22 Cdo 596/2019 — Nejvyšší soud

22 Cdo 596/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 4. 2019 Spisová značka:22 Cdo 596/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:22.CDO.596.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Právní nástupnictví Dotčené předpisy:§ 107 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:23. 7. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 596/2019-993 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně Z. J. B., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Zdeňkou Jedličkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Bašty 413/2, proti žalovaným 1) Z. T., narozené XY, bytem v XY, 2) M. V., narozené XY, bytem XY, zastoupeným JUDr. Pavlem Škvrnou, advokátem se sídlem v Brně, Pellicova 20/2, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 6 C 856/2002, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. července 2018, č. j. 14 Co 298/2017-910, takto: Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. července 2018, č. j. 14 Co 298/2017-910, a usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 25. října 2017, č. j. 6 C 856/2002-885, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Břeclavi k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Břeclavi (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 25. 10. 2017, č. j. 6 C 856/2002-885, toto řízení do pravomocného skončení pozůstalostního řízení po R. J., zemřelém 16. 8. 2016, vedeného Okresním soudem Brno-venkov pod sp. zn. 21 D 1456/2016, přerušil podle § 107 odst. 1 občanského soudního řádu. Soud prvního stupně konstatoval, že pro vydání meritorního rozhodnutí v tomto řízení je znalost přesné delimitace práv a povinností mezi právními nástupci původního žalovaného nezbytná, neboť bez znalosti toho, kdo a o jaké velikosti podílu převezme práva a povinnosti zůstavitele, soud nemůže o věci rozhodnout. Vzhledem k tomu, že v pozůstalostním řízení bude teprve rozhodnuto, která z dědiček a o jaké velikosti podílu převezme práva a povinnosti zůstavitele (žalovaného) z dosud neskončeného řízení o vypořádání společného jmění manželů (dále také „SJM“) a vyřešení této otázky je pro rozhodnutí v této věci stěžejní, neshledal soud prvního stupně podmínky pro pokračování v řízení; proto řízení přerušil do právní moci rozhodnutí o dědictví v pozůstalostním řízení. Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 3. 7. 2018, č. j. 14 Co 298/2017-910, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud dospěl stejně jako soud prvního stupně k závěru, že není zřejmé, která z dvou dědiček a v jakém rozsahu převezme nárok, o který v daném soudním řízení jde, a proto je třeba toto řízení přerušit až do pravomocného skončení řízení o pozůstalosti po zemřelém žalovaném. V řízení o vypořádání SJM nelze výrok o přikázání jednotlivých věcí do výlučného vlastnictví bývalých manželů nahradit určujícím výrokem soudu, že do dědictví po zemřelém spoluvlastníkovi náleží aktiva nebo pasiva SJM, popřípadě pohledávka či dluh z titulu vypořádacího podílu. Posuzování takových skutečností přísluší soudu rozhodujícímu ve zvláštním řízení o dědictví. Povaha věci přitom neumožňuje pokračovat v řízení proti soudem jmenovanému správci pozůstalosti, neboť účastenství v tomto řízení by přesahovalo výkon běžné správy. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 občanského soudního řádu, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, in eventum, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena. Pokládá otázku, zda v situaci, zemře-li po zahájení řízení o vypořádání SJM jeden z manželů, má být nejprve rozhodnuto v pozůstalostním řízení, či v řízení o vypořádání SJM. V dané věci podle jejího názoru nebyly splněny podmínky pro přerušení řízení podle § 107 odst. 1 o. s. ř. A dále, ve kterém řízení má být v případě úmrtí jednoho z účastníků řízení po zahájení řízení o vypořádání zaniklého SJM rozhodnuto o otázce, které věci, dluhy či pohledávky či jiné majetkové hodnoty patří do SJM. Namítá, že rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2884/99 aplikované na věc odvolacím soudem není přiléhavé; na věc naopak dopadají rozhodnutí sp. zn. 3 Cz 12/76 a 22 Cdo 940/2011. Vytýká zásah do svých ústavně zaručených práv a vady řízení (nevypořádání se s tvrzeními žalobkyně a průtahy řízení). Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, že se řízení nepřerušuje, případně aby rozhodnutí nižších soudů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalované se k dovolání nevyjádřily. Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“) – (srovnej článek II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb.), neboť rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno po 29. 9. 2017. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden (§ 242 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Žalobkyně pokládá otázku, zda v situaci, zemře-li po zahájení řízení o vypořádání SJM jeden z manželů, má být nejprve rozhodnuto v pozůstalostním řízení, či v řízení o vypořádání SJM. Dovolání je pro řešení této otázky přípustné a zároveň i důvodné, neboť napadené usnesení je v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu založeno na nesprávném právním závěru, že nelze jednat s dědičkami a že je nutné řízení přerušit až do pravomocného skončení řízení o pozůstalosti po zemřelém žalovaném. Podle § 107 odst. 1 o. s. ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením. Podle odst. 2 ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří vstoupili do práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde. Protože je dovolání přípustné (jak bude blíže rozvedeno dále), musel dovolací soud z úřední povinnosti přihlédnout i k vadě řízení, kterou je řízení před oběma soudy zatíženo. Z obsahu spisu se podává, že odvolací soud svým usnesením ze dne 19. 12. 2016, č. j. 14 Co 177/2016-844, které nabylo právní moci dne 13. 1. 2017, rozhodl, že v řízení bude na místě žalovaného pokračováno se Z. T. a M. V. Tímto rozhodnutím rozhodoval odvolací soud o nařízení předběžného opatření v průběhu řízení o vypořádání SJM. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí mimo jiné uvedl, že právními nástupci zemřelého žalobce (správně žalovaného) jsou jeho dvě dcery – Z. T. a M. V., které dědictví neodmítly a prohlásily, že jsou způsobilé dědit. Současně odvolací soud výslovně uvedl, že vyšel ze sdělení notářky jako soudní komisařky, že pozůstalostní řízení po zemřelém žalobci (správně žalovaném) bylo přerušeno podle § 109 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu do doby, než bude pravomocně skončeno řízení o vypořádání společného jmění manželů. Odvolací soud pak uzavřel, že do doby skončení pozůstalostního řízení sice není zřejmé, která z dědiček a v jakém rozsahu převezme práva a povinnosti, které jsou předmětem řízení o vypořádání společného jmění manželů (a též předmětem nařízeného předběžného opatření), nicméně za situace, kdy pozůstalostní řízení bude probíhat až po skončení „zdejšího řízení“, je třeba v řízení pokračovat s oběma v úvahu přicházejícími dědičkami. Své rozhodnutí odůvodnil odkazem na § 107 o. s. ř. Pro dovolací přezkum v této věci je především