23 Cdo 1774/2011 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1774/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 5. 2013 Spisová značka:23 Cdo 1774/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.1774.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vlastnictví Dotčené předpisy:§ 446 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 6. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1774/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně Z. J., , zastoupené JUDr. Michaelou Kubsovou, advokátkou, se sídlem v Karlových Varech, T. G. Masaryka 883/53, PSČ 360 01, proti žalované CARS BAD s.r.o., se sídlem v Karlových Varech, Jáchymovská 53, PSČ 360 04, IČO 62620410, o vydání osvědčení o registraci vozidla (technického průkazu), vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 13 C 653/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. ledna 2011, č. j. 25 Co 287/2010-102, takto: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 26. ledna 2011, č. j. 25 Co 287/2010-102, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 13. května 2010, č. j. 13 C 653/2009-54, zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované vydat žalobkyni osvědčení o registraci vozidla (technický průkaz) k osobnímu motorovému (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně jako kupující uzavřela dne 21. dubna 2009 se společností CARSiN s.r.o., IČO 28008341, kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo vozidlo. Kupní cena byla sjednána ve výši 489 000 Kč, způsob její úhrady byl stanoven podle podmínek smlouvy o úvěru uzavřené žalobkyní téhož dne se společností Autoúvěr, a.s. Ohledně převzetí vozidla byl uveden odkaz na protokol o převzetí předmětu koupě, ohledně nabytí vlastnického práva převzetím věci, ohledně změny v registru vozidel dle smlouvy o úvěru, což zajistí bezodkladně prodejce s tím, že velký technický průkaz prodejce předá kupujícímu po provedení změny v registru vozidel. Smlouva o úvěru byla podepsána za věřitele na základě plné moci společností CARSiN s.r.o. a za klienta Z. J. Podle protokolu o převzetí předmětu koupě, který byl přílohou smlouvy o úvěru z 21. dubna 2009, bylo vozidlo prodejcem, tj. společností CARSiN s.r.o., předáno dne 21. dubna 2009 v 18.00 hodin v Karlových Varech žalobkyni. Společnost CARSiN s.r.o. vyúčtovala žalobkyni fakturou č. 25/09 kupní cenu vozu ve výši 369 000 Kč po odečtení zálohy ve výši 120 000 Kč. V této faktuře bylo mj. uvedeno, že tento dokad nahrazuje technický průkaz a osvědčení o technickém průkazu po dobu provedení změn na příslušném odboru dopravy a silničního hospodářství. Faktura byla podepsána žalobkyní a společností CARSiN s.r.o. Z výpisu z obchodního rejstříku soud prvního stupně zjistil, že předmětem podnikání společnosti CARSiN s.r.o. je mj. maloobchod s motorovými vozidly a jejich příslušenstvím. V řízení bylo dále zjištěno, že společnost CARSiN s.r.o. dne 23. dubna 2009 uzavřela s žalovanou podle § 409 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo předmětné vozidlo Škoda Octavia. Ohledně práv a povinností účastníků smlouvy odkazovala smlouva na obchodní podmínky, v nichž bylo pod bodem 3.1 sjednáno, že vlastnické právo k předmětu smlouvy přechází úplným zaplacením celkové kupní ceny, nejdříve však okamžikem převzetí předmětu vozidla. Společnost CARSiN s.r.o. však kupní cenu nezaplatila, žalovaná proto po výzvě k její úhradě dne 20. července 2009 od této kupní smlouvy odstoupila. Velký technický průkaz – osvědčení o registraci vozidla zůstal v držení žalované. Soud prvního stupně posoudil uplatněný nárok podle § 126 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák“), podle něhož má vlastník právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje, zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje, a podle § 446 obch. zák., podle něhož kupující nabývá vlastnické právo i v případě, kdy prodávající není vlastníkem prodávaného zboží, ledaže v době, kdy kupující měl vlastnické právo nabýt, věděl nebo vědět měl a mohl, že prodávající není vlastníkem a že není ani oprávněn se zbožím nakládat za účelem jeho prodeje. Velký technický průkaz k vozidlu je podle soudu prvního stupně ve smyslu § 417 obch. zák. dokladem nutným k užívání osobního vozidla; žalobkyně jej od prodávající společnosti CARSiN s.r.o. nevyžadovala, tj. s obsahem tohoto dokladu se neseznámila. V této nečinnosti žalobkyně shledal soud prvního stupně nedostatek její opatrnosti (nedbalost), kterou lze při koupi automobilu požadovat po každém kupujícím. Uzavřel, že žalobkyně ke dni 21. dubna 2009, kdy měla od prodávající společnosti CARSiN s.r.o. převzetím věci nabýt vlastnické právo k předmětnému vozidlu, vědět měla a mohla, že prodávající není vlastníkem tohoto vozidla a není ani oprávněn se zbožím nakládat za účelem jeho prodeje, přičemž tyto skutečnosti měla a mohla zjistit, pokud by vynaložila běžnou míru opatrnosti při uzavírání kupní smlouvy, tj. pokud by si ověřila, že prodávající má v držení osvědčení o registraci vozidla, pokud by se seznámila s jeho obsahem. Shledal tak důvodnou námitku žalované ohledně nedostatku dobré víry žalobkyně v době uzavírání předmětné kupní smlouvy. Žalobkyně není podle jeho závěru vlastníkem předmětného vozidla, a proto jí nenáleží ochrana vlastnického práva ve smyslu § 126 obč. zák. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 26. ledna 2011, č. j. 25 Co 287/2010-102, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalované povinnost vydat žalobkyni osvědčení o registraci vozidla (technický průkaz) (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok pod bodem II). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která považoval za správná, a ztotožnil se s nimi. Nepřisvědčil však závěru soudu prvního stupně, že žalobkyně vědět měla a mohla, že prodávající není vlastníkem předmětného vozidla, a není ani oprávněn se zbožím nakládat, takže nebyla při prodeji vozidla v dobré víře ve smyslu § 446 obch. zák. Jedná se o ustanovení speciální, odchylující se od obecného principu, že nikdo nemůže převést na druhého více práv, nežli sám má. Tím ovšem není dotčena odpovědnost toho, kdo prodal neoprávněně cizí věc, vůči dosavadnímu vlastníkovi. Předpokladem nabytí vlastnického práva je dobrá víra kupujícího v době uzavření kupní smlouvy a tato dobrá víra se předpokládá. V dané věci se jedná o vztah mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, takže aplikace § 446 obch. zák. je podle odvolacího soudu namístě. To, že vozidlo bylo žalobkyni předáno v den uzavření kupní smlouvy s tím, že účastníci sjednali ve smlouvě a ve faktuře, že velký technický průkaz prodejce předá až po zápisu žalobkyně v registru vozidel, shledal odvolací soud jako postup zcela standardní i s ohledem na to, že i odvolacímu soudu je z jeho činnosti známo, že tímto způsobem běžně postupují prodejci vozidel, když z jejich strany jde o poskytnutí dnes zcela obvyklé služby pro zákazníka. Odvolací soud dospěl k závěru, že ujednání o způsobu předání technického průkazu nevybočovalo ze zavedené praxe při prodeji vozidel, a nebylo důvodu, aby uvedené vyvolalo u žalobkyně pochybnosti o vlastnictví k vozidlu. I za situace, že by si žalobkyně technický průkaz vyžádala při přebírání předmětu koupě, nebylo by z něj patrno, kdo je vlastníkem předmětného vozidla, neboť je obchodní praxí, že technický průkaz neoznačuje žádného vlastníka, a jako první vlastník je zapisován skutečný kupující a budoucí uživatel vozidla. Tomuto závěru svědčí i tvrzení samotné žalované v odvolacím řízení, v němž potvrdila, že technický průkaz je nadále v jejím držení a jako oprávněný držitel v technickém průkazu není dosud nikdo uveden. Otázku dobré víry je podle odvolacího soudu nutno posuzovat k okamžiku uzavření kupní smlouvy. Odvolací soud je názoru, že k tomuto okamžiku pochybnosti o dobré víře žalobkyně neexistovaly. Skutečnost, že žalobkyni nebyl technický průkaz předán, je okolností běžnou a obvyklou. Pokud se žalovaná dovolávala toho, že žalobkyně jako účetní měla a mohla vědět, že společnost CARSiN s.r.o. je autobazarem a není oprávněna prodávat nová vozidla, ani tomuto tvrzení nelze přisvědčit. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti CARSiN s.r.o. vyplývá, že má ve svém podnikání maloobchod s motorovými vozidly a jejich příslušenstvím, byla proto oprávněna nové vozidlo prodat.