23 Cdo 1079/2010 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1079/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 4. 2012 Spisová značka:23 Cdo 1079/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.1079.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:26. 4. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1079/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobce: STROJIMPORT, a. s., se sídlem U Nákladového nádraží 6, Praha 3, IČ 00000795, zastoupeného JUDr. Miroslavou Otčenáškovou, advokátkou se sídlem Velehradská 26, 130 00 Praha 3, proti žalovanému: Kühne & Nagel, spol. s r. o., se sídlem Zelený pruh 1560/99, Praha 4, IČ 45787115, zastoupenému JUDr. Vladimírem Chýským, advokátem se sídlem Žerotínova 1132/34, 130 00 Praha 3, o zaplacení 936.181, Kč s přísl., vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 13 Cm 24/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2009, č. j. 12 Cmo 167/2009-234, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč do tří dnů od doručení tohoto rozhodnutí k rukám advokátky žalobce JUDr. Miroslavy Otčenáškové. Odůvodnění: Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 18. září 2008, č. j. 13 Cm 24/98-209, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 936.181,- Kč s 18% úrokem z prodlení z částky 1,361.168,70 Kč od 2.3.1997 do 22.10.1997 a z částky 936.181,- Kč od 23.10.1997 do zaplacení (výrok I.), dále žalobu na zaplacení 18% úroku z prodlení z částky 1,361.168,70 Kč od 29.1.1997 do 1.3.1997 a z částky 424.987,70 Kč od 23.10.1997 do 3.11.1997 zamítl (výrok II.) a uložil žalovanému zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 162.233,40 Kč (výrok III.). Předmětem řízení byla náhrada škody, spočívající v náhradě nákladů souvisejících s opravou stroje VS 160 No. 9500045 výrobce TOS Rakovník určeného k vystavení v expozici žalobce na strojírenském veletrhu v Poznani. K poškození stroje došlo při vykládce kamionu oficiálního veletržního speditéra a příjemce zásilky společnosti C. Hartwig, která prováděla vykládku, a to tak, že jedno z nosných lan při manipulaci prasklo a stroj spadl z výšky cca 0,7 m na zem. V řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že žalobce sjednal se žalovaným přímou dopravu stroje na místo konání výstavy kamionem z výrobního závodu TOS Rakovník do Poznaně a dále vykládku zboží na stánek, přičemž žalovaný použil pro přepravu společnost CARGO CENTRUM s.r.o., Chrudim a pro vykládku sjednal firmu C. Hartwig, Poznaň (Polsko). Soud prvního stupně dovodil, že žalobce a žalovaný uzavřeli nepojmenovanou smlouvu ve smyslu § 269 obchodního zákoníku (dále též „obch. zák.“), kterou se žalovaný zavázal provést pro žalobce vykládku předmětného vstřikovacího lisu na výstavní stánek, přičemž žalovaný nebyl omezen ohledně možnosti pověřit provedením vykládky třetí osobu, což jej ovšem nezbavilo odpovědnosti za případné škody vzniklé při vykládce. Jestliže společnost C. Hartwig, pověřená vykládkou, porušila své povinnosti, v důsledku čehož došlo k pádu stroje, za vzniklou škodu odpovídá žalobci žalovaný jako smluvní strana ve smyslu ust. § 373 an. obch. zák. Znaleckým posudkem Ing. Vladimíra Šefrny byly náklady na opravu poškozeného stroje stanoveny částkou 1,065.173,- Kč. Jestliže žalobce plnil společnosti TOS Rakovník ve výši Kč 1,100.000,-, bylo toto plnění v rozsahu Kč 1,065.173,- plněním, jež nepostrádalo právní důvod a žalobci tak vznikla škoda. Nárok na náhradu škody není se zřetelem k § 397 a § 391 odst. 1 obch. zák. promlčen, když žaloba byla podána v rámci čtyřleté doby. Soud prvního stupně uzavřel, že (po částečném zpětvzetí žaloby) je žaloba oprávněná v částce 936.181,- Kč spolu s odpovídajícím 18% úrokem z prodlení podle § 369 odst. 1 a § 502 odst. 1 obch. zák. Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem v záhlaví označeným rozsudek soudu prvního stupně v bodu I. výroku potvrdil v rozsahu podle něhož je žalovaný povinen zaplatit žalobci 901.354,- Kč s 18% úrokem z prodlení z částky 1,326.341,70 Kč od 2.3.1997 do 22.10.1997 a z částky 901.354,- Kč od 23.10.1997 do zaplacení. V bodu I. výroku v rozsahu, podle kterého žalovaný je povinen zaplatit žalobci 34.827,- Kč s 18% úrokem z prodlení od 2.3.1997 do zaplacení, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl. Bod III. výroku potvrdil (výrok I.). Ve výroku II. odvolací soud uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení 33.394,85 Kč. