23 Cdo 1993/2013 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1993/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 9. 2015 Spisová značka:23 Cdo 1993/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.1993.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:3. 12. 2015 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí -III.ÚS 3671/15JUDr. Jan Filipodmítnuto30.3.2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1993/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Dacube, s.r.o., se sídlem v Brně, Mariánské náměstí 617, PSČ 617 00, IČO 28275683, zastoupené Mgr. Miroslavem Burgetem, advokátem, se sídlem v Prostějově, nám. T. G. Masaryka 11, PSČ 796 01, proti žalované INTERNATIONAL LOGISTIC GATEWAY s.r.o., se sídlem v Přerově I - Městě, Seifertova 2834/33, PSČ 750 01, IČO 25892932, zastoupené JUDr. Martinem Frimmelem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Brně, Cihlářská 19, PSČ 602 00, o zaplacení částky 69 440 USD s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočce v Olomouci pod sp. zn. 19 Cm 204/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. února 2013, č. j. 7 Cmo 412/2012-291, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 17 037 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Miroslava Burgeta, advokáta, se sídlem v Prostějově, nám. T. G. Masaryka 11, PSČ 796 01. Odůvodnění: Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 3. srpna 2012, č. j. 19 Cm 204/2010-229, zamítl žalobu o zaplacení 69 440 USD s 7,75% úrokem z prodlení od 6. srpna 2010 do zaplacení (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II). Soud prvního stupně zjistil, že žalovaná se na základě objednávky žalobkyně ze dne 1. prosince 2009 zavázala obstarat přepravu zásilky – zboží zakoupeného u společnosti Amos Amerika Inc. za cenu 77 820 USD. Žalovaná přepravu zajistila, přičemž dne 3. prosince 2009 došlo při přepravě zboží na letiště v San Franciscu k loupežnému přepadení a odcizení části zakoupeného zboží v hodnotě 69 440 USD ke škodě žalobkyně. Před uzavřením smlouvy o zajištění přepravy zásilky, dne 27. listopadu 2009, zaslala žalobkyně žalované e-mail, ve kterém požadovala, aby zásilka z Fremontu byla pojištěna. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, jakou výši mělo činit pojistné plnění, a že by žalobkyně zaslala žalované pro forma fakturu. Mezi účastníky proběhla dne 4. prosince 2009 v ranních hodinách komunikace, z níž soud prvního stupně dovodil, že žalobkyně věděla o tom, že zásilka před transportem pojištěna nebyla a že žalovaná sjednala pojištění až po jejím odcizení. Tato zjištění soud prvního stupně posoudil tak, že došlo k uzavření zasílatelské smlouvy, aniž by však byla sjednána povinnost zásilku pojistit, neboť ze strany žalobkyně nebyly splněny předpoklady pro uzavření pojistné smlouvy. I kdyby bylo možno e-mail ze dne 27. listopadu 2009 považovat za objednávku pojištění, nelze hodnotit tento úkon žalobkyně jako určitý a pro svoji neurčitost je tedy i neplatný. Bylo prokázáno, že předpokladem pro platné uzavření pojistné smlouvy je pro forma faktura (resp. relevantní doklad), která specifikuje předmět pojištění, tedy hodnotu přepravovaného zboží a jeho druh. Tato pro forma faktura nebyla žalované zaslána. I když na straně žalované došlo k porušení jejích právních povinností, neboť až poté, kdy nastala škodná událost na zásilce, uzavřela pojistnou smlouvu týkající se této zásilky, aniž by o škodné události informovala pojistitele, není toto porušení v příčinné souvislosti se vznikem tvrzené újmy žalobkyně. Příčinná souvislost mezi jednáním žalované a tvrzenou majetkovou újmou žalobkyně tak prokázána nebyla. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 26. února 2013, č. j. 7 Cmo 412/2012-291, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 69 440 USD s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % p.a. od 6. srpna 2010 do zaplacení (výrok pod bodem I), rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok pod bodem II) a řízení odvolacího (výrok pod bodem III). Odvolací soud zčásti zopakoval dokazování a doplnil skutková zjištění soudu prvního stupně. Zjistil, že již 25. listopadu 2009 probíhala prostřednictvím programu Skype jednání mezi účastníky o zásilce z Fremontu, která nebyla prvním jednáním mezi účastníky, neboť souběžně jednali o předcházející zásilce z Everteku. Při skypové komunikaci dne 27. listopadu 2009 žalobkyně uvedla, že zásilku z Everteku pojistit nechce, ale zásilku další (z Fremontu) pojistit chce. Téhož dne žalovaná e-mailem potvrdila ujednání, že zásilku z Everteku pojišťovat nebude, pojišťovat bude až zásilku z Fremontu, jak bude aktuální. Dne 1. prosince 2009 žalobkyně žalované e-mailem sdělovala připravenost zásilky k vyzvednutí ve Fremontu dne 2. prosince 2009, s dotazem na cenu i s pojištěním. V návaznosti na informaci o odcizení zásilky se žalobkyně dne 4. prosince 2009 Skypem „ujišťovala“ o tom, že zásilka byla pojištěna a zda byla pojištěna na 110 %, přičemž žalovaná na to sdělila, že pojištění zajišťuje vždy při předání dokladů a informací o letu, ovšem dále sdělila, že zásilku téhož dne „navíc“ pojistila na 110 %. Z následující korespondence z 12. ledna 2010 až 15. února 2010 odvolací soud zjistil, že účastníci jednali o zajištění podkladů pro pojišťovnu. Žalovaná vyzývala žalobkyni k předložení objednávky přepravy a vyjádření k odsouhlasení ceny s pojištěním, s odkazem na e-mail ze dne 1. prosince 2009. Dne 3. března 2010 žalovaná informovala žalobkyni o neoprávněnosti jejího požadavku na náhradu škody, neboť jej pojišťovna nechce uznat, když zpětné pojištění není platné. Žalobkyni současně sdělila, že výslovně před realizací přepravy pojištění zásilky nesjednala. Dále soud zjistil, že v listině označené „Objednávka přepravy“ z 1. prosince 2009 je zboží specifikováno objemovou váhou s odkazem na přiloženou fakturu, datem nakládky a vykládky, předpokládanou cenou přepravy s uvedením, že je požadováno pojištění a toto pojištění bude připočítáno k ceně přepravy. Soud konstatoval, že z praxe zavedené mezi stranami ohledně způsobu a formy uzavírání smluv (neformálním způsobem: e-mailem, přes Skype), vyplývá, že k přijetí návrhu žalobkyně na uzavření zasílatelské smlouvy docházelo na straně žalované konkludentně, tedy zajištěním přepravy. Ze zjištění vyplývá, že ve vztahu k zásilce z Fremontu bylo mezi účastníky jednáno o jejím pojištění, žalobkyně, formou pro vztahy mezi účastníky obvyklou, požadavek na pojištění této zásilky vznesla a žalovaná jej akceptovala. Žalovaná zásilku nepojistila, porušila tedy svoji smluvní povinnost a odpovídá za škodu, která v důsledku porušení povinnosti žalobkyni vznikla. Existence okolností vylučujících odpovědnost nebyla tvrzena ani prokázána. Nelze souhlasit se závěrem soudu prvního stupně o povinnosti žalobkyně předložit pro forma fakturu, neboť toto zjištění dovodil z výpovědi svědkyně, v jejíž kompetenci byla přeprava silniční, nikoliv letecká. Z jiných důkazů taková povinnost zjištěna nebyla. V souladu s ustanovením § 379 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), s ohledem na objektivní odpovědnost, se žalobkyně důvodně domáhá proti žalované náhrady škody ve výši odpovídající ceně odcizeného zboží. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním. Jeho přípustnost spatřuje v naplnění podmínek § 237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, které jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně, a dále otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Dovolání odůvodňuje tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka předkládá dovolacímu soudu k vyřešení šest otázek hmotného práva, jejichž nastolení vyvolalo nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem: 1) zda s ohledem na znění ustanovení § 603 odst. 3 obch. zák. lze povinnost zasílatele k pojištění zásilky sjednat ještě před uzavřením smlouvy nebo příp. následným pokynem příkazce, tedy i jinak, než v samotné zasílatelské smlouvě, neboť se jedná o otázku hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena; 2) zda lze při zohlednění § 35 odst. 1 občansk