23 Cdo 1102/2008 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1102/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 10. 2009 Spisová značka:23 Cdo 1102/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.1102.2008.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1102/2008 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobce Ing. J. S., správce konkursní podstaty úpadce S. f. V. a spol., společnost s ručením omezeným, zastoupeného JUDr. P. Š., advokátem, proti žalovaným 1) J. N., a 2) J. N., oběma zastoupeným Mgr. J. Č., advokátem, o zaplacení částky 3,995.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 6 C 377/96, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. října 2007, č. j. 24 Co 245/2007-438, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. října 2007, č. j. 24 Co 245/2007-438, a rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 29. března 2007, č. j. 6 C 377/96-398, ve znění opravného usnesení ze dne 13. dubna 2007, č. j. 6 C 377/96 405, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Semilech k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Semilech rozsudkem ze dne 29. března 2007, č. j. 6 C 377/96-398, ve znění opravného usnesení ze dne 13. dubna 2007, č. j. 6 C 377/96-405, uložil žalovaným manželům zaplatit společně a nerozdílně do konkursní podstaty úpadce S. f. V. a spol., společnost s ručením omezeným, částku 3,995.000,- Kč s 11,1 % úrokem z prodlení z částky 1,803.161,- Kč od 3. 5. 1996 do zaplacení a z částky 2,151.839,- Kč od 8. 1. 1999 do zaplacení (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body II a III). Soud prvního stupně zjistil, že žalovaní jako objednatelé a úpadce jako zhotovitel uzavřeli dne 27. 6. 1994 smlouvu o dílo, jejímž předmětem byly stavební práce na stavbě rodinného domu žalovaných v B. a v níž bylo ujednáno, že vztah účastníků se bude řídit obchodním zákoníkem (dále též jen „obch. zák.“), poté uzavřeli smlouvu o dílo č. 80, v níž byla sjednána dostavba tohoto domu, a dne 28. 9. 1995 uzavřeli ke smlouvě. Žádná z těchto smluv nebyla podepsána druhou žalovanou. Dne 5. 1. 1996 se úpadcův jednatel a první žalovaný písemně dohodli, že celková cena včetně dodatků po smlouvách od 3. 10. k 30. 12. 1995 včetně dokončujících prací bude činit  5,100.000,- Kč bez DPH. Soud prvního stupně vyšel ze závazného právního názoru odvolacího soudu vysloveného v usnesení ze dne 7. srpna 2006, č. j. 24 Co 171/2006-373, jímž byl zrušen jeho předchozí zamítavý rozsudek ze dne 24. ledna 2006, č. j. 6 C 377/96-360, že obě smlouvy o dílo, jakož i dodatek smlouvy a dohoda ze dne 5. 1. 1996, jsou podepsány oběma smluvními stranami, nelze proto mít za to, že tyto smlouvy vůbec nevznikly. Jako nedůvodnou posoudil námitku prvního žalovaného, že smlouvy včetně dohody ze dne 5. 1. 1996 uzavřel nesvobodně, pod psychickým nátlakem úpadcova jednatele. Vzal za prokázané, že dohoda ze dne 5. 1. 1996 je opatřena pravým podpisem prvního žalovaného, a jako nevěrohodnou vyhodnotil jeho námitku, že byl úpadcovým jednatelem při podpisu této listiny obelstěn příslibem jejího pozdějšího roztrhání. Námitku relativní neplatnosti dohody ze dne 5. 1. 1996 pro nedostatek souhlasu druhé žalované shledal neopodstatněnou s poukazem na to, že druhá žalovaná svůj nesouhlas prezentovala až osm let poté, kdy se k žalobě poprvé vyjádřila, z čehož vyplývá, že s právními úkony svého manžela - prvního žalovaného, které byly nikoliv běžnou záležitostí týkající se bezpodílového spoluvlastnictví, přinejmenším mlčky souhlasila. Jako důvodnou oproti tomu vyhodnotil žalobcem vznesenou námitku promlčení práva dovolat se relativní neplatnosti, které bylo podle jeho názoru uplatněno až po uplynutí tříleté promlčecí doby podle ustanovení § 101 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“). Ujednání ze dne 5. 1. 1996 posoudil jako smlouvu o narovnání podle ustanovení § 585 obč. zák., kterou strany upravily spornou cenu díla a z níž žalovaným vznikla povinnost zaplatit úpadci částku 5,355.000,- Kč. Na tento závazek žalovaní podle skutkového závěru soudu prvního stupně zaplatili pouze částku 1,400.000,- Kč; tvrzení o dalších platbách neprokázali.     