23 Cdo 1264/2013 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1264/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 8. 2013 Spisová značka:23 Cdo 1264/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.1264.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 219a o. s. ř. § 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:14. 10. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1264/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a JUDr. Hany Lojkáskové ve věci žalobkyně SPAR Česká obchodní společnost s.r.o., se sídlem v Praze 10, Nákupní 389/1, PSČ 102 00, identifikační číslo osoby: 27207048, zastoupené JUDr. Tomášem Jindrou, advokátem se sídlem v Praze 1, U Prašné brány 3, proti žalovanému Mgr. Ing. P. B., správci konkursní podstaty úpadce SHER-WOOD hockey s.r.o., se sídlem v Brně - Střed, Příkop 843/4, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby: 60721847, zastoupenému Mgr. Karlem Somolem, advokátem se sídlem v Praze 1, Pod Bruskou 136/6, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 19 Cm 37/2006, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. ledna 2013, č. j. 1 Cmo 126/2012-405, takto: Dovolání žalobkyně se zamítá. Odůvodnění: Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 14. února 2012, č. j. 19 Cm 37/2006-360, rozhodl, že se rozhodčí nález č. j. RozŘ 1/2006 rozhodce JUDr. R. V., Ph.D., ze dne 15. 3. 2006, v právní věci žalobce Swissport, s.r.o., se sídlem Brno, Dobrovského 750/46, PSČ 612 00, IČ 607 21 847, proti žalovanému SPAR Česká obchodní společnost s.r.o., se sídlem Nákupní 389/1, 102 00 Praha 10, IČ 27207048, zrušuje (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.). Soud prvního stupně vycházel ze skutkových zjištění učiněných z výslechu M. K. provedeného dožádaným soudem, že jmenovaná byla u žalobkyně zaměstnána od 26. 4. 2004 jako manager nákupu nepotravinářského zboží a neměla oprávnění za ni uzavírat smlouvy s dodavateli, z účastnického výslechu „statutárního zástupce“ žalobkyně JUDr. C. K., provedeného v jiném řízení, že rámcové smlouvy za žalobkyni podepisovali dva jednatelé společně, přičemž žalovaná (úpadce) jednající jednatelem J. V. již v minulosti rámcové obchodní podmínky se žalobkyní uzavřela, a tudíž byla se způsobem, jakým je žalobkyně uzavírá, seznámena, a z rozsudků Krajského soudu v Brně sp. zn. 46 T 7/2009 a Vrchního soudu v Olomouci č. j. 2 To 26/2011-5285, že obžalovaní J. V. a Mgr. A. V. byli uznáni vinnými ze spáchání trestných činů, kterých se měli dopustit mj. tím, že podvodně vylákali od žalobkyně plnění ve formě náhrady škody a smluvní pokuty získaného formou žaloby k rozhodčímu soudu tak, že vyhotovili kupní smlouvu s datem 20. 9. 2005, přičemž od samého počátku věděli, že nákupčí žalobkyně M. K. nemá oprávnění zavazovat žalobkyni kupními smlouvami uzavíranými s dodavateli. Z rozhodčího spisu evidovaného u Městského soudu v Brně pod č. j. 85 Nc 530/2006 soud prvního stupně zjistil, že napadeným rozhodčím nálezem byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit úpadci částku 33.737.743,- Kč s 9% úrokem z prodlení od 9. 1. 2006 do zaplacení a náklady rozhodčího řízení ve výši 1.204.560,- Kč. S námitkou podjatosti se rozhodkyně vypořádala tak, že je sice spolu s právním zástupcem úpadce doc. S. spoluautorem více než 30 publikovaných titulů, oba jsou členy řídícího výboru magisterského studijního programu na soukromé vzdělávací instituci a zaměstnanci právnické fakulty Masarykovy univerzity Brno, rozhodkyně však není doc. S. nijak podřízená a není zainteresovaná na výsledku sporu. Vlastní rozhodčí nález je založen zejména na závěrech soudního znalce Mgr. Bc. Kamila Pospíšila, podle něhož předmětnou kupní smlouvu podepsala zaměstnankyně žalobkyně M. K., proto rozhodkyně uzavřela, že prohlášení, které tato osoba učinila pro žalobkyni je v bodu 2 (v němž uvedla, že nikdy vědomě, natož úmyslně, nepodepsala žádnou kupní smlouvu s úpadcem a že nikdy nevystupovala ani nejednala s jeho zástupci způsobem, aby nabyli dojmu, že byla zmocněna k podepisování smluv jménem žalobkyně) lživé a že konala na základě pověření žalobkyně, které vidělo několik svědků. V písemných prohlášeních Mgr. M. J., V. V. a Mgr. A. V., jejichž originály jsou založeny v rozhodčím spisu, jmenovaní uvedli, že byli přítomni podpisu kupní smlouvy mezi úpadcem a žalobkyní, kterou za žalobkyni měla podepsat M. K.. Rámcové obchodní podmínky z 25. 