22 Cdo 5267/2008 — Nejvyšší soud

22 Cdo 5267/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 2. 2011 Spisová značka:22 Cdo 5267/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.5267.2008.2 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bezpodílové spoluvlastnictví manželů Dražba Dotčené předpisy:§ 5 předpisu č. 97/1963Sb. § 21 odst. 1 předpisu č. 97/1963Sb. § 143 obč. zák. ve znění do 31.07.1998 § 14 odst. 1 předpisu č. 92/1991Sb. ve znění do 30.04.2000 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:28. 2. 2011 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 04.27.2011I.ÚS 1240/11JUDr. Ivana Janůodmítnuto06.15.2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 5267/2008 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D, a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce Ing. P. S., zastoupeného JUDr. Ludvíkem Röschem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá 6, proti žalovaným: 1) JUDr. I. S., zastoupené JUDr. Miloslavou Wipplingerovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Pražská 45, 2) IDM ECONOMY s. r. o., se sídlem v Plzni, Přeštická 2, zastoupené Mgr. Lukášem Kulajdou, advokátem se sídlem v Plzni, U Zvonu 11, o určení vlastnictví k nemovitostem a určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 20 C 88/99, o dovolání žalobce a první žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. července 2008, č. j. 12 Co 151/2008-1670, takto: I. Dovolání první žalované se odmítá. II. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 16. července 2008, č. j. 12 Co 151/2008 1670, se k dovolání žalobce ve výrocích II., III., IV., V., VI., VII., VIII., IX. ruší a věc se vrací tomuto soudu v uvedeném rozsahu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Plzni (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. listopadu 2007, č. j. 20 C 88/99-1528, ve spojení s opravným usnesením ze dne 17. ledna 2008, č. j. 20 C 88/99-1567, určil, že „kupní smlouva uzavřená dne 14. 12. 1998 mezi IDM ECONOMY s. r. o. a JUDr. Irmou Spurnou s právními účinky vkladu ke dni 8. 11. 1999 pod č. j. V 11 – 112/86/1999, jejímž předmětem byl převod nemovitostí, tj. budovy č. p. 1504, způsob využití – bydlení, postavené na poz. parcele č. 6082, budovy bez č.p./č. e, způsob využití – občanská vybavenost, postavené na poz. parcele č. 6081, budovy bez č. p./č. e., způsob využití občanská vybavenost, postavené na poz. parc. č. 6083, budovy bez č. p./č. e., způsob využití – občanská vybavenost, postavené na pozemkové parcele č. 6084, parcely č. 6079/1 – ostatní plocha, způsob využití – manipulační plocha, parcely č. 6081 – zastavěná plocha a nádvoří, parcely č. 6082 – zastavěná plocha a nádvoří, parcely č. 6083 – zastavěná plocha a nádvoří, parcely č. 6084 – zastavěná plocha a nádvoří a parcely č. 6414 – zastavěná plocha a nádvoří, způsob využití – společný dvůr, tedy nemovitostí zapsaných na LV 10609 pro obec a KÚ Plzeň, vedeném v Katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Plzeň-město, je neplatná.“ (dále též jen „předmětné nemovitosti“) – (výrok I. rozsudku). Dále určil, že „ve výroku č. I. uvedené nemovitosti zapsané na LV č. 10609 pro obec a KÚ Plzeň, vedeném v Katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, katastrálním pracovištěm Plzeň-město, patří do společného jmění manželů, a to Ing. P. S. a JUDr. I. S..“ (výrok II. rozsudku) a také, že „ideální spoluvlastnický podíl v rozsahu 27/36 ve vztahu k celku na nemovitostech, a to domu č. p. 1967, č. or. 10, v Majerově ulici v Plzni, jižní předměstí, postaveném na st. parc. č. 7867 – zastavěná plocha a nádvoří, jakož i ideální spoluvlastnický podíl v rozsahu 27/36 ve vztahu celku na této st. parc. č. 7867 – zastavěné ploše a nádvoří, jakož i ideální spoluvlastnický podíl v rozsahu 27/36 ve vztahu k celku na poz. parc. č. 7868/1 – zahradě, tedy na nemovitostech zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Plzeň – město, na LV č. 7129, pro obec Plzeň, KÚ Plzeň, patří do společného jmění manželů, a to Ing. P. S. a JUDr. I. S..“ (výrok III. rozsudku). Ohledně určení, že „spoluvlastnický podíl na nemovitostech uvedených ve výroku č. III. v rozsahu 4/36 ve vztahu k celku patří do společného jmění manželů, a to Ing. P. S. a JUDr. I. S.