23 Cdo 1914/2013 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1914/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 6. 2014 Spisová značka:23 Cdo 1914/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.1914.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:21. 7. 2014 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 30.9.2014II.ÚS 3172/14JUDr. Jiří Zemánek-- Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1914/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce L. F., zastoupeného Mgr. Martinem Laipoldem, advokátem, se sídlem v Praze 10, U Plynárny 1290/99, PSČ 101 00, proti žalované Express Parcel System, spol. s r. o., se sídlem v Praze 7, Přístavní 5/1341, PSČ 170 00, IČO 61248380, zastoupené JUDr. Věrou Chandryckou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Slezská 11, PSČ 120 00, o zaplacení částky 153 600 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 26 Cm 354/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. prosince 2012, č. j. 12 Cmo 307/2009-263, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 8 518 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Věry Chandrycké, advokátky, se sídlem v Praze 2, Slezská 11, PSČ 120 00. Odůvodnění: Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 19. prosince 2012, č. j. 12 Cmo 307/2009-263, potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. července 2009, č. j. 26 Cm 354/2007-156, v rozsahu, ve kterém byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 140 854,66 Kč s příslušenstvím a ve výroku o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před dovolacím a odvolacím soudem (výrok pod bodem II). Rozhodl tak poté, co Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) rozsudkem ze dne 27. června 2012, č. j. 23 Cdo 3377/2010-231, zrušil předchozí rozsudek odvolacího soudu ze dne 17. února 2010, č. j. 12 Cmo 307/2009-184, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu, ve kterém byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 140 854,66 Kč s příslušenstvím a ve výroku o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II). Dle závazného právního názoru Nejvyššího soudu měl odvolací soud znovu posoudit povahu smluvního vztahu mezi účastníky, s tím, že bude zřejmě třeba, aby provedl výklad právního úkonu stran postupem podle ustanovení § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a § 266 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“). V rámci tohoto posouzení se měl odvolací soud vypořádat i s námitkami dovolatele, že žalovaná opakovaně v řízení tvrdila, že ve vztahu k žalobci vystupovala v postavení zasílatele. Pokud by na základě tohoto nového posouzení dovodil, že mezi stranami došlo k uzavření zasílatelské smlouvy, posoudí odpovědnost žalované podle ustanovení § 601 a násl. obch. zák. Pokud by odvolací soud v dalším řízení ve věci dovodil, že mezi účastníky řízení došlo k uzavření zasílatelské smlouvy, pak je nutné zjistit, zda žalovaná v postavení zasílatele informovala žalobce o osobě dopravce, se kterým uzavřela přepravní smlouvu. Pokud zasílatel o osobě dopravce příkazce neinformuje, má příkazce právo vymáhat splnění závazku z přepravní smlouvy přímo na zasílateli, potažmo má právo se na něm domáhat náhrady škody, která mu vznikla porušením jeho povinností jak v postavení zasílatele, tak v postavení smluvního dopravce. Odvolací soud doplnil dokazování a zjistil, že mezi smluvními stranami byla uzavřena smlouva na základě objednávky obstarání přepravy, zasílatelského příkazu, který žalovaná přijala a na jeho základě uzavřela přepravní smlouvu s dopravcem. Dále odvolací soud zjistil, že žalovaná oznámila žalobci osobu dopravce, se kterým uzavřela přepravní smlouvu – „ARAMEX“. Odesílaným zbožím byla videokamera. Ve zbytku vycházel ze skutkových zjištění uskutečněných v řízení již dříve (stranami smlouvy byli žalobce a žalovaná, místo odeslání Brno, Česká republika, místo určení Auckland, Nový Zéland, závazek žalobce za služby žalované