23 Cdo 1937/2021 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1937/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 8. 2022 Spisová značka:23 Cdo 1937/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.1937.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Závaznost rozsudku Licence Dobrá víra Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. § 135 odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:12. 11. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 3148/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1937/2021-501 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců Mgr. Vladimíra Berana a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobkyně CLEAN MANAGEMENT, a. s., se sídlem v Brně, Příkop 843/4, identifikační číslo osoby 28341473, zastoupené Mgr. Janem Kořánem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1015/55, za účasti OTE, a. s., se sídlem v Praze 8, Sokolovská 192/79, identifikační číslo osoby 26463318, o žalobě podle části páté občanského soudního řádu o nahrazení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 25 C 238/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2021, č. j. 29 Co 352/2020-393, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit účastnici OTE, a. s., na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 29. 5. 2020, č. j. 25 C 238/2019-340, ve výroku I zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala nahrazení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (dále též jen „ERÚ“) ze dne 2. 11. 2018, sp. zn. OSS-05468/2018-ERU, č. j. 05468-21/2018-ERU, ve spojení s rozhodnutím Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 20. 8. 2019, č. j. 05468-31/2018-ERU, tak, že a) se určuje, že žalobkyni vznikl, trvá a vůči žalované jí od 16. 11. 2017 náleží nárok na podporu elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje vyrábějícího elektřinu ze slunečního záření ve fotovoltaické výrobně elektřiny FVE Havřice 1,89 MWP, evidenční číslo provozovny 1, nacházející se v obci Uherský Brod na pozemcích parc. č. 1085/2, 1085/4, 1085/104, 1085/119, 1085/124 a 1085/125, všechny v katastrálním území Havřice, provozované na základě licence na výrobu elektřiny č. 111017536 (dále též jen „FVE Havřice“), ve formě ročního zeleného bonusu, a to ve výši stanovené cenovým rozhodnutím ERÚ účinným pro příslušný kalendářní rok pro zdroj vyrábějící elektřinu využitím slunečního záření uvedený do provozu od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010 s instalovaným výkonem nad 30 kW, konkrétně pro rok 2017 ve výši 13 366 Kč/MWh a pro rok 2018 ve výši 13 525 Kč/MWh, b) účastnice OTE, a. s. je povinna provést registraci FVE Havřice v systému operátora trhu tak, že ve vztahu k této výrobně bude v systému operátora trhu zaregistrována podpora elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje vyrábějícího elektřinu ze slunečního záření ve formě ročního zeleného bonusu ve výši stanovené cenovým rozhodnutím ERÚ účinným pro příslušný kalendářní rok pro zdroj vyrábějící elektřinu využitím slunečního záření s instalovaným výkonem nad 30 kW uvedený do provozu od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010, c) účastnice OTE, a. s. je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 442 953,54 Kč (jako podporu vypočtenou výše uvedeným způsobem) spolu s 8,50% úrokem z prodlení p. a. od 7. 5. 2018 do zaplacení, a ve výroku II uložil žalobkyni povinnost zaplatit účastnici OTE, a. s. (označené jako „žalovaná“ – poznámka Nejvyššího soudu) náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč. Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit účastnici OTE, a. s. náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 600 Kč (výrok II). Rozsudek odvolacího soudu (výslovně v celém jeho rozsahu) napadla žalobkyně včasným dovoláním, jehož přípustnost spatřovala v tom, že napadené rozhodnutí závisí na posouzení jí blíže specifikovaných právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, a otázek v rozhodování dovolacího soudu dosud neřešených (příp. otázky řešené v judikatuře Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu, od níž se odvolací soud odchýlil). Namítala nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Navrhla jeho změnu a vyhovění žalobě, případně jeho zrušení, jakož i zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně, a vrácení věci Obvodnímu soudu pro Prahu 8 k dalšímu řízení. Dovolání doplnila žalobkyně dalším podáním ze dne 6. 10. 2021 (podaným po lhůtě dvou měsíců od doručení napadeného rozhodnutí), v němž odkazovala na závěry, které podle ní mají vyplývat z (nepravomocného) rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. 10 T 4/2018. Účastnice řízení OTE, a. s., v podrobném vyjádření k dovolání považovala rozsudek odvolacího soudu za správný z hlediska právního posouzení věci a za dostatečně odůvodněný. Navrhla odmítnutí dovolání jako nepřípustného, případně jeho zamítnutí jako nedůvodného. Zdůraznila, že o absenci dobré víry žalobkyně ve správnost a zákonnost rozhodnutí o udělení licence z roku 2010 nemůže být žádných pochyb, pokud vědomě doložila nezákonné podklady, a že žalobkyně proto nemůže čerpat výhody, které se vztahují k licenci udělené rozhodnutím ERÚ z roku 2010. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí ERÚ, jímž byla žalobkyni řádně udělena licence, nabylo právní moci dne 16. 11. 2017, nelze vyhodnotit výrobnu FVE Havřice jako uvedenou do provozu před tímto dnem. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s. ř.“. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že při posuzování obsahu dovolání (rozsahu, přípustnosti, dovolacích důvodů) nemůže přihlížet k obsahu doplnění dovolání ze dne 6. 10. 2021, které bylo učiněno žalobkyní po uplynutí zákonné lhůty pro podání dovolání (srov. § 240 odst. 1, § 241b odst. 3, § 242 odst. 4 o. s. ř.). Jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. je i to, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí, jinak řečeno, že je pro napadené rozhodnutí určující (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, jež je veřejnosti dostupné – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na http://www.nsoud.cz). Dovolání není přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení otázky (v dovolání označené jako otázka „iv.“), „může se držitel licence na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie v souvislosti s tvrzeným nárokem na podporu elektřiny dovolávat rozhodnutí o udělení licence na výrobu elektřiny (jako hmotněprávní podmínky pro vznik nároku na podporu), která byla ve správním soudnictví zrušena pro nezákonnost, jestliže ústavní stížnost držitele licence proti soudnímu rozhodnutí o zrušení licence byla v důsledku chybného posouzení Ústavním soudem (chybný postup byl potvrzen v jeho pozdější judikatuře) odmítnuta jako nepřípustná“, která podle žalobkyně dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena. Takovou otázku odvolací soud neřešil, neboť nevycházel z předpokladu, na němž je otázka vystavěna, tj. že ústavní stížnost žalobkyně podaná proti rozhodnutí o zrušení licence byla odmítnuta v důsledku chybného posouzení Ústavním soudem. Odvolací soud správnost postupu Ústavního soudu v daném řízení neposuzoval a takové posouzení ani nebylo určující pro jeho právní závěry, které vycházely ze zjištění, že pravomocným rozhodnutím soudu ve správním soudnictví bylo zrušeno rozhodnutí ERÚ ze dne 15. 12. 2010 o udělení licence k výrobě elektřiny ve FVE Havřice, že žalobkyně nebyla v dobré víře ve správnost a zákonnost takového později zrušeného rozhodnutí o udělení licence (že se prot