23 Cdo 1325/2012 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1325/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 5. 2013 Spisová značka:23 Cdo 1325/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.1325.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 409 obch. zák. § 36 odst. 2 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:14. 6. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1325/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně ČSOB Advisory, a.s. (dříve ČSOB Investment Banking Services, a.s.), se sídlem Praha 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, identifikační číslo osoby 27081907, zastoupené Mgr. Markétou Buriancovou, advokátkou se sídlem Praha 6, Bělohorská 135, proti žalovanému V. B., zastoupenému JUDr. Jarmilou Holovčákovou, advokátkou se sídlem Česká Lípa, Arbesova 400, o zaplacení 1 275 340 Kč, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem -pobočka v Liberci pod sp. zn. 38 Cm 82/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. října 2011, č. j. 2 Cmo 81/2010-183, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení požadované dlužné částky na základě kupní smlouvy ze dne 26. 5. 2000 o zpětném odkupu předmětu leasingu, jehož dodavatelem by žalovaný, a která byla uzavřena pro případ porušení vymezených povinností leasingového nájemce podle leasingové smlouvy č. 250/0698 o finančním pronájmu movité věci. Žalovaný se žalobě bránil zejména tvrzením, že smlouva o zpětném odkupu předmětu leasingu je neplatná podle § 39 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 25. října 2011, č. j. 2 Cmo 81/2010-183, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 21. prosince 2009, č. j. 38 Cm 82/2005-144, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 1 275 340 Kč a náklady řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Oba soudy vyšly ze shodných skutkových zjištění, že v kupní smlouvě o zpětném odkupu předmětu leasingu ze dne 26. 5. 2000 se žalovaný zavázal koupit od žalobkyně zpět předmět leasingu specifikovaném v leasingové smlouvě č. 250/0698 ze dne 26. 5. 2000 jako Soubor zařízení pro autoservis, a to za cenu určenou v čl. II. odst. 4 této kupní smlouvy. Soudy vyšly ze zjištění, že předmět kupní smlouvy byl určen odkazem na leasingovou smlouvu ve spojení s protokolem o předání a převzetí předmětu leasingu ze dne 26. 5. 2000, který specifikoval předané a převzaté věci jako 2 kusy (ks) zvedáku Consul 2.30 Modula EL, 1 ks odsávačky oleje, 1 ks záchytné nádoby na olej, 1 ks mycího stolu, 1 ks kompresoru, 2 ks vozíku Elofort, 1 ks utahovačky 60NM, 1 ks rovnací stolice Autorobot, 1 ks laserového měření k rovnací stolici a 1 ks laserové geometrie. Dále soudy vyšly ze skutkového zjištění, že v čl. VII. odst. 1 kupní smlouvy byla sjednána odkládací podmínka s tím, že účinnost smlouvy je vázána na doručení písemné výzvy kupujícímu (žalovanému) s oznámením, že prodávající (žalobkyně) odstupuje od leasingové smlouvy č. 250/0698 a žádá kupujícího o převzetí předmětu leasingu. Oznámení o ukončení leasingové smlouvy a výzvu ke zpětnému odkupu předmětu leasingu doručila žalobkyně žalovanému oznámením ze dne 28. 5. 2001. K zaplacení kupní ceny za zpětný odkup předmětu leasingu, vypočtené v souladu se smlouvou, vyzvala žalobkyně žalovaného fakturou č. ze dne 11. 1. 2002. Žalovaný na úhradu této faktury zaplatil dne 5. 8. 2002 pouze 300 000 Kč. Oba soudy z uvedených skutkových zjištění shodně dovodily, že mezi účastníky byla dne 26. 5. 2000 uzavřena kupní smlouva podle § 409 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) s odkládací podmínkou podle § 36 odst. 2 věty první obč. zák. Tato kupní smlouva podle závěru odvolacího soudu nabyla účinnosti výzvou ke zpětnému prodeji ze dne 28. 5. 2001. Oba soudy neuznaly za oprávněnou námitku žalovaného, že předmětná kupní smlouva je neplatná podle § 39 obč. zák., poukazoval-li žalovaný na to, že předmět smlouvy nebyl dostatečně vymezen. Odvolací soud tuto námitku odmítl s tím že, předmět zpětného prodeje byl v kupní smlouvě vymezen určitě odkazem na leasingovou smlouvu č. 250/0698 ze dne 26. 