23 Cdo 113/2023 — Nejvyšší soud

23 Cdo 113/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 2. 2024 Spisová značka:23 Cdo 113/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:23.CDO.113.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o obchodním zastoupení Odměna Dotčené předpisy:§ 2514 o. z. § 2515 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 4. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 113/2023-276 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně O. V., zastoupené JUDr. Jindřiškou Kořínkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Melantrichova 477/20, proti žalované Generali České pojišťovně a.s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, identifikační číslo osoby 45272956, zastoupené Mgr. Jiřím Payerem, advokátem se sídlem v Praze 10, Konopišťská 1153/6, o zaplacení 361 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 225/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2022, č. j. 68 Co 257/2022-249, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2022, č. j. 68 Co 257/2022-249, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 4. 2022, č. j. 19 C 225/2019-219, ve znění opravného usnesení ze dne 31. 5. 2022, č. j. 19 C 225/2019-230, se ruší a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 361 500 Kč s příslušenstvím jakožto nároku na doplatek zvláštní odměny v důsledku zániku obchodního zastoupení. Tvrdila, že od roku 2003 vykonávala pro žalovanou činnost výhradního pojišťovacího agenta mimo jiné dle smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 2. 1. 2014 (dále též jen „smlouva“). Dne 19. 11. 2018 podala výpověď smlouvy z důvodu svého vyššího věku a špatného zdravotního stavu. Po ukončení smlouvy u žalované uplatnila nárok na zvláštní odměnu, žalovaná žalobkyni vyplatila částku 1 084 500 Kč představující 75 % maximální možné výše. 2. Žalovaná nesouhlasila s tím, že by žalobkyni měl náležet další doplatek zvláštní odměny. Mimo jiné uvedla, že pojistný kmen žalobkyně měl v rozhodné době (posledních pěti letech) značně klesající tendenci, žalobkyně neuzavírala nové obchody a ztrácela dosavadní zákazníky, čímž se výhody pro žalovanou snížily až o 1/3. Taktéž se vyjádřila k existenci konkurenční doložky s tím, že ta ve smlouvě absentuje a žalobkyni tak nic nebránilo ani nebrání vykonávat činnost pojišťovacího zprostředkovatele u konkurence. 3. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 7. 4. 2022, č. j. 19 C 225/2019-219, ve znění opravného usnesení ze dne 31. 5. 2022, č. j. 19 C 225/2019-230, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 361 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 11. 4. 2019 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni zákonné úroky z prodlení za období od 4. 4. 2019 do 10. 4. 2019 (výrok II), a rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení (výrok III). 4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně vykonávala pro žalovanou činnost pojišťovacího zprostředkovatele od roku 2003, naposledy dle smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 2. 1. 2014. Taktéž bylo učiněno nesporným, že žalobkyně dne 19. 11. 2018 smlouvu vypověděla, dne 28. 2. 2019 došlo k ukončení smluvního vztahu a žalovaná vyplatila žalobkyni zvláštní odměnu ve výši 1 084 500 Kč. Mezi účastníky zůstal sporným požadavek na zaplacení částky odpovídající doplatku zvláštní odměny do její maximální zákonem přípustné výše. Dále soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že z článku VII. bod 6 smlouvy vyplývá, že žalobkyně není oprávněna po dobu dvou let od ukončení smlouvy vykonávat na vlastní nebo cizí účet činnost pojišťovacího zprostředkovatele vůči klientům, jejichž pojistné smlouvy byly v pojistném kmeni, který byl pojišťovacímu zprostředkovateli svěřen do péče, a které byly platné ke dni ukončení smlouvy. Soud prvního stupně rovněž vzal za nesporné, že celková započitatelná částka pro účely výpočtu zvláštní odměny činí částku 7 230 000 Kč sestávající ze součtu pečovatelských provizí (4 441 215 Kč), uzavíracích provizí (1 945 077 Kč) a nefinančního plnění/odměn (843 708 Kč) za posledních pět let platnosti smluvního