22 Cdo 833/2023 — Nejvyšší soud

22 Cdo 833/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 12. 2024 Spisová značka:22 Cdo 833/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.833.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Předkupní právo Dotčené předpisy:§ 61 odst. 1 předpisu č. 114/1992 Sb. ve znění od 01.06.2017 do 31.12.2021 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:16. 1. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 833/2023-156 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně České republiky – Ministerstva životního prostředí, IČO 00164801, se sídlem v Praze 10, Vršovická 65, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, proti žalovaným 1) Z. P., 2) A. P., zastoupeným JUDr. Janou Kašpárkovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Rokycanova 809/1c, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 15 C 349/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 11. 2022, č. j. 21 Co 231/2022-137, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit každému ze žalovaných na náhradě nákladů dovolacího řízení 8 990,30 Kč k rukám zástupkyně žalovaných JUDr. Jany Kašpárkové do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Okresní soud v Trutnově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 6. 2022, č. j. 15 C 349/2021-112, zamítl žalobu na nahrazení projevu vůle žalovaných uzavřít se žalobkyní kupní smlouvu, jejímž předmětem je pozemek p. č. XY v k. ú. XY (dále též „pozemek“ nebo „předmětný pozemek“) a která je blíže specifikována ve výroku I. Ve výroku II rozhodl o náhradě nákladů nalézacího řízení. 2. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 21. 11. 2022, č. j. 21 Co 231/2022-137, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I o věci samé (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a změnil je ve výroku II o náhradě nákladů nalézacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu). Ve výroku III rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. 3. Žalobkyně (Česká republika – Ministerstvo životního prostředí) se v tomto řízení domáhá uzavření kupní smlouvy, jejímž předmětem je převod vlastnictví k pozemku p. č. XY v k. ú. XY. Má za to, že jí svědčí předkupní právo k tomuto pozemku zakotvené v § 61 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (dále rovněž jako „zákon o ochraně přírody a krajiny“). Podle žalobkyně bylo předkupní právo porušeno, jelikož žalovaní nabyli vlastnické právo k pozemku na základě kupní smlouvy ze dne 14. 12. 2018 uzavřené s I. S., aniž by byla učiněna vůči žalobkyni nabídka koupě pozemku ve smyslu § 2144 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“). 4. Odvolací soud uzavřel, že žalobkyni předkupní právo k pozemku nesvědčí, neboť se nejedná o nezastavěný pozemek ve smyslu § 61 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny. Zohlednil, že na pozemku, resp. pod jeho povrchem, je umístěn vodojem, který slouží k zásobování budovy č. p. XY, jež je součástí pozemku parc. č. st. XY v k. ú. XY ve vlastnictví žalovaných, vodou. Z tohoto důvodu rovněž pozemek parc. č. XY tvoří souvislý celek s budovou č. p. XY [srovnej § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „stavební zákon“)]. 5. Podle odvolacího soudu nelze ani zohlednit poměr plochy stavby (60 m2) k výměře celého pozemku (5 827 m2). 6. Dále uvedl, že pro výklad pojmu nezastavěný pozemek ve smyslu příslušných ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny není přiléhavá judikatura týkající se restitučního zákonodárství, na kterou v průběhu řízení odkazovala žalobkyně (podle této ustálené rozhodovací praxe bylo možné v intencích zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále jen „zákon o půdě“) vydat pozemky, pod jejichž povrchem byla umístěna podzemní stavba). Vyložil, že účelem restitučních předpisů byla co možná nejširší naturální náprava křivd vzniklých v době nesvobody. Tento účel však není totožný s účelem sledovaným § 61 zákona o ochraně přírody a krajiny. Dovodil, že „cílem tohoto ustanovení je soustředit pozemky nacházející se na území národních parků, národních přírodních rezervací, národních přírodních památek v rukách státu (v jeho vlastnictví), avšak nikoli za cenu toho, aby s uplatněním předkupního práva ČR vznikly další nevyřešené, sporné vztahy (např. vztahy z bezdůvodného obohacení apod.).“ II. Dovolání a vyjádření k němu 7. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání. Jeho přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňuje v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právních otázkách, které nebyly doposud v ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny, a na právní otázce, kterou řešil odvolací soud v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. 8. Předně nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že pozemek parc. č. XY je zastavěným pozemkem, a proto žalobkyni nesvědčí předkupní právo ve smyslu § 61 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny. Poukazuje na § 2 odst. 1 písm. c) stavebního zákona a má za to, že předmětný pozemek nenaplňuje definici zastavěného pozemku ve smyslu tohoto právního předpisu. Pozemek je v katastru nemovitostí evidován jako trvalý travní porost, není pod společným oplocením s pozemkem označeným jako stavební parcela ani netvoří souvislý celek s obytnými a hospodářskými budovami nacházejícími se na pozemku evidovaném v katastru nemovitostí jako stavební parcela. V ustálené rozhodovací praxi Nejvyššího soudu považuje za neřešenou otázku výkladu pojmu zastavěný pozemek ve smyslu § 61 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny. 9. Podle žalobkyně odvolací soud dostatečně nezohlednil ani poměr výměry stavby nacházející se na předmětném pozemku (cca 60 m2) a celkové výměry tohoto pozemku (5 767 m2). Dovolací soud doposud neřešil otázku, zda je možné předkupní právo zakotvené v § 61 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny aplikovat pouze na část pozemku, která není zastavěná. 10. Dovolatelka má dále za to, že v poměrech projednávané věci je přiměřeně aplikovatelná ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu přijatá v souvislosti s restitučním zákonodárstvím. Z této rozhodovací praxe se podává, že lze vydat osobě oprávněné zastavěné pozemky, jedná-li se o stavbu umístěnou pod povrchem země (žalobkyně odkazuje např. na nález Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2002, sp. zn. II. ÚS 747/2000, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2721/2019). I v projednávané věci se na pozemku žalovaných nachází pouze stavba umístěná pod povrchem země, a proto svědčí žalobkyni předkupní právo ve smyslu § 61 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny. 11. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 12. Žalovaní ve vyjádření k dovolání předně namítají, že žalobkyně neformuluje v dovolání relevantní právní otázky, na kterých by mělo být rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Proto by měl Nejvyšší soud dovolání pro formální vady odmítnout. Ztotožňují se se závěrem odvolacího soudu, že jde o zastavěný pozemek ve smyslu § 61 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny. Žalobkyni tak předkupní právo k tomuto pozemku nesvědčí. Mají také za to, že nelze případně uplatnit předkupní právo pouze k části pozemku, na kterém se nenachází stavba (jak namítá žalobkyně). Podle žalovaných není přiměřeně aplikovatelná v poměrech posuzované věci ani ustálená rozhodovací praxe vztahující se k restitučnímu zákonodárství, ze které vyplývá, že bylo možné vydat pozemky zastavěné stavbou umístěnou pod povrchem země. Poznamenává, že v § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, ve znění pozdějších předpisů, je přímo zakotvena možnost vydat pozemek dotčený stavbou, je-li umístěna pod povrchem země. Zákon o ochraně přírody a krajiny však žádnou podobnou výjimku (ve smyslu úpravy podmínek předkupního práva) neobsahuje. Navrhují, aby Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl. III. Přípustnost dovolání 13. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práv