23 Cdo 1359/2020 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1359/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 6. 2020 Spisová značka:23 Cdo 1359/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.1359.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:23. 8. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 2571/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1359/2020-365 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., ve věci žalobkyně BÜROPROFI s.r.o., se sídlem Hlinská 456/2, 370 01 České Budějovice, IČO 62502034, zastoupené JUDr. Richardem Gürlichem, Ph.D., advokátem se sídlem Šafaříkova 201/17, 12000 Praha 2, proti žalovanému CÍL, výrobní družstvo, se sídlem Olomoucká 3897/116, 796 01 Prostějov, IČO 00030821, zastoupenému Mgr. Martinem Červinkou, advokátem se sídlem Čechova 396, 560 02 Česká Třebová, o zaplacení 1 216 943 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 8 C 414/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2019, č. j. 74 Co 9/2019-328, t a k t o : I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 16 311 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 28. 11. 2019, č. j. 74 Co 9/2019-328, výrokem I. potvrdil rozsudek Okresního soudu v Prostějově (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 20. 9. 2018, č. j. 8 C 414/2016-260, v zamítavém výroku I., výrokem II. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. ve výši náhrady nákladů řízení a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud přezkoumával rozhodnutí soudu prvního stupně, který zamítl návrh žalobkyně na úhradu žalované částky, jakožto kupní ceny tvořené 107 dílčími fakturovanými částkami splatnými postupně v období od 30. 6. 2014 do 4. 11. 2014, z titulu kupních smluv uzavřených v tomto období mezi žalobkyní a Sdružením, které je tvořeno členy VDI Meta – výrobní družstvo invalidů a CÍL, výrobní družstvo, podle smlouvy o sdružení ze dne 31. 12. 2013 (dále jen „Sdružení“). Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, že účelem Sdružení a předmětem společné činnosti členů Sdružení bylo zajištění potřebného množství zakázek s cílem zajistit svým zaměstnancům stabilitu pracovního poměru a ochránit je před nezaměstnaností, plnohodnotně začlenit osoby se zdravotním postižením do pracovního procesu a podporovat jejich uplatnění na trhu práce a zejména propagace výrobků, obchodních komodit a služeb členů sdružení, marketingová činnost, získávání společných zakázek a jejich společná realizace a veškerá další spolupráce v rámci působení na trhu v České republice, jejímž výsledkem budou kompletnější a kvalitnější produkty a služby. VDI META – výrobní družstvo invalidů, se zavázalo zajišťovat akviziční a marketingovou činnost a uzavírat smlouvy s konkrétními závazky, CÍL výrobní družstvo, se zavázalo zaměstnávat osoby se zdravotním postižením a poskytovat je zákazníkům tak, aby si zákazníci mohli uplatnit při odběru zboží tzv. „náhradní plnění“ podle § 81 zák. č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, v platném znění (dále jen „zákon č. 435/2004 Sb.“). K právním úkonům za sdružení bylo smluvně oprávněno META – výrobní družstvo invalidů. Po doplnění dokazování ohledně obsahu právního vztahu jednoho ze sto sedmi žalovaných obchodních případů a z aplikované obchodní praxe zúčastněných odvolací soud zjistil, že zákazník si u žalobkyně objednal zboží – kancelářský materiál s uvedením množství a ceny a poté převzal zboží od přepravce, jemuž bylo zboží předáváno k přepravě přímo ze skladu žalobkyně. Ve vztahu ke zboží uvedenému v objednávce (a i ve vztahu ke zboží z jiných objednávek) vystavilo VDI META – výrobní družstvo invalidů, dodací list pro hromadnou fakturaci a též fakturu, kterou vyúčtovalo zákazníku žalobkyně souhrn cen z dodacího listu pro hromadnou fakturaci. Na totožné zboží vystavila žalobkyně rovněž fakturu, kdy jejím prostřednictvím vyúčtovala VDI META - výrobnímu družstvu invalidů za shodné zboží cenu v odlišné výši, lišící se o přirážku k ceně. Navýšení ceny o přirážku v určité výši, s níž zákazník souhlasil, bylo marží, která