22 Cdo 775/2017 — Nejvyšší soud

22 Cdo 775/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 2. 2019 Spisová značka:22 Cdo 775/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:22.CDO.775.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vlastnictví Dotčené předpisy:§ 80 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:4. 5. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 775/2017-424 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce Družstvo integrovaného domu – Komenského, bytové družstvo, IČO 62739859, se sídlem v Jablonci nad Nisou, Komenského 4437/27, zastoupeného Mgr. Miroslavem Dongresem, advokátem se sídlem v Jablonci nad Nisou, Dolní náměstí 679/5, proti žalovanému 1) Stavebnímu bytovému družstvu LIAZ, IČO 00042226, se sídlem v Jablonci nad Nisou, Želivského 3993/13, zastoupenému JUDr. Milošem Vostrovským, advokátem se sídlem v Praze 2, Lublaňská 40, 2) TUZEX, a. s, v likvidaci, IČO 00000850, naposledy se sídlem v Praze 2, I. P. Pavlova 3, zaniklé 20. 9. 2016, o určení vlastnického práva, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 20 Cm 144/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 10. 2016, č. j. 11 Cmo 148/2010-379, takto: I. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 10. 2016, č. j. 11 Cmo 148/2010-379, se ve výroku II. mění tak, že se ruší rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 11. 2009, č. j. 20 Cm 144/2008-101, ve výroku III. a ve výroku I. v části, ve které byla ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2) zamítnuta žaloba na určení vlastnického práva žalobce k domu č. p. XY, který stojí na pozemku parc. č. st. XY v k. ú. a obci XY, a to k 18. 7. 1995 jako dni vzniku žalobce, a řízení o určení vlastnického práva k domu č. p. XY, který stojí na pozemku parc. č. st. XY v k. ú. a obci XY, a to k 18. 7. 1995 jako dni vzniku žalobce, se ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2) zastavuje. II. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů. Odůvodnění: Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 6. 11. 2009, č. j. 20 Cm 144/2008-101, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že byl ke dni 18. 7. 1995 jako dni svého vzniku vlastníkem domu č. p. XY, který stojí na pozemku parc. č. st. XY v k. ú. a obci XY (výrok I.). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II. a III.). Žalobce uvedl, že vlastnické právo k domu č. p. XY, který stojí na pozemku parc. č. st. XY v k. ú. a obci XY (dále rovněž jako „nemovitost“), nabyl dne 18. 7. 1995 podle § 29 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění účinném do 30. 6. 2000 (dále jen „zákon o vlastnictví bytů“). Žalobce vznikl 18. 7. 1995 jako nové družstvo vyčleněním ze žalovaného 1) jako dosavadního družstva (a vlastníka nemovitosti) podle § 29 zákona o vlastnictví bytů a k tomuto dni rovněž přešlo na žalobce na základě § 29 odst. 3 zákona o vlastnictví bytů vlastnické právo k nemovitosti. Žaloba směřovala proti žalovanému 1) a žalované 2), kteří byli v době podání žaloby zapsáni v katastru nemovitostí jako podíloví spoluvlastníci. Soud prvního stupně dovodil, že mělo-li dojít k účinku přechodu vlastnického práva na žalobce podle § 29 odst. 3 zákona o vlastnictví bytů, muselo nejpozději k okamžiku přechodu vlastnického práva dojít ke splnění zákonné podmínky vzájemného majetkového vypořádání žalobce jako nového družstva a žalovaného 1) jako dosavadního družstva a původního vlastníka nemovitosti. Protože k žádnému majetkovému vypořádání mezi žalobcem a žalovaným 1) nedošlo, nepřešlo ani vlastnické právo k nemovitosti na žalobce. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 23. 9. 2010, č. j. 11 Cmo 148/2010-173, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II. a III.). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i jeho právním posouzením věci. Nejvyšší soud jako soud dovolací k dovolání žalobce rozsudkem ze dne 13. 11. 2013, č. j. 31 Cdo 1008/2011-232, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 9. 