23 Cdo 1018/2013 – Nejvyšší soud

23 Cdo 1018/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 6. 2015 Spisová značka:23 Cdo 1018/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.1018.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odstoupení od smlouvy Dotčené předpisy:§ 344 obch. zák. § 349 odst. 2 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:1. 9. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1018/2013 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně VFS Financial Services Czech Republic s.r.o., se sídlem v Čestlicích, Obchodní 109, 251 01 Říčany u Prahy, IČO 27116867, zastoupené JUDr. Janem Lukešem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Hybernská 1007/20, PSČ 110 00, proti žalovaným 1. APEKO CZ s.r.o., se sídlem ve Znojmě - Příměticích, Plenkovická 780/25, PSČ 669 04, IČO 26217694, a 2. P. K., obou zastoupených Mgr. Michalem Dlabolou, advokátem, se sídlem v Praze 7, U Studánky 250/3, PSČ 170 00, o zaplacení částky 6 925,77 EUR s příslušenstvím a 11 479,79 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 Cm 117/2010, o dovolání žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. prosince 2012, č. j. 2 Cmo 194/2012-151, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. prosince 2012, č. j. 2 Cmo 194/2012-151, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. března 2012, č. j. 6 Cm 117/2010-118, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: Městský soud v Praze v pořadí druhým rozsudkem ze dne 14. března 2012, č. j. 6 Cm 117/2010-118, uložil oběma žalovaným, aby žalobkyni zaplatili částku 6 925,77 EUR s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku rozsudku s tím, že plněním jednoho z žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného (výrok pod bodem I), dále žalovaným uložil, aby žalobkyni zaplatili částku 11 479,79 Kč s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku rozsudku s tím, že plněním jednoho z žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III). Předcházejícím rozsudkem soudu prvního stupně byl žalobkyni přiznán nárok na zaplacení leasingových splátek, které první žalovaná žalobkyni dlužila na základě několika leasingových smluv. Tato část rozhodnutí nabyla právní moci. Poté, co Vrchní soud v Praze zrušil předcházející rozsudek soudu prvního stupně v části, ve které nepřiznal žalobkyni nárok na zaplacení konečného vypořádání z leasingové smlouvy č. 161523 a nákladů s konečným vypořádáním spojených (ve výši 6 925,77 EUR s příslušenstvím, resp. 11 479,79 Kč s příslušenstvím), zbývalo rozhodnout právě o těchto nárocích. Z rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že dne 27. dubna 2007 uzavřela žalobkyně jako poskytovatel leasingu s první žalovanou smlouvu č. 161523. Část obsahu smlouvy byla určena odkazem na všeobecné obchodní podmínky (VOP). Druhý žalovaný učinil prohlášení ručitele, který ručil za závazky první žalované z této leasingové smlouvy. Ze skutkových zjištění učiněných již v předcházejícím rozsudku soudu prvního stupně, a z nichž soud prvního stupně vycházel i ve svém v pořadí druhém rozsudku, pak vyplývá, že podle čl. 14. 2 VOP si strany sjednaly, že není-li dále v tomto článku stanoveno jinak, může každá ze smluvních stran od této smlouvy odstoupit v případě podstatného porušení povinností druhou stranou nebo z důvodu výslovně uvedených v leasingové smlouvě, popřípadě v těchto VOP. Společnost VFS může od leasingové smlouvy odstoupit zejména tehdy, pokud se klient dostane do prodlení s úhradou alespoň dvou leasingových splátek nebo se dostane vůči společnosti VFS do prodlení s plněním svého platebního závazku v rozsahu alespoň dvou leasingových splátek. Společnost VFS má dále právo od leasingové smlouvy odstoupit, nastane-li zhoršení hospodářských poměrů leasingového nájemce. Článek 4.3 VOP stanovil smluvní úroky z prodlení ve výši 0,1 % za každý den prodlení. V článku 15.4 VOP si strany sjednaly, že… odstoupí-li společnost VFS od leasingové smlouvy, má společnost VFS vůči klientovi okamžitě splatný nárok na vyrovnání a náhradu škody, který odpovídá součtu všech pohledávek splatných v době ukončení leasingové smlouvy a hodnotě veškerých leasingových pohledávek, které