měla být poskytována členům Sdružení na výkon administrativních činností, vystavování faktur (VDI META - výrobním družstvem invalidů), spojených s těmito obchody. Žalované družstvo CÍL uvedlo, že pro něj byla v roce 2014 sjednána provize, kterou však VDI META – výrobní družstvo invalidů pro své ekonomické potíže neplatilo. Touto obchodní praxí byla zajišťována poptávka zákazníků (odběratelů), které tížila povinnost prokazovat příslušnému úřadu práce tzv. „náhradní plnění“ podle § 81 zákona č. 435/2004 Sb., tj. povinnost odebírat výrobky nebo služby od zaměstnavatelů zaměstnávajících více než 50 % zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením. Na základě uvedených skutkových zjištění odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně fiktivní spoluprací s VDI META - výrobním družstvem invalidů, a prostřednictvím Sdružení, v němž bylo toto družstvo členem, získávala výhodu pro své obchody, když nabízela dodávky v režimu „náhradního plnění“ podle zákona o zaměstnanosti. Přitom však nebyly dodávány výrobky či služby získané činností zaměstnaných osob se zdravotním postižením. Nebyl tak naplněn účel smlouvy o sdružení - plnohodnotně začlenit osoby se zdravotním postižením do pracovního procesu a podporovat jejich uplatnění na trhu práce. Na tomto závěru podle odvolacího soudu nemění nic ani skutečnost, že i žalovaný se vůči VDI META - výrobnímu družstvu invalidů, smluvně zavázal zaměstnávat osoby se zdravotním postižením s cílem nabídnout „náhradní plnění“ podle § 81 zákona č. 435/2004 Sb. a že dokonce na obchodech sjednaných s žalobkyní hodlal profitovat prostřednictvím vyúčtované provize. Odvolací soud při právním posouzení věci vzal v úvahu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyla uzavřena žádná smlouva. Ze skutkových zjištění odvolací soud dále dovodil, že ustanovení zákona č. 435/2004 Sb. bylo plněno pouze zdánlivě, fiktivním a formálním zapojením VDI META - výrobního družstva invalidů do obchodů žalobkyně, která poptávané zboží skladovala a na základě objednávek zákazníků jim zboží prostřednictvím přepravní služby přímo ze skladů dodávala, zatímco VDI META – výrobní družstvo invalidů se až do okamžiku převzetí zboží (splnění povinností prodávajícího z kupní smlouvy) na obchodu nijak nepodílelo a nepodílel se na něm ani žalovaný. Zřejmě jen za účelem, aby mohlo být dodané zboží formálně vykázáno v režimu „náhradního plnění“, vystavila VDI META – výrobní družstvo invalidů, následně (dodatečně) dodací list a fakturu s vyúčtováním ceny. Úhradu účtované částky ve prospěch VDI META - výrobního družstva invalidů, pak lze mít podle závěru odvolacího soudu za plnění bez právního důvodu, jelikož právo na zaplacení ceny dodaného zboží vzniklo nepochybně žalobkyni. Dodávky zboží (kancelářského materiálu) žalobkyní nemohly podle odvolacího soudu naplnit a ani nenaplňovaly účel Sdružení - zapojovat osoby se zdravotním postižením do pracovního procesu. Výklad žalobkyně, že se tak dělo prostřednictvím účetních operací vykonávaných VDI META - výrobním družstvem invalidů, nepovažoval odvolací soud za výklad, který by mohl obstát, neboť se v posuzovaném případě nejednalo o právní jednání směřující k poskytnutí jeho výrobků či služeb („náhradního plnění“) třetím osobám. Odvolací soud uzavřel, že žalobkyní popsaný skutečný průběh jejího obchodního vztahu s VDI META – výrobním družstvem invalidů postrádá základní znaky tvrzeného typového závazkového vztahu – kupní smlouvy. Zároveň konstatoval, že nebylo tvrzeno ani zjištěno, že by VDI META – výrobní družstvo invalidů poskytovalo službu ve formě vedení účetnictví pro žalobkyni, její zákazníky, či jakékoliv třetí subjekty. Odvolací soud proto potvrdil zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně, jelikož žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá splnění závazku z titulu solidární odpovědnosti člena za závazky Sdružení, nemohla být s ohledem na skutkové zjištění úspěšná. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) s tím, že napadené rozhodnutí závisí jednak na posouzení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a