“ soud prvního stupně žalobu zamítl (výrok IV. rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky V. – VIII.). Soud prvního stupně se v odůvodnění svého rozhodnutí především vypořádal s námitkou uplatněnou první žalovanou (dále též jen „žalovaná“), že právní poměry účastníků se mají řídit právním řádem Spolkové republiky Německo. V odůvodnění velmi rozsáhle a podrobně vyložil přístup žalované k uplatnění této námitky s ohledem na dosavadní průběh řízení a fázi, ve které tuto námitku uplatnila a uzavřel, že předmětem sporu mezi účastníky je vyřešení otázky vlastnictví k nemovitostem. Na daný případ proto nelze aplikovat § 21 odst. 1 zákona č. 97/1963 Sb., neboť se neřeší otázka osobních a majetkových vztahů mezi manžely, resp. se nejedná o vypořádání společného jmění manželů (dále též jen „SJM“), ale o to, zda se do budoucna bude jednat o majetek společný. Na daný případě je proto nutno aplikovat § 5 uvedeného zákona stanovící pro věcná práva k věcem primární uplatnění práva místa, kde se věc nachází, není-li v samotném zákoně nebo ve zvláštních právních předpisech stanoveno jinak. V předmětné věci se všechny nemovitosti, o které je veden spor, nacházejí na území České republiky; pro posouzení otázky rozhodného práva bylo podle názoru soudu prvního stupně podstatné jednak to, že nemovitosti se nacházejí na území České republiky a žalovaná je nepochybně „občankou České republiky, pravděpodobně i žalobce a zcela jistě druhá žalovaná, která má na území ČR sídlo.“ Z těchto důvodů má být rozhodováno „u českých soudů“ a na věc má být aplikováno i české právo. Tento závěr vyplývá i z § 37 odst. 1 zákona č. 97/1963 Sb. V návaznosti na tento závěr a okolnost, že mezi účastníky s ohledem na jejich státní občanství nebyl vyloučen vznik institutu bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dále též jen „BSM“) se soud prvního stupně dále zabýval námitkou, že předmětné nemovitosti se nemohly stát součástí BSM a následně SJM, neboť je žalovaná nabyla do svého vlastnictví vydražením v rámci privatizace jako nedílnou součást části podniku státního podniku Potraviny Plzeň s. p. Na základě velmi podrobného dokazování k této námitce a skutkových zjištění učiněných v průběhu řízení před uzavřel, že se neztotožnil s tvrzením (vedle tvrzení, že kupní cena byla uhrazena z výlučných finančních prostředků žalované, s čímž „se neztotožnil“), že žalovaná nabyla obchodní majetek do výlučného vlastnictví v rámci privatizace v procesu dražby, tj. že nabyla obchodní majetek sloužící výlučně k podnikání, přičemž tento majetek měl sloužit k podnikání výhradně první žalované. Soud prvního stupně uvedl, že „naprosto vylučuje“, že by žalovaná měla jakýmkoliv způsobem s vydraženým majetkem byť jen například s jeho částí podnikat. Ve své účastnické výpovědi žalovaná projevila naprostou neznalost celé problematiky, což ostatně potvrdil i otec žalované, svědek N., který uvedl, že „dcera by dělala jen to, na co by stačila a ostatní měl činit on sám“. Majetek získaný v privatizaci neměl sloužit výhradně k podnikání žalovaného, neboť „pokud měl někdo s majetkem podnikat, pak to byl žalobce s prvou žalovanou dohromady, a to za faktické pomoci svědka N. a svědkyně F.“. Žalovaná ani neměla živnostenské oprávnění, přičemž nejspíše bylo privatizováno nikoliv z důvodu každodenního konkrétního podnikání, ale šlo strategicky o investiční záměr do budoucna. K otázce společné vůle žalobce a druhé žalované (správně „první žalované“) získat nemovitosti do jejich vlastnictví vypovídali i svědci V., D. a R., přičemž jejich výpovědi byly logické a soud prvního stupně neměl důvod o jejich obsahu pochybovat. Předmětné vydražené nemovitosti se proto staly bezpodílovým spoluvlastnictvím, později společným jměním, žalobce a první žalované. Soud prvního stupně dále poukázal na skutečnost, že žalobce ve smyslu § 148a odst. 1 obč. zák. nedal souhlas k použití majetku v BSM k podnikání, který by v důsledku měl mít ten význam, že už by další souhlas žalobce s dispozicí s majetkem nebyl zapotřebí. Žalobu žalobce v této části shledal důvodnou, neboť žalobce se ve smyslu § 145 odst. 2 obč. zák. dovolal relativní neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanými, se kterou nesouhlasil. Podrobně pak soud prvního stupně také odůvodnil vyhovující výrok o tom, že spoluvlastnický podíl v rozsahu 27/3