2010, č. j. 11 Cmo 148/2010-173, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dovolací soud uvedl, že vypořádání majetku, práv a povinností, které z dosavadního družstva přecházejí na nové (vyčleňované) družstvo v souladu s § 29 odst. 3 zákona o vlastnictví bytů, není podmínkou přechodu vlastnického práva k budově nebo budovám, popřípadě domu nebo domům, uvedeným v § 29 odst. 1 téhož zákona, na nové (vyčleňované) družstvo. Protože odvolací soud vycházel z opačného názoru, Nejvyšší soud jeho rozsudek zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. 9. 2016, č. j. 11 Cmo 148/2010-358, zamítl návrh žalobce, aby do řízení vstoupil na místo žalované 2) žalovaný 1). Žalobce návrh odůvodnil tím, že v průběhu řízení došlo ke změně zápisu v katastru nemovitostí a v současné době je jako výlučný vlastník nemovitosti evidován žalovaný 1). Odvolací soud návrhu nevyhověl z toho důvodu, že žalobce netvrdil a neprokazoval žádnou skutečnost, se kterou by byl spojen převod či přechod práva ze žalované 2) na žalovaného 1). Dále poznamenal, že pokud žalobce požaduje určit vlastnické právo k 18. 7. 1995 [v té době byl jako vlastník spoluvlastnického podílu o velikosti id. 1/3 na nemovitosti evidován žalovaný 1) a jako vlastník spoluvlastnického podílu o velikosti id. 2/3 evidována žalovaná 2)], nemůže mít pozdější změna vlastnictví (ke které došlo na základě kupní smlouvy ze dne 10. 5. 2012) vliv na práva a povinnosti, jež jsou předmětem tohoto řízení. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. 10. 2016, č. j. 11 Cmo 148/2010-379, řízení o návrhu žalobce ze dne 15. 9. 2016, aby do řízení na místo žalované 2) vstoupil žalovaný 1), zastavil a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 9. 2016, č. j. 11 Cmo 148/2010-358, zrušil (výrok I.). Ve výroku II. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. v rozsahu, v jakém byla ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2) zamítnuta žalobu na určení, že žalobce je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. 2/3 na domu č. p. XY v k. ú. XY ke dni 18. 7. 1995, a ve výroku III. zrušil a řízení v části, v níž se žalobce domáhal vůči žalovanému určení, že je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. 2/3 na domu č. p. XY v k. ú. XY, postaveném na pozemku parc. č. XY, a to ke dni vzniku žalobce 18. 7. 1995, zastavil. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovanou 2) (výrok III.). Vrchní soud v Praze vyšel ze zjištění, že dne 20. 9. 2016 zanikla žalovaná 2) bez právního nástupce výmazem z obchodního rejstříku po provedení likvidace. Žalovaná 2) tak ztratila ve smyslu § 19 o. s. ř. způsobilost být účastníkem řízení. Jelikož k zániku žalované 2) došlo dříve, než nabylo právní moci usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 9. 2016, č. j. 11 Cmo 148/2010-358, odvolací soud toto „dílčí“ řízení podle § 107 odst. 3 a 5 o. s. ř. zastavil a nepravomocné rozhodnutí zrušil. Ze stejného důvodu rovněž zrušil rozsudek odvolacího soudu v části, v níž se žalobce domáhal vůči žalované 2) určení, že je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. 2/3 k domu č. p. XY v k. ú. XY, postaveného na pozemku parc. č. XY, a to k 18. 7. 1995 jako dni vzniku žalobce, a v této části řízení zastavil. Poznamenal, že v řízení o určení vlastnického práva k nemovitosti mají účastníci řízení na straně žalované, kteří jsou zapsáni jako podíloví spoluvlastníci této věci, postavení samostatných společníků a vůči každému z těchto účastníků se spor týká jejich spoluvlastnického podílu. Jinými slovy žalobce podanou žalobou požadoval vůči žalované 2) určit, že je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. 2/3 na nemovitosti. A jelikož žalovaná 2) zanikla bez právního nástupce, bylo nutné řízení v této části zastavit a zrušit rozhodnutí vydaná ve věci samé mezi žalobcem a žalovanou 2). Proti výrokům II. a III. usnesení odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř. a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Žalobce nesouhlasí s postupem odvolacího soudu, který po zániku žalované 2) bez právního nástupce zastavil řízení v části, v níž se (podle odvolacího soudu) domáhal žalobce vůči žalované 2) určit své vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu na nemovitosti o velikosti id. 2/3. Namítá, že vždy požadoval určit, že je výlučným vlastníkem nemovitosti, a žaloba směřovala proti žalovanému 1) a žalované 2), jelikož byli v době podání žaloby oba zapsáni jako podíloví spoluvlastníci nem