23 Cdo 1223/2020 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1223/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 2. 2022 Spisová značka:23 Cdo 1223/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.1223.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 373 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 5. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1223/2020-379 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně A ., se sídlem XY, IČO XY, zastoupené JUDr. Radimem Kubicou, MBA, advokátem, se sídlem ve Frýdku - Místku, Ó. Lysohorského 702, PSČ 738 01, proti žalovanému Společenství vlastníků jednotek domu XY, se sídlem XY, IČO XY, PSČ XY, zastoupenému JUDr. Dalilou Pelechovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě, Čs. legií 1364/20, PSČ 702 00, o zaplacení částky 1 180 006,94 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 118 C 91/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2019, č. j. 11 Co 281/2019-354, t a k t o: I. Dovolání žalobkyně se v rozsahu, ve kterém směřovalo proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2019, č. j. 11 Co 281/2019-354, v části, ve které byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I v rozsahu, ve kterém byla zamítnuta žaloba co do částky 21 980,04 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 7,75 % p.a. od 21. 5. 2011 do zaplacení, odmítá. II. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2019, č. j. 11 Co 281/2019-354, ve zbývajícím rozsahu a rozsudek Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 3. 6. 2019, č. j. 118 C 91/2013-326, s výjimkou části, ve které byla zamítnuta žaloba co do částky 21 980,04 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 7,75 % p.a. od 21. 5. 2011 do zaplacení, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu ve Frýdku - Místku k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Po předchozích rozhodnutích v dané věci zůstala předmětem řízení žalobkyní požadovaná částka ve výši 1 180 006,94 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení představující ušlý zisk žalobkyně ve výši 1 058 025,90 Kč, smluvní pokutu ve výši 100 000 Kč a vynaložené náklady na zhotovení projektové dokumentace a průkaz energetické náročnosti ve výši 21 980,04 Kč. Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 3. 6. 2019, č. j. 118 C 91/2013-326, zamítl žalobu na zaplacení částky 1 180 006,94 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % p.a. od 21. 5. 2011 do zaplacení (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II). Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. 11. 2019, č. j. 11 Co 281/2019-354, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I potvrdil (výrok pod bodem I), změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II ve výši náhrady nákladů řízení (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem III). Oba soudy vyšly z právního závěru, že účastníci uzavřeli dne 11. 11. 2009 smlouvu o dílo podle § 563 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále je „obch. zák.“), jejímž předmětem byl závazek žalobkyně, jako zhotovitelky, provést pro žalovaného, jako objednatele, dílo na domě v ulici XY ve XY v rozsahu příloh č. 1 až 4. Ke smlouvě byl uzavřen 11. 11. 2009 dodatek č. 1. Dne 18. 11. 2009 uzavřela žalobkyně k zajištění provedení díla smlouvu se subdodavatelem s očekávaným ziskem 1 058 025,90 Kč. Podle smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky měl žalovaný zajistit finanční krytí smlouvy uzavřením úvěrové smlouvy nezbytné pro podání žádosti o dotaci, kterou měla podle smlouvy zajistit žalobkyně. Žalovaný žalobkyni úvěrovou smlouvu nedodal a žalobkyni doručil odstoupení od smlouvy datované dnem 24. 2. 2010 s odůvodněním, že zhotovitelka neplní povinnosti, ke kterým se ve smlouvě zavázala. Oba soudy dospěly ke shodnému závěru, že toto odstoupení žádné právní účinky nevyvolalo, neboť nenaplnilo požadavky dané obchodním zákoníkem pro platné odstoupení od smlouvy. Žalobkyně na přípis žalovaného z 24. 2. 2010 reagovala podáním doručeným žalovanému dne 3. 3. 