23 Cdo 1860/2013 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1860/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 10. 2015 Spisová značka:23 Cdo 1860/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.1860.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nájem podniku Dotčené předpisy:§ 266 obch. zák. § 35 odst. 2 obč. zák. § 488b odst. 1,4 obch. zák. § 488i obch. zák. § 5 odst. 1 obch. zák. § 67a odst. 1 obch. zák. ve znění do 31.12.2001 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 1. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1860/2013 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., ve věci žalobkyně Pekárna Příbram, a.s., se sídlem v Dobříši, U Ovčína 1641, PSČ 263 01, IČO 61672084, zastoupené JUDr. Jaroslavou Žákovou, advokátkou, se sídlem v Příbrami III, Komenského náměstí 289, PSČ 261 01, proti žalované Pekárna-cukrárna Hořovice s.r.o., se sídlem v Praze 4, 5. května 1137/57, PSČ 140 00, IČO 62577590, zastoupené Mgr. Romanem Strakou, advokátem, se sídlem v Praze 4 - Michle, Vyskočilova 1481/4, PSČ 140 00, o zaplacení částky 2 422 779,03 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 38 C 4/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. ledna 2013, č. j. 69 Co 539/2012-176, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. ledna 2013, č. j. 69 Co 539/2012-176, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3. května 2012, č. j. 38 C 4/2010-126, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované úhrady nájemného podle smlouvy o nájmu nemovitého a movitého majetku ze dne 15. března 2001, ve znění dodatku č. 1 ze dne 15. dubna 2001, za období říjen 2007 až červenec 2008. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 3. května 2012, č. j. 38 C 4/2010-126, uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 2 422 779,30 Kč (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II). Soud prvního stupně zjistil, že účastnice mezi sebou uzavřely dne 15. března 2001 smlouvu, kterou nazvaly „Smlouva o nájmu nemovitého a movitého majetku“, jejímž předmětem je podle článku IV bodu 2 nájem nemovitostí, movitých věcí a nebytových prostor definovaných v bodu 1 tohoto článku. V článku IV bodu 6 je ujednáno, že nájemce převezme od pronajímatele po dobu trvání této smlouvy jeho činnosti, tj. výrobu a prodej pekařských a cukrářských výrobků, včetně provozování obchodů na náměstí T. G. Masaryka v Příbrami a v supermarketu Kaufland v Příbrami, ve kterých bude pokračovat pod svou obchodní firmou. Dnem účinnosti smlouvy dojde po dobu trvání nájmu k přechodu práv v odběratelské síti a v souladu s ustanovením § 249 odst. 2 zákoníku práce k převodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů zaměstnanců pronajímatele zajišťujících tyto činnosti na nájemce. V článku VII bylo sjednáno nájemné ve výši 2 760 000 Kč ročně bez DPH (80 000 Kč měsíčně za pronajaté nemovitosti včetně nebytových prostor a 150 000 Kč měsíčně za movité věci). Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. dubna 2001 do 31. března 2016 s možností prodloužení o dalších 10 let. Současně byla sjednána výpovědní lhůta 6 měsíců. V článku X bod 4 strany uvedly, že práva a povinnosti neupravené touto smlouvou se řídí zákonem č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, a občanským zákoníkem. Ve smlouvě byl uveden seznam 9 příloh, včetně specifikace nebytových prostor vyjmutých z předmětu nájmu, tj. místnosti archívu a malé kanceláře ve 4. patře. Dne 15. dubna 2001 byl podepsán dodatek č. 1 k předmětné smlouvě týkající se změn článku VII – nájemného pro roky 2001 – 2002. V ostatním zůstala smlouva nedotčena. Žalovaná nájemné hradila od 30. dubna 2001 do 30. října 2007. V průběhu trvání nájemního vztahu došlo k vyřazení některých movitých věcí, které měly nulovou účetní i daňovou hodnotu. Dne 14. července 2008 prodala žalobkyně společnosti BIERHANZL GROUP a.s. movité věci (původně pronajaté žalované) specifikované v příloze kupní smlouvy a nemovitosti specifikované v rozsudku soudu prvního stupně. V obou kupních smlouvách je odkaz na předmětnou nájemní smlouvu s tím, že v důsledku výpovědi skončí dnem 31. srpna 2008. