podepsal advokát JUDr. Leo Bařinka, kterého požádal o právní pomoc ve věci úhrady svého dluhu vůči Agrobance Praha, a. s. s tím, že zmíněný advokát měl zastavené nemovitosti prodat za kupní cenu, ze které bude možné uhradit dluhy vůči Agrobance Praha, a. s. Advokát JUDr. Leo Bařinka však překročil své oprávnění vyplývající z plné moci, neboť se s žalovaným nedohodl na takové výši, ze které by bylo dluh možné zaplatit. Dovolatel však zdůraznil, že žalovanému sdělil, že překročení plné moci advokáta neschválil, a kupní smlouva tak byla uzavřena neplatně. Důvod absolutní neplatnosti kupní smlouvy dovolatel dále shledává v tom, že JUDr. Bařinka ve smlouvě nevystupoval s označením ,,advokát“. Dovolatel upozornil na judikaturu dovolacího soudu (sp. zn. 29 Odo 460/2002), podle které je kupní smlouva, která byla uzavřena za účelem, aby pohledávka kupujícího zástavního věřitele uspokojena převodem vlastnického práva k zastavené věci zástavního dlužníka neplatným právním úkonem podle § 39 obč. zák. Na základě tohoto právního úkonu získal žalovaný zastavené nemovitosti, aniž by za ně na kupní ceně zaplatil. Dovolatel proto navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou § 243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 18. února 2011, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání dovolatelky podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012. Podle § 237 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozho