23 Cdo 1908/2022 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1908/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 12. 2022 Spisová značka:23 Cdo 1908/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.1908.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Promlčení Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 106 odst. 2 obč. zák. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 4. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1908/2022-312 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně AQS, a.s., se sídlem v Praze 2, Kunětická 2534/2, identifikační číslo osoby 25655922, zastoupené JUDr. Janem Křivánkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Pernerova 294/13, proti žalovanému O. Š., nar. XY, bytem v XY, zastoupenému Ing. Mgr. Bc. Petrem Molnárem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Vrchlického 678/19, o náhradu škody, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 C 12/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 1. 2022, č. j. 4 Co 45/2021-259, takto: I. Dovolání žalobkyně v rozsahu, v němž směřuje proti té části výroku I rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 1. 2022, č. j. 4 Co 45/2021-259, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby co do částky 1 653 604 Kč s příslušenstvím, jakož i v rozsahu, v němž směřuje proti výrokům II a III rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, se odmítá. II. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 1. 2022, č. j. 4 Co 45/2021-259, v části výroku I, v níž byl potvrzen výrok I rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby co do částky 10 373 893 Kč s příslušenstvím, a ve výrocích II a III a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2021, č. j. 5 C 12/2016-203, v části výroku I, v níž byla zamítnuta žaloba co do částky 10 373 893 Kč s příslušenstvím, a ve výroku II se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se svojí žalobou doručenou soudu dne 17. 10. 2014 domáhala zaplacení částky 12 027 497 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody v podobě ušlého zisku za nerealizovaný prodej rozmnoženin (předloh) a ušlé odměny za prodej rozmnoženin děl (které uživatelé získali stažením kopií žalovaným neoprávněně sdělovaných děl), kterou jí měl žalovaný způsobit porušením práv žalobkyně podle zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). Stejnou žalobou původně uplatnily své nároky vedle žalobkyně (původně g/) i další žalobkyně a/ až f/ (v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 C 124/2014); následně bylo řízení o věci žalobkyně (původně žalobkyně g/) proti žalovanému o zaplacení částky 12 027 497 Kč s příslušenstvím vyloučeno (usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 2016, č. j. 5 C 124/2014-33) k samostatnému řízení. 2. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. 5. 2021, č. j. 5 C 12/2016-203, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 3. Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně a žalovaného dovoláním napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I (první výrok), změnil jej ve výroku II o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok). 4. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění, podle kterých byl žalovaný rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 17. 10. 2012, č. j. 1 T 63/2012-336, uznán vinným zločinem porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 270 odst. 1, odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, jehož se dopustil tím, že nejméně od května 2010 do května 2012 bez souhlasu majitelů práv zpřístupnil prostřednictvím internetového úložiště předměty ochrany podle autorského zákona, včetně předmětů, k nimž uplatňuje práva podle autorského zákona žalobkyně. K průběhu trestního řízení bylo zjištěno, že Česká protipirátská unie (jakožto spolek, který své členy zastupuje na základě plných mocí a pověření členských společností a v jejich zastoupení jako poškozených uplatňuje jejich práva v trestních a správních řízeních jako zmocněnec poškozených, a jehož členem byla též právní předchůdkyně žalobkyně, společnost MAGIC BOX, a.s., identifikační číslo osoby 26155273) podala dne 8. 