K odvolání prvního žalovaného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 18. října 2007, č. j. 24 Co 245/2007-438, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok pod bodem I) a přiznal žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení (výrokem pod bodem II). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně, jakož i s jeho právním posouzením, k němuž dodal, že právním důvodem vzniku závazkového vztahu jsou smlouvy o dílo uzavřené mezi úpadcem a žalovanými. Ačkoliv jsou na straně objednatelů podepsány toliko prvním žalovaným, nejedná se o vadu, jež by činila smlouvu neplatnou. Skutkové okolnosti případu svědčí závěru, že s uzavřením smlouvy souhlasila i druhá žalovaná, přinejmenším konkludentně, a v případě jejího nesouhlasu by se ostatně podle ustanovení § 145 obč. zák., ve znění účinném do 31. 7. 1998, jednalo o právní úkon neplatný toliko relativně, na který se pohlíží jako na platný, pokud se jeho neplatnosti dotčený účastník nedovolá (§ 40a obč. zák.). Protože toto právo podléhá promlčení v obecné tříleté promlčecí době podle ustanovení § 101 obč. zák., druhá žalovaná se dovolává neplatnosti po více než osmi letech od doby učinění právních úkonů (podáním doručeným soudu dne 23. 11. 2004) a žalobce promlčení namítl, nemá námitka druhé žalované vzhledem k ustanovení § 100 odst. 1 obč. zák. právní účinky. Smlouvy včetně dodatků podle názoru odvolacího soudu obsahují všechny podstatné náležitosti a nejsou stiženy ani jinými vadami vůle či jejího projevu, jež by je mohly činit neplatnými. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že spor smluvních stran o výši ceny díla byl narovnán dohodou ze dne 5. 1. 1996, jejíž platnost se žalovaným nepodařilo zpochybnit a jíž byl nahrazen závazek vyplývající ze smlouvy o dílo v části o určení ceny díla podle ustanovení § 585 odst. 3 obč. zák. a žalovaným  vznikla povinnost zaplatit zhotoviteli cenu díla ve výši 5,100.000,- Kč spolu s částkou odpovídající 5 % sazbě daně z přidané hodnoty, celkem 5,355.000,- Kč; i z tohoto úkonu jsou zavázáni oba žalovaní manželé. Též tuto dohodu odvolací soud posoudil jako platnou s tím, že důvodem neplatnosti nemůže být ani omyl o tom, co bylo mezi stranami sporné nebo pochybné (§ 586 odst. 1 obč. zák.), neboť žalovaní neprokázali, že by případný omyl byl vyvolán lstí zhotovitele. Skutkové závěry soudu prvního stupně o výši plnění, které žalovaní úpadci poskytli, shledal odvolací soud správnými. Rozsudek odvolacího soudu napadli žalovaní společným dovoláním, jehož přípustnost opřeli o ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a jehož důvodnost spatřovali v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jež zakládá dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Žalovaní v prvé řadě zpochybnili správnost závěru odvolacího soudu o tom, že dohoda ze dne 5. 1. 1996 zakládá jejich společný závazek a že se tedy žalobce oprávněně domáhá splnění povinnosti z této dohody též po druhé žalované. Poukázali na to, že druhá žalovaná smlouvy o dílo ani dohodu ze dne 5. 1. 1996 nepodepsala, z čehož dovozují s odkazem na názor vyslovený v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“) ze dne 12. září 2007, sp. zn. 31 Odo 677/2005, že i kdyby se závazek vyplývající z uvedené dohody stal součástí jejich společného jmění, druhá žalovaná by nebyla věcně legitimována. Podle jejich mínění se však tento závazek součástí jejich společného jmění manželů vzhledem k ustanovení § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák. nestal, neboť šlo o závazek přesahující svým rozsahem míru přiměřenou jejich majetkovým poměrům a žalobce neprokázal souhlas druhé žalované s jeho převzetím; pokud odvolací soud dovodil závěr o jejím souhlasu ze skutkových okolností, pak to platí pouze o smlouvě o dílo, neboť ze skutečnosti, že úpadce realizoval práce na dostavbě domu žalovaných, lze dovodit vědomost druhé žalované o této smlouvě a také souhlas s jejím uzavřením. Žalovaní vytkli odvolacímu soudu, že skutkové okolnosti svědčící o souhlasu druhé žalované nespecifikoval a jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné, a zdůraznili, že odvolací soud se vůbec nezabýval otázkou souhlasu druhé žalované