2010, v němž sdělila, že odstoupení žalovaného považuje za právně neúčinné, nesouhlasí s důvody uváděnými v odstoupení, neboť provádění díla je blokováno ze strany žalovaného nedodáním úvěrové smlouvy potřebné pro přiznání dotace, přičemž podmínkou poskytnutí dotace je, že práce na díle nejsou zahájeny před podáním žádosti o dotaci. Žalobkyně opětovně vyzvala žalovaného k poskytnutí součinnosti a k tomu mu poskytla dodatečnou lhůtu 5 dnů s tím, že pokud v této lhůtě součinnost poskytnuta nebude, odstupuje posledním dnem lhůty od smlouvy o dílo. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že ze strany žalobkyně došlo ke dni 8. 3. 2010 k platnému odstoupení od smlouvy a k tomuto dni smlouva o dílo zanikla. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně rovněž v závěru, že pokud účastníci dne 29. 3. 2010 uzavřeli dodatek č. 2 ke smlouvě o dílo, v němž se v článku II dohodli na posunutí termínu zahájení prací, provádění a dokončení díla, na změně díla (provedení vstupních dveří) a sjednali smluvní pokutu ve výši 100 000 Kč pro případ porušení povinnosti žalovaným, jedná se o neplatný právní úkon, neboť dodatek č. 2 navazuje na smlouvu o dílo, od níž bylo odstoupeno, tudíž v době jeho sjednávání již byla smlouva o dílo ze dne 11. 11. 2009 zrušena. Vzhledem k tomu, že obsahově je dodatek č. 2 provázán s původní smlouvou o dílo, když je v dodatku uvedeno, že mimo dohodnutých změn zůstává v ostatním smluvní ujednání smlouvy o dílo beze změn, není možno považovat dodatek č. 2 podle závěru obou soudů jako novou platně uzavřenou samostatnou smlouvu. Zároveň se odvolací soud ztotožnil se soudem prvního stupně, že dodatek č. 2 nemohl být platným samostatným právním úkonem pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, platného v rozhodné době (dále též jen „obč. zák:“), jestliže žalobkyně v době sjednávání dodatku č. 2 věděla, že žalovaný nemá s ohledem na jeho přípis z 24. 2. 2010 zájem na plnění z uzavřené smlouvy, když není schopen plnit její podmínky. Odvolací soud proto dovodil, že žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty sjednané v dodatku č. 2 ve výši 100 000 Kč nevznikl. Odvolací soud považoval za správný též závěr soudu prvního stupně ohledně uplatněného nároku na náhradu škody v podobě ušlého zisku ve výši 1 058 025,90 Kč, požadovaného z důvodu zmaření subdodavatelské smlouvy sjednané žalobkyní s třetím subjektem. Odvolací soud sice přisvědčil žalobkyni, že žalovaný minimálně neposkytl potřebnou nezbytnou součinnost k provádění díla, odmítl-li žalobkyni vpustit do nemovitosti za účelem realizace díla, konkrétně montáže oken, a že v této nesoučinnosti žalovaného lze shledat porušení smluvní povinnosti, ale zároveň zdůraznil, že dalším předpokladem odpovědnosti za škodu je vznik škody, která zahrnuje taktéž ušlý zisk, přičemž podle odvolacího soudu nebylo v řízení prokázáno, že by s ohledem na pravidelný běh věcí žalobkyně skutečně mohla zisk v uvedené věci předpokládat, což odůvodnil tím, že žalobkyni již při uzavírání smlouvy s žalovaným bylo známo, že žalovaný nemá finanční prostředky na úhradu díla, že si je musí zajistit prostřednictvím úvěru, že banka vyžaduje zajištění úvěru ručitelským závazkem každého z vlastníků, tudíž si musela být žalobkyně vědoma rizika, že všichni vlastníci s ručitelským závazkem nemusí souhlasit, byť většinou vlastníků byla revitalizace domu schválena. Vzhledem k tomu, že ze všech okolností bylo zřejmé, že realizace díla bude problematická, odvolací soud uzavřel, že pravidelný běh věcí nenasvědčoval tomu, že by měla být realizována subdodávka a že by žalobkyně tvrzeného zisku dosáhla. Odvolací soud přihlédl rovněž k tomu, že žalobkyně odstoupila od smlouvy v době, kdy podle smlouvy se subdodavatelem ještě trvala povinnost subdodavatele provést sjednané práce do 30. 4. 2010, z čehož odvolací soud dovodil, že žalobkyně se ziskem ze subdodávky nepočítala. Ze všech uvedených důvodů proto odvolací soud potvrdil ve věci samé rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) s tím, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka hmotného práva má být posouzena jinak, neboť dané rozhodnutí nenachází oporu v hmotném právu a jedná se rovněž o otázky, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Tyto formulovala následovně: 1. Ke kterému okamžiku je