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 212 a § 214 odst. 1 o.s.ř. a dospěl k závěru, že rozhodnutí je ve výroku o věci z větší části správné. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o uzavření nepojmenované smlouvy ve smyslu § 269 odst. 1 obch. zák., avšak s tím, že toto nesprávné právní posouzení nemělo vliv na správnost vydaného rozhodnutí. Ke zjištění typu smlouvy opakoval odvolací soud důkaz veletržním dopravním příkazem ze dne 29.5.1996, vystaveným na základě nabídky služeb žalovaným ze dne 26.4.1996, jímž žalobce vystavil žalovanému příkaz k zajištění spedičních služeb v rámci Mezinárodního technického veletrhu v Poznani (Polsko) v roce 1996, který byl žalovaným přijat. Smlouva splňuje náležitosti smlouvy zasílatelské ve smyslu § 601 obch. zák. a k jejímu uzavření došlo konkludentním jednáním žalovaného provedením přepravy a vykládky předmětného stroje. Dále měl odvolací soud za prokázáno, že pád stroje při vykládce, zajišťované firmou C. Hartwig, byl způsoben použitím poškozených (roztřepených) lan, bez údajů o přípustném zatížení a o provedení revize lan. Pro posouzení odpovědnosti žalovaného za škodu nutno použít podle názoru odvolacího soudu nikoli úpravu odpovědnosti za škodu podle § 373 an. obch. zák., nýbrž ust. § 609 obch. zák. a podpůrně ustanovení § 577 an. obch. zák. o smlouvě komisionářské, jmenovitě ust. § 584 a § 586 obch. zák. Z těchto ustanovení je nutno dovodit, že pokud zasílatel neoznačí příkazci osobu dopravce, se kterou uzavřel přepravní smlouvu, má příkazce právo vymáhat splnění závazku z přepravní smlouvy přímo na zasílateli. Tomu odpovídá též povinnost zasílatele podle § 586 v návaznosti na § 609 obch. zák. vymáhat závazky z přepravní smlouvy nebo postoupit pohledávky z této smlouvy příkazci. V předmětné věci nebylo zjištěno, že by žalovaný jako zasílatel označil žalobci osobu, která odpovídá za předmětnou škodu, nebo že by na žalobce převedl pohledávku vzniklou z porušení smlouvy uzavřené s touto osobou o vykládce stroje. Naopak žalovaný se účastnil jednání o vzniklé škodě za účasti Inspekty Praha a ohledně vyřízení reklamace poškození zásilky vedl se žalobcem jednání a od realizátora vykládky získal Kč 424.987,70 na reparaci škody, kterou následně poskytl žalobci. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že žalovaný za předmětnou škodu žalobci odpovídá jako komisionář. Podle § 584 odst. 2 obch. zák. platí, že příkazce (jako komitent) je oprávněn vymáhat vůči zasílateli (jako komisionáři) nárok na plnění z přepravní smlouvy, kterou zasílatel s dopravcem uzavřel, přičemž zasílatel příkazci odpovídá tak, jako by odpovídal dopravce odesílateli podle přepravní smlouvy. Tyto závěry vyvodil Nejvyšší soud v rozhodnutích sp. zn. 32 Cdo 348/2007 a sp. zn. 32 Cdo 1000/2007, vydaných v obdobných sporech. K námitce promlčení předmětného nároku na náhradu škody dospěl odvolací soud shodně se soudem prvního stupně k závěru, že není důvodná. Tím, že dodavatel žalovaného použil k vykládce stroje nevhodná, poškozená lana, musel si být vědom, že může dojít k přetržení lan a pádu stroje a tudíž k poškození stroje. Z toho odvolací soud vyvodil, že šlo ve smyslu § 399 obch. zák. o škodu způsobenou vědomě a proto pro uplatnění náhrady této škody platí čtyřletá promlčecí doba podle § 397 obch. zák. Pokud jde o výši škody, žalobce uplatňoval náhradu nákladů na opravu poškozeného stroje ve výši Kč 1,100.000,- Kč, avšak podle názoru odvolacího soudu je třeba vycházet z výše stanovené znaleckým posudkem Ing. V. Šefrny v částce Kč 1,065.173,- Kč, od níž nutno odečíst částku Kč 163.819,-, započítanou žalobcem na opravu stroje ze žalovaným zaplacené částky Kč 424.987,70 (ohledně této částky po částečném zpětvzetí žaloby soud prvního stupně řízení zastavil). Oprávněná výše škody tak podle odvolacího soudu činí Kč 901.354,-, avšak přiznána byla soudem prvního stupně částka Kč 936.181,-, takže ohledně rozdílu ve výši Kč 34.827,- s příslušenstvím odvolací soud napadený rozs