by byly splatné až do skončení sjednané doby leasingu, jakož i hodnoty sjednané prodejní ceny (bez DPH) a odškodnění za předčasnou splatnost leasingových splátek s odečtením případných pojistných plnění vyplacených společnosti VFS z důvodu jednostranného ukončení smlouvy, ostatních plnění na náhradu škody poskytnutých třetími osobami a vzniklých úrokových výhod. Kromě toho klient společnosti VFS nahradí i veškeré náklady, výdaje, škody a ztráty, zejména i náklady na právní pomoc, které společnosti VFS v souvislosti s ukončením leasingové smlouvy vzniknou. Právo společnosti na uplatnění náhrady další škody zůstává vyhrazeno. Společnost VFS předmět leasingu co nejdříve a co nejlépe podle ustanovení článku 16 prodá. Případný výtěžek z prodeje bude klientovi přičten k dobru až do výše pohledávek společnosti VFS proti klientovi podle tohoto článku 15.4. Splatnost těchto pohledávek je povinností společnosti VFS podle předchozí věty nedotčena. V období od 1. dubna 2009 do 17. dubna 2009 byla první žalovaná v prodlení s úhradou dvou leasingových splátek ze smlouvy č. 161523 a zároveň byla v prodlení s úhradami leasingových splátek z dalších leasingových smluv s žalobkyní. Od 17. dubna 2009 byla v prodlení s jednou leasingovou splátkou ze smlouvy č. 161523 a zároveň byla v prodlení s úhradami leasingových splátek z dalších leasingových smluv s žalobkyní, vždy po jedné splátce k příslušné smlouvě. Dlužná splátka ze smlouvy č. 161523 činila 1696,27 EUR, ze zbylých smluv celkem 3 298,31 EUR. Čtyřmi dopisy ze dne 29. dubna 2009 žalobkyně odstoupila od všech čtyř leasingových smluv s první žalovanou s tím, že důvodem pro odstoupení bylo prodlení první žalované s úhradou leasingových splátek. Vázán právním názorem odvolacího soudu posoudil soud prvního stupně odstoupení od smlouvy jako platné, nárok na náhradu škody ve výši 6 925,77 EUR a nárok na úhradu ostatních nákladů vzniklých v souvislosti s předčasným ukončením smlouvy ve výši 11 479,79 Kč považoval za prokázané. Náhrada škody spočívala v odečtení zisku z prodeje předmětu leasingu (vozidla) učiněného poté, co jej první žalovaná vrátila žalobkyni (znalecky zjištěná cena vozidla 1 028 571 Kč, výtěžek prodeje 40 000 EUR, tedy 1 077 200 Kč), od účetní hodnoty tohoto vozidla (46 925,77 EUR). K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 18. prosince 2012, č. j. 2 Cmo 194/2012-151, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body I a II (výrok pod bodem I), změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem III). Odvolací soud setrval na názoru, že nastaly podmínky, za kterých leasingová společnost mohla odstoupit od smlouvy, když první žalovaná byla v prodlení s placením svých závazků v rozsahu alespoň dvou leasingových splátek. Dalším důvodem pro oprávněnost odstoupení od smlouvy je skutečnost (kterou žalovaná sama v řízení tvrdila), že se první žalovaná obrátila na žalobkyni s požadavkem ukončit leasingové smlouvy a vrátit žalobkyni předměty leasingu z důvodu zhoršení jejích hospodářských poměrů. Podle odvolacího soudu existovalo více důvodů pro odstoupení od smlouvy a je nepodstatné, kterého konkrétního důvodu žalobkyně pro odstoupení využila. Námitku žalovaných, že se žalobkyně domáhá v rámci nároku z konečného vypořádání náhrady škody v rozporu s ujednáním účastníků v čl. 15. 4 VOP, považoval za námitku v rozporu s ustanovením § 205a o. s. ř. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost opírají o naplnění podmínek § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Důvodnost dovolání spatřují v naplnění § 241 odst. 2 písm. b) a a) o. s. ř. Dovolatelé mají za to, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku, zda je možné „právně korektně“ odstoupit od smlouvy, pokud porušení smlouvy, pro které je odstoupení možné, již netrvá, avšak v minulosti k němu skutečně došlo. Dovolatelé s odkazem na odbornou literaturu a judikaturu zejména Vrchního soudu v Praze zastávají názor, že v době, kdy důvod odstoupení již neexistuje, nelze od smlouvy odstoupit. Rovněž zpochybňují právní posouzení otázky, zda lze odstoupení od smlouvy odůvodněné jedním konkrétním důvodem shledat opodstatněné jiným důvodem, který by ve skutečnosti sice