3. 2012 trestní oznámení na neznámého pachatele, v němž označila žalovaného jako podezřelého ze spáchání trestného činu jeho jménem, příjmením, a datem narození. Dne 15. 3. 2012 obdržela Česká protipirátská unie od policejního orgánu e-mailem seznam souborů uploadovaných žalovaným. Na základě tohoto seznamu pak Česká protipirátská unie provedla identifikaci neoprávněně užitých děl a nositelů práv a dne 18. 4. 2012 v zastoupení poškozených, včetně právní předchůdkyně žalobkyně, uplatnila jejich nároky na náhradu škody v adhezním řízení. Původně vyčíslená škoda (právní předchůdkyně) žalobkyně ve výši 11 811 182 Kč byla následně podáním ze dne 26. 6. 2012, doručeným policii dne 3. 7. 2012, zvýšena na celkovou částku 12 027 497 Kč. V soudní části trestního řízení doložila žalobkyně do trestního spisu pověření udělené České protipirátské unii k zastupování žalobkyně v trestním řízení jakožto právní nástupkyně zaniklé společnosti MAGIC BOX, a.s. (tato byla dne 1. 10. 2012 vymazána z obchodního rejstříku v důsledku sloučení s žalobkyní jako nástupnickou společností). Odsuzujícím trestním rozsudkem, který nabyl právní moci dne 6. 11. 2012, byli všichni poškození, včetně žalobkyně (právní předchůdkyně žalobkyně), odkázáni se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 5. Po právní stránce dospěl odvolací soud k závěru, že práva žalobkyně jsou promlčena podle § 106 odst. 1 a § 112 věty první zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. O osobě škůdce právní předchůdkyně žalobkyně věděla již dne 8. 3. 2012, kdy Česká protipirátská unie jako její zmocněnkyně podala trestní oznámení obsahující označení žalovaného jako škůdce. O rozsahu škody se právní předchůdkyně žalobkyně dozvěděla opět prostřednictvím zmocněnkyně dne 15. 3. 2012, kdy Česká protipirátská unie obdržela od policie informace nezbytné k uplatnění škody (seznam uploadovaných souborů). Následujícího dne 16. 3. 2012 započala běžet tzv. subjektivní promlčecí doba. K jejímu stavění došlo dne 18. 4. 2012, kdy se právní předchůdkyně žalobkyně připojila k trestnímu stíhání s nárokem na náhradu škody. Promlčecí doba počala znovu běžet dne 7. 11. 2012 po nabytí právní moci trestního rozsudku. Žaloba v projednávané věci byla podána dne 17. 10. 2014. Promlčecí doba práva žalobkyně činila 730 dnů, před jejím stavěním z ní uplynulo 33 dnů (od 16. 3. 2012 do 17. 4. 2012), posléze (od 7. 11. 2012 do 17. 10. 2014) uplynulo dalších 710 dnů, celkem tedy 743 dnů. Žaloba byla proto podána po uplynutí promlčecí doby. Vzhledem k tomu, že žalovaný promlčení namítl, bylo třeba dle odvolacího soudu žalobu zamítnout. 6. Dle odvolacího soudu je nepřípadná argumentace žalobkyně rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 2168/2015, dle kterého při stanovení počátku běhu tzv. subjektivní promlčecí doby nelze ztotožňovat okamžik rozhodný pro skutečnou vědomost poškozeného o škodě a o odpovědném subjektu s okamžikem, kdy o těchto skutečnostech nabyla vědomost jiná osoba než poškozený, tedy například advokát, který poškozeného zastupoval v jiném řízení, neboť v projednávané věci nastala situace, kdy se o škodě ze sdělení policie dozvěděl zástupce poškozených v řízení trestním, v němž se žalobkyně (její právní předchůdkyně) náhrady škody domáhala. II. Dovolání a vyjádření k němu 7. Rozsudek odvolacího soudu, výslovně v celém rozsahu, napadla žalobkyně dovoláním, které považuje za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Z obsahu dovolání je patrné, že žalobkyně shledává jeho přípustnost v řešení otázky hmotného práva, při němž se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. A to konkrétně otázky, zda započala běžet promlčecí doba práva na náhradu škody způsobené žalobkyni vytýkaným jednáním žalovaného podle § 106 odst. 1 obč. zák. v důsledku toho, že Česká protipirátská unie jako zmocněnkyně právní předchůdkyně žalobkyně v trestním řízení vedeném s žalovaným získala na základě informací od policejního orgánu vědomost o této škodě. 8. Nesprávnost právního posouzení věci spatřuje žalobkyně v tom, že okamžik, kdy se o škodě a škůdci dozvěděla jiná osoba