23 Cdo 1267/2017 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1267/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 3. 2018 Spisová značka:23 Cdo 1267/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.1267.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odstoupení od smlouvy Dotčené předpisy:§ 350 odst. 1 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:4. 6. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1267/2017-216ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobce P. R., podnikatele se sídlem Loket, zastoupeného Mgr. Josefem Bedečem, advokátem se sídlem Karlovy Vary, Chebská 80/52, proti žalované Louda Auto a.s., se sídlem Choťánky č. p. 166, PSČ 290 01, identifikační číslo osoby 46358714, zastoupené JUDr. Janem Matějíčkem, advokátem se sídlem Kolín, Politických vězňů 98, o zaplacení 480 000 Kč s příslušenstvím oproti vrácení automobilu, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 56 Cm 26/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2016, č. j. 4 Cmo 59/2016-180, takto: I. Dovolání žalované se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 729 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Josefa Bedečka, advokáta se sídlem Karlovy Vary, Chebská 80/52. O d ů v o d n ě n í : Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 11. 2016, č. j. 4 Cmo 59/2016-180, výrokem I. potvrdil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2016, č. j. 56 Cm 26/2014-148, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 480 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 30. 7. 2013 do zaplacení oproti vrácení osobního automobilu Ch. C., a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) dospěl k závěru, že Krajský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl správně, jestliže vyhověl žalobě na zaplacení částky 480 000 Kč (ve výši kupní ceny automobilu podle kupní smlouvy, od níž žalobce odstoupil) oproti vrácení automobilu žalované. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce platně odstoupil od kupní smlouvy uzavřené dne 23. 11. 2011 s žalovanou o koupi automobilu C. C., jestliže bylo dokazováním prokázáno, že žalobcem reklamovaná vada (prasklé čelní sklo) je vadou, za níž odpovídá žalovaná, která odmítla a neprovedla opravu vozu výměnou čelního skla. Oba soudy učinily právní závěr na základě zjištění, že záruka započala dne 23. 11. 2011, k prasknutí čelního skla došlo dne 15. 3. 2013 a žalobce v záruční době dne 25. 3. 2013 reklamoval vadu u autorizovaného servisu v souladu se záručními podmínkami v záruční knížce, jež tvořila nedílnou součást vozidla. Uvedený určený autorizovaný servis vadu jako záruční neuznal, opravu čelního skla odmítl a vozidlo předal zpět žalobci. Žalobce proto následně reklamoval vadu dopisem ze dne 28. 6. 2013 adresovaným žalované (prodejkyni automobilu) s požadavkem na řádné, včasné a bezplatné odstranění vady výměnou čelního skla s upozorněním, že pokud se tak nestane, odstoupí žalobce (jakožto kupující) od kupní smlouvy a bude požadovat vrácení kupní ceny oproti vrácení automobilu, přičemž lhůtu ke stanovisku stanovil do tří dnů. Žalovaná dopis převzala dne 2. 7. 2013 a na dopis žalobce reagovala pouze tak, že sdělila, že předává věc k vyřízení právní kanceláři. Žalobce na to dne 19. 7. 2013 odstoupil od smlouvy; odstoupení bylo žalované doručeno dne 22. 7. 2013. Žalovaná na to dopisem ze dne 22. 7. 2013 žalobci sdělila, že se o záruční vadu nejedná a z tohoto důvodu považuje odstoupení od smlouvy žalobcem za neplatné, avšak v rámci smírného vyřízení věci navrhla žalobci přistavení vozidla do provozovny žalované k posouzení vozu oblastním znalcem. Odvolací soud dále vyšel při posouzení věci ze znaleckých posudků Jana Šmuclera, předloženého žalobcem a Ing. K., ustanoveného soudem, z nichž vyplynul shodný závěr, že reklamovaná vada není způsobena mechanickým poškození, jak tvrdil autorizovaný servis, v němž byla vada čelního skla řádně reklamována. Odvolací proto považoval reklamaci žalobce za řádnou a včasnou a požadavek žalobce na bezplatné odstranění vady za oprávněný. Odvolací soud své právní posouzení opřel i o rozsudek Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 23 Cdo 203/2011, podle něhož není přijatelný požadavek na uplatnění vad zboží vozidla jen u prodejce, kde kupující vozidlo koupil, a jehož sídlo (provozovna) může být i značně vzdáleno od bydliště kupujícího, jsou-li snadno dostupné rozlehlé sítě autorizovaných značkových prodejců a jejich specializované servisní služby příslušné tovární značky vozidla. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání s tím, že jej považuje za přípustné podle § 237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť se domnívá, že závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování Nejvyššího soudu dosud nebyly vyřešeny, a to otázek: 1) Zda k posouzení včasnosti reklamace záručních vad je třeba vždy podání zprávy o vadách zboží kupujícím prodávajícímu bez zbytečného odkladu od zjištění vady, popř. zda prohlášení v servisní a záruční knížce o možnosti uplatnit nároky ze záruční vady u jiného autorizovaného servisu tuto zákonnou povinnost ruší. 2) Zda k platnosti reklamace s požadavkem na odstranění vady je třeba, aby kupující umožnil prodávajícímu vadu posoudit a případně provést odstranění vady, a zda je možno při nedostatku součinnosti kupujícího, spočívající v nepřistavení vozidla, platně odstoupit od smlouvy. Podle dovolatelky oba soudy otázku včasnosti uplatnění práv z vad automobilu žalobcem hodnotily nesprávně, jestliže podle § 428 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) nemůže být právo kupujícího z vad zboží přiznáno v soudním řízení, jestliže kupující nepodá zprávu prodávajícímu o vadách zboží bez zbytečného odkladu poté, kdy kupující vady zjistil. Žalobce po zjištění vady neoznámil prodávajícímu výskyt vady, když pouze požadoval záruční opravu i jiného záručního autorizovaného servisu. Dovolatelka dále poukazuje na to, že žalobce u ní, jako prodávající, uplatil vadu až dne 28. 6. 2013 s požadavkem na bezplatné odstranění vady, zvolil si nárok z odpovědnosti za vady podle § 437 obch. zák., který již nemohl bez souhlasu žalované měnit, a žalované neposkytl nezbytnou součinnost, tj. nepřistavil vozidlo k posouzení vady a k případnému odstranění opravy. Žalovaná tak nemohla vadu odstranit v jakékoliv lhůtě. Nedostatek této součinnosti žalobce bylo třeba podle dovolatelky hodnotit jako vadu reklamace, a proto nemohl žalobce od smlouvy platně odstoupit. Dovolatelka namítá, že v odůvodnění odvolacího soudu použitá judikatura Nejvyššího soudu není zcela případná, neboť neřešila totožný případ, jako v dané věci. Navrhla proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K dovolání žalované podal žalobce repliku, mající povahu vyjádření k dovolání žalované, v němž navrhl odmítnutí případně zamítnutí dovolání, neboť má za to, že rozhodnutí obou soudů je správné. Podle žalobce odvolací soud při řešení otázky včasnosti uplatnění reklamace u autorizovaného servisu značkového prodejce vozidla postupoval v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 23 Cdo 203/2011, ze dne 29. 10. 2009, sp. zn. 2191/2007, ze dne 25. 6. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2823/2007). Dovolatelkou předestřená první otázka není tedy otázkou dovolacím soudem neřešenou, jestliže dovolací soud již v několika svých rozhodnutích přijal shodný závěr, že není přijatelný požadavek na uplatnění vad zboží jen u prodejce, kde kupující vozidlo koupil, nýbrž uplatnění vad bez zbytečného odkladu po výskytu vady je naplněno i jejich uplatněním u autorizovaného servisu příslušné tovární značky zakoupeného vozidla. K druhé otázce, předestřené dovolatelkou, týkající se žalovanou tvrzené absence součinnosti žalobce při vyřizování reklamace, žalobce uvedl, že se domnívá, že se nejedná o otázku, na jejímž vyřešení by záviselo rozhodnutí odvolacího soudu, když oba soudy vyšly ze zjištění, že žalobce reklamoval vadu po výskytu vady (dne 15. 3. 2013) v záruční době dne 25. 3. 2013 u autorizovaného servisu v souladu se záručními podmínkami a po odmítnutí opravy opětovně reklamovala vadu u prodejce dopisem ze dne 28. 6. 2013. Z uvedeného žalobce dovozuje, že naopak žalovaná byla zcela pasivní ke splnění povinnosti z odpovědnosti za vady, jestliže dne 3. 7. 2013 elektronickou poštou pou