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi účastnicemi byla uzavřena nikoli nájemní smlouva ve smyslu § 663 a násl. občanského zákoníku, ale smlouva o nájmu podniku ve smyslu § 488b obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Dovodil, že smlouva byla uzavřena platně, ale nenabyla účinnosti, neboť nebyla schválena valnou hromadou žalobkyně, nebyla uveřejněna v Obchodním věstníku a ani nebyla založena ve sbírce listin. Nicméně i tak je od jejího uzavření pro smluvní strany závazná. Podle této smlouvy žalovaná sedm let plnila řádně a včas bez snahy o snížení nájemného. Námitku žalované, že se žalobkyně bezdůvodně obohatila, když jí žalovaná platila nájemné za věci vyřazené z evidence, soud prvního stupně odmítl. Ze sestav movitého majetku vyplývá, že se jednalo o věci pořízené v průběhu let 1970-2000 a vyřazeny byly proto, že došlo k jejich fyzickému a morálnímu opotřebení a měly dle zákona č. 563/1991 Sb. nulovou hodnotu. Pokud žalobkyně požaduje plnění za období od října 2007 do července 2008, pak nepožaduje nájem za něco, co jí už nepatřilo, jelikož k prodeji nemovitostí i movitostí došlo až 14. července 2008 (za říjen 2007 a červenec 2008 požaduje poměrnou část nájemného). K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. ledna 2013, č. j. 69 Co 539/2012-176, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Ztotožnil se s právním posouzením smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 15. března 2001, ve znění jejího dodatku ze dne 15. dubna 2001, tj. že se jedná o smlouvu o nájmu podniku podle § 488b obch. zák. Ze smlouvy vyplývá, že účastníci se dohodli na všech podstatných náležitostech smlouvy o nájmu podniku, které zákon pro tento typ smlouvy vyžaduje, tj. na vymezení podniku, na závazku pronajímatele přenechat svůj podnik nájemci, aby jej samostatně provozoval a řídil na vlastní náklad a nebezpečí, jakož i na závazku nájemce platit pronajímateli nájemné. Jazykový text této smlouvy přitom nebudí žádné pochybnosti o obsahu právního úkonu, který účastníci zamýšleli realizovat, tedy najmout si ucelený soubor věcí, a to jak movitých, tak i nemovitostí „souvisejících s výrobou a prodejem pekařských a cukrářských výrobků“, ale i práva a povinnosti spojené s převodem zaměstnanců a odběratelů související s výrobou, distribucí a prodejem výrobků. Takto projevenou vůli potvrdila nejen žalobkyně, mimo jiné i při jednání před odvolacím soudem, když uvedla, že žalované byly pronajaty „všechny výrobní provozy v areálu žalobkyně podle smlouvy s výjimkou některých nemovitostí a movitých věcí, které souvisely s další činností žalobkyně (šlo např. o administrativní činnost či archiv a ordinaci předsedy představenstva), ale i žalovaná, která tuto skutečnost nejenže nezpochybnila, ale ve svém písemném vyjádření ze dne 14. července 2011 uvedla, že nemovitosti, které byly předmětem nájmu, tvořily „areál pekárny Příbram a movité věci sloužily k zajištění pekárenské výroby, která byla v majetku žalobkyně“. Vůle stran směřující k nájmu podniku navíc vyznívá již ze samotné preambule smlouvy. K námitce, že ve smlouvě nebyly přesně specifikovány zejména movité věci a že fakticky byl jejich seznam vyhotoven až po uzavření smlouvy, odvolací soud nepřihlédl. Předmětem nájmu nebyly jen movité a nemovité věci, ale byl to podnik ve smyslu ustanovení § 5 obch. zák. jako celek. V takovém případě nemusí být ve smlouvě o jeho nájmu jednotlivé věci, práva a jiné majetkové hodnoty blíže vyjmenovány. Odvolací soud navíc vyšel z toho, že přílohy ke smlouvě k ní byly v době podpisu smlouvy přiloženy. Odvolací soud dále posuzoval platnost předmětné smlouvy z hlediska absence souhlasu valné hromady podle § 67a obch. zák. Konstatoval, že podle ustanovení § 267 odst. 1 obch. zák. platí, že pokud je neplatnost úkonu stanovena pouze na ochranu některého účastníka, může se této neplatnosti dovolávat pouze tento účastník. Dovodil, že absence souhlasu valné hromady nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy o nájmu podniku, neboť ustanovení § 67a obch. zák. je ustanovením omezujícím rozhodovací působnost představenstva, popř. jednatelů společnosti, když vyžaduje, aby dané dispozice neprovádělo bez vědomí společníků shromážděných na valné hromadě. Jedná se tedy pouze o vnitřní omezení jednate