zaplatit). Zasílatel sám zásilku převzal a uskutečnil část přepravy od odesílatele k dopravci, za což (a za další služby) přijal úplatu. Odvolací soud skutkový stav právně zhodnotil tak, že mezi účastníky byla uzavřena zasílatelská smlouva, přičemž dle § 603 odst. 2 obch. zák. žalovaná jako zasílatel neodpovídá za škodu vzniklou ztrátou předmětné zásilky. Zasílatel splnil svoje smluvní povinnosti obstaráním přepravy uzavřením přepravní smlouvy s renomovaným leteckým dopravcem. Odvolací soud dále dodal, že i kdyby došel k závěru, že žalovaná byla zároveň v pozici smluvního dopravce a smlouvu zasílatelskou by bylo lze považovat za smlouvu přepravní, nezměnilo by to nic na závěru, že náhradu škody by bylo možné přiznat jen do výše limitu dle čl. 22 bodu 3 Úmluvy o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké přepravě, uveřejněné jako Sdělení Ministerstva zahraničí č. 123/2003 Sb. m. s. (dále jen „Montrealská úmluva“). Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, které považuje za přípustné s odkazem na poučení v rozsudku odvolacího soudu. Důvodnost dovolání dovozuje z § 241a odst. 2 písm. a), § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“), tedy že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolatel má za to, že se odvolací soud postupoval jinak, než mu bylo uloženo rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2012, č. j. 23 Cdo 3377/2010-231. Pod bodem 1 dovolání dovolatel namítá, že odvolací soud pochybil, když v rozporu se závaznými pokyny Nejvyššího soudu nezkoumal odpovědnost žalované dle § 603 obch. zák., když žalobce namítal nedodržení odborné péče s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 27. ledna 2005, sp. zn. 32 Odo 336/2004). Odvolací soud v rozporu s ustálenou judikaturou zúžil povinnost žalované na pouhé uzavření přepravní smlouvy, aniž by zkoumal náležitosti této přepravní smlouvy. Odvolací soud nevysvětlil, jak došel k závěru, že po 6 letech předložený nečitelný průpis leteckého nákladního listu může být dokladem o uzavření přepravní smlouvy jménem žalované na účet žalobce. Žalobce neví, z čeho soud usuzoval na zajištění přepravy žalovanou, resp. zahájení přepravy. Žalobce poukazuje na to, že kromě telefonické neověřené informace získané žalobcem nebyl získán žádný důkaz o místu pobytu zásilky. Pod bodem 2 dovolání dovolatel namítá, že se odvolací soud chybně odchýlil od povinnosti uložené Nejvyšším soudem, když dovozoval, že pouhé uvedení pojmu ARAMEX na pro forma faktuře ze dne 11. července 2006 a sporném nečitelném leteckém nákladním listu je splněním informační povinnosti v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 26. listopadu 2007, sp. zn. 32 Cdo 348/2007). Označení ARAMEX není jednoznačným určením osoby dopravce, neboť není jasné, kterou z osob, jejichž firma tento pojem obsahuje, označuje. Žaloba podaná na takto neurčitě označený subjekt by byla odmítnuta. Odvolací soud nezkoumal, zda byla opravdu uzavřena přepravní smlouva se společností ARAMEX, jaká byla časová posloupnost, kdy byla zahájena přeprava a kdy žalobce obdržel zmíněnou pro forma fakturu. Uvedený postup odvolacího soudu tak žalobce považuje za chybné právní posouzení. Pod bodem 3 dovolání dovolatel shrnuje, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, neboť v rozporu s povinností uloženou Nejvyšším soudem neposoudil odpovědnost žalované dle § 603 obch. zák. v souladu s ustálenou judikaturou (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2005, sp. zn. 32 Odo 336/2004) a aniž by zkoumal, jak a za jakých podmínek žalovaná sjednala smlouvu o přepravě, zda žalovaná jednala s odbornou péčí, zda upozornila žalobce na zjevnou nesprávnost či neúplnost dokladů a pokynů k přepravě a zda zajistila, aby se zásilka dostala k příjemci za nejvhodnějších podmínek pro příkazce (sjednání plné odpovědnosti dopravce za cennou zásilku). Pod bodem 4 dovolání žalobce poukazuje na chybný postup odvolacího soudu, který po několika letech vedení sporu umožnil ž