5. 2001 založené v rozhodčím spise jsou za žalobkyni podepsány třemi „statutárními zástupci“ a za úpadce „statutárním zástupcem“ J. V.. Soud prvního stupně neprovedl důkaz výslechem „statutárního zástupce“ žalované V. V. a opakovaný výslech svědkyně K. (navržené žalovanou) a výslech dalšího jednatele žalobkyně J. P. (navržený žalobkyní) „z důvodů úplného skutkového zjištění“. S poukazem na ustanovení § 15 odst. 1, 2 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) soud prvního stupně uzavřel, že bylo prokázáno, že J. V. jako osoba jednající za úpadce věděl, za jakých podmínek žalobkyně uzavírá rámcové obchodní podmínky, kdo je oprávněn je za ni uzavřít a kdo je oprávněn podepsat kupní smlouvu, neboť za úpadce již dříve jednu takovouto smlouvu podepsal. Jak zjistily orgány činné v trestním řízení, M. K. kupní smlouvu s úpadcem dne 11. 10. 2005 uzavřela, avšak žalobkyně nebyla jejím jednáním vázána, neboť úpadce o překročení jejího zmocnění od počátku věděl. Z těchto důvodů soud prvního stupně napadený rozhodčí nález zrušil podle ustanovení § 31 písm. b) zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů v platném znění s tím, že shledal i důvod zrušení uvedený v ustanovení § 31 písm. c) citovaného zákona, neboť se věci zúčastnil rozhodce, který neměl způsobilost být rozhodcem, když sama rozhodkyně potvrdila, že je spolupracovnicí doc. K. S., který úpadce v rozhodčím řízení zastupoval, a podílí se s ním na sepisu odborné právnické literatury, proto není možno vyloučit pochybnost o její nestrannosti v předmětném rozhodčím řízení. K odvolání správce konkursní podstaty úpadce Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 9. ledna 2013, č. j. 1 Cmo 126/2012-405, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud připomněl, že věc je třeba posuzovat (vzhledem k uzavření rozhodčí smlouvy dne 11. 10. 2005) podle zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů ve znění účinném do 30. 5. 2006 (dále jen ZRŘ), konkrétně jeho ustanovení § 31 písm. b), c), a podle obchodního zákoníku ve znění novely provedené zákonem č. 377/2005 Sb., konkrétně jeho ustanovení § 15 odst. 1, 2. Odvolací soud soudu prvního stupně vytknul, že svůj závěr o neplatnosti rozhodčí smlouvy učinil na základě důkazů převzatých z jiných řízení (z řízení trestního vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 7/2009 a řízení v obchodní věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 19 Cm 46/2006) a na podkladě jím provedených důkazů výslechem svědkyně K. a obchodních podmínek, žádné jiné dokazování neprováděl. Ač lze podle odvolacího soudu prvostupňovému soudu přisvědčit, že v době jeho rozhodování byl vázán výrokem o vině a trestu vyneseným v trestní věci, což některé z navržených důkazů mohlo činit nadbytečnými, v současné době je stav diametrálně odlišný, neboť trestní rozhodnutí soudů obou stupňů byla Nejvyšším soudem České republiky zrušena a trestní řízení před soudem probíhá znovu od samého počátku. Za tohoto stavu nelze soudu prvního stupně přisvědčit, že důkazy navržené účastníky k podpoře nebo vyvrácení závěrů o platnosti či neplatnosti rozhodčí smlouvy jsou nadbytečné, a jeho rozhodnutí tak spočívá na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu věci, z něhož nebylo lze učinit správné skutkové ani právní závěry. Soudu prvního stupně nelze přisvědčit ani v jeho závěru, že i kdyby se neplatnost rozhodčí doložky v řízení neprokázala, musel by být rozhodčí nález zrušen z důvodů uvedených v ustanovení § 31 písm. c) ZRŘ, neboť věc rozhodoval rozhodce, který nemá způsobilost být rozhodcem. K takovému závěru ve spise není žádný podklad. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně zrušil podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. Soudu prvního stupně uložil, aby v dalším řízení provedl důkazy navržené účastníky k podpoře závěru o neplatnosti rozhodčí smlouvy (procesní aktivita žalobkyně), důkazy, které takto zjištěný skutkový stav vyvracejí (procesní aktivita úpadce), a aby po provedeném dokazování a jeho vyhodnocení, bude-li to třeba, účastníky poučil ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. s tím, že dojde-li ke změně náhledu na právní posouzení ze strany soudu, je nez