5. 2000, jejíž předmět jako Soubor zařízení pro autoservis, jehož dodavatelem byl právě žalovaný, byl jasně vymezen ve spojení s předávacím protokolem o předání a převzetí předmětu leasingu z téhož dne, tedy odkazem na jinou konkrétní listinu. Odůvodňoval-li žalovaný své tvrzení o neplatnosti kupní smlouvy podle § 39 obč. zák. i tím, že splnění leasingové smlouvy nelze zajištovat kupní smlouvou, odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že ani tato námitka není odůvodněná, neboť strany platně uzavřely kupní smlouvu s odkládací podmínkou podle § 36 odst. 2 věty první obč. zák., jejíž splnění záviselo na ukončení smluvního vztahu mezi žalobkyní a leasingovým nájemcem. Nejednalo se tedy zajištění závazku podle příslušných ustanovení o zajištění závazku upraveného v občanském zákoníku. Pokud čl. I. odst. 2 kupní smlouvy zmiňoval zajištění, odvolací soud konstatoval, že tím byl vyjádřen pouze účel smlouvy, pro který je smlouva uzavírána. Odvolací soud odmítl jako nedůvodnou i námitku žalovaného, že se v daném případě nejedná o kupní smlouvu, ale o vedlejší ujednání v kupní smlouvě ve smyslu § 607 obč. zák. Odvolací soud připomněl znění ustanovení § 607 obč. zák., v němž je stanoveno, že kdo prodá movitou věc s výhradou, že má právo žádat vrácení věci do určité doby po koupi, vrátí-li kupujícímu zaplacenou cenu, má právo zpětné koupě. Podle závěru odvolacího soudu se však v daném případě nejednalo o právo zpětné koupě ve smyslu tohoto ustanovení, neboť uvedené ustanovení upravuje právo prodávajícího žádat vrácení věci do určité doby po koupi, avšak nikoliv právo kupujícího. Takové právo by mohlo svědčit žalovanému, pokud by si jako prodávající předmětu leasingu ve smlouvě s leasingovou společností (žalobkyní), jako kupující, vymínil právo zpětné koupě. Takové tvrzení však žalovaný ani neuvedl a ze smlouvy uzavřené mezi účastníky ani nevyplývá, že by si žalobkyně, jako prodávající, s žalovaným, jako kupujícím, právo zpětné koupě žalovaným do určité doby po koupi vůbec sjednala. Pokud žalovaný namítal, že žalobkyně porušila mezi nimi uzavřenou smlouvu tím, že sjednanou cenu předmětu smlouvy žalovanému vyúčtovala dokladem označeným jako zálohová faktura č. 82/00010 ze dne 11. 1. 2002, avšak řádný daňový doklad žalovanému nevystavila, oba soudy dospěly k závěru, že tato skutečnost, že faktura neměla náležitosti daňového dokladu, je bez významu z hlediska vzniku práva žalobkyně na zaplacení kupní ceny, které se řídí ustanovením § 450 odst. 1 obch. zák., tedy v daném případě okamžikem, kdy žalovaný od bývalého leasingového nájemce předmět koupě odebral, neboť tímto dnem žalobkyně, jako prodávající, umožnila žalovanému, jako kupujícímu, s předmětem koupě nakládat. Ze skutkových zjištění vyplynulo, že žalobkyně zálohovou fakturou, jejíž náležitosti si strany nesjednaly, vyzvala žalovaného k zaplacení kupní ceny do 25. 1. 2002. Jestliže žalovaný kupní cenu do této doby nezaplatil, má tato skutečnost význam pro případné právo na zaplacení úroků z prodlení, které ale žalobkyně v řízení neuplatnila. Odvolací soud z uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správný. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť má za to, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolatel uplatnil dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Má za to, že kupní smlouva o zpětném odkupu předmětu leasingu je neplatná, a to pro obcházení zákona. Podle názoru dovolatele musí být kupní smlouva uzavřena za účelem realizace obchodu a nemůže být zajišťovacím prostředkem k zajištění závazku z jiné smlouvy, jejímž účastníkem ani nebyl. Nesouhlasí se závěrem, že strany kupní smlouvy zamýšlely uzavřít kupní smlouvu s odkládací podmínkou, jejíž splnění záviselo na ukončení leasingového vztahu mezi žalobkyní a leasingovým nájemcem. Namítá rovněž, že kupní smlouva nesplňuje požadavky určitosti na označení předmětu koupě. Neztotožňuje se ani se závěrem obou soudů ohledně zhodnocení jeho námitky týkající se nevystavení řádného daňového dokladu. Má za to, že se nemohl dostat do prodlení se zaplacením kupní ceny, a