vztahu. Roční průměr tedy činil částku 1 446 000 Kč. 5. Po právní stránce soud prvního stupně s ohledem na § 2514, 2515 a 2518 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), uzavřel, že žalobkyni vznikl nárok na zvláštní odměnu při zániku obchodního zastoupení. Ke konkurenční doložce uvedl, že byla platně sjednána. Porušení konkurenční doložky by znamenalo, že zastoupený nebude moci nadále dokončit obchody, za které náleží zástupci zvláštní odměna, a proto porušení konkurenční doložky a znemožnění těchto obchodů může znamenat, že zástupce nebude mít nárok na zvláštní odměnu po skončení obchodního zastoupení. Soud prvního stupně se rovněž zabýval tím, zda již vyplacená zvláštní odměna ve výši 75 % maximální zákonné výše je odměnou adekvátní všem okolnostem případu. Předestřel tři předpoklady pro vznik práva obchodního zástupce na zvláštní odměnu a uzavřel, že pokud jde o splnění první podmínky, bylo nesporné, že obchodní vztah ze smlouvy zanikl výpovědí ke dni 28. 2. 2019. Pokud jde o požadavek, aby obchodní zástupce zastoupenému získal nové zákazníky nebo významně rozvinul obchod s dosavadními zákazníky, tato skutečnost vyplynula z nesporných tvrzení účastnic ohledně výkonu činnosti žalobkyně po dobu 16 let. Žalovaná vysoce hodnotila práci žalobkyně, kterou považovala na nadstandardního a extrémně výkonného agenta, žalobkyni se podařilo významně rozšířit obchody se stávajícími zákazníky, přispěla i k získání nových zákazníků. Pokud jde o hledisko, zda zastoupený má nadále podstatné výhody z předmětných obchodů, soud prvního stupně uvedl, že žalovaná tuto skutečnost nesporovala a s ohledem na pojistné smlouvy, které byly žalobkyní uzavřeny, jde o stabilní pojistný kmen. K posouzení spravedlnosti výše odměny soud uvedl, že je nutno brát v potaz provize, o které žalobkyně přichází (ztráta na pečovatelských provizích činila nejméně 757 082 Kč ročně), pokles provizí, ke kterému došlo, způsob a dobu spolupráce, dlouhodobé výkony žalobkyně či vztahy mezi účastnicemi. S ohledem na výše uvedené soud prvního stupně uzavřel, že je namístě žalované přiznat doplatek zvláštní odměny, neboť ta žalobkyni náleží ve výši 100 % maximální možné výše. 6. Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že se žaloba o zaplacení částky 361 500 Kč s příslušenstvím zamítá (první výrok) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 7. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, avšak narozdíl od něj nedospěl k závěru o důvodnosti požadavku žalobkyně. Uvedl, že mezi účastnicemi byl nesporný výpočet maximální hranice zvláštní odměny podle § 2515 o. z., spornou zůstala okolnost, zda žalovanou poskytnutá výše odměny je odpovídající odměnou korespondující podmínkám stanoveným i pro vlastní vznik nároku (§ 2514 odst. 1 o. z.), či zda by se žalobkyni měla dostat odměna ve výši dle § 2515 první věta o. z. Odvolací soud v rámci svého právního posouzení zohlednil zejména skutečnost, že ačkoli konkurenční doložka byla platně sjednána, žalobkyně fakticky sjednanou konkurenční doložkou omezena nebyla, neboť na žalobkyni ve smyslu zákazu konkurence dopad neměla. Předmětné ujednání se vztahovalo jen na žalobkyní pro žalovanou sjednané pojistné smlouvy, a to jen na ty, které byly platné ke dni ukončení smlouvy; účelem předmětného ujednání tedy nebyl zákaz konkurence jako takové. Za relevantní přitom považoval argumentaci žalobkyně, že je nerozhodné, zda ve skutečnosti hodlala či nehodlala dále dosavadní podnikání provozovat či zda vzhledem ke svému stavu tak činit vůbec mohla. Odvolací soud rovněž uvedl, že činnost žalobkyně vykazovala setrvalý pokles, což vedlo k tomu, že žalovaná měla setrvale snižující se prospěch z činnosti žalobkyně, který však i přesto po ukončení smlouvy trval. Ve vztahu k žalobkyni pak zvažoval, co mohla s ohledem na setrvalý pokles očekávat a o co ukončením právního vztahu přišla. Právě tuto klesající tendenci pojistného kmene ve vztahu k oběma účastnicím je dle odvolacího soudu nutno do výše odměny promítnout (žádný konkrétní výpočet však odvolací soud neučinil – poznámka Nejvyššího soudu). S ohledem na výše uvedené považoval žalovanou poskytnutou částku