23 Cdo 2029/2019 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2029/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 7. 2019 Spisová značka:23 Cdo 2029/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:23.CDO.2029.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:26. 10. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2029/2019-182 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně ZAHRADNÍK PARKET, spol. s r.o., se sídlem Za oborou 1216/22, Břevnov, 169 00 Praha 6, IČO 26174812, zastoupené JUDr. Ladislavem Košťálem, advokátem se sídlem 270 24 Zbečno 123, proti žalované AGAGA, s.r.o., se sídlem Senovážné náměstí 991/13, Nové Město, 110 00 Praha 1, IČO 25605305, zastoupené JUDr. Tomášem Pitrou, advokátem se sídlem Žatecká 41/4, 110 00 Praha 1, o zaplacení 286 800 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 Cm 12/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 3. 2019, č. j. 4 Cmo 137/2018-356, 4 Cmo 139/25018, t a k t o : I. Dovolání žalované se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 1. 3. 2018, č. j. 52 Cm 12/2012-328, výrokem I. uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 32 094 Kč se 7,75 % úrokem z prodlení od 17. 10. 2017 do zaplacení, výrokem II. zamítl žalobu na zaplacení 7,75 % úroku z prodlení z částky 32 094 Kč za období od 10. 12. 2011 do zaplacení, výrokem III. zamítl žalobu na zaplacení částky 254 706 Kč spolu se 7,75 % úrokem z prodlení od 17. 10. 2017 do zaplacení, výrokem IV. uložil žalobkyni zaplatit žalované poměrnou část nákladů řízení ve výši 305 240 Kč k rukám právního zástupce žalované, výrokem V. uložil žalobkyni zaplatit České republice náhradu nákladů řízení za znalečné ve výši 12 416 Kč a výrokem VI. uložil žalované zaplatit České republice náhradu nákladů řízení za znalečné ve výši 3 584 Kč. Uvedený rozsudek soud prvního stupně doplnil a opravil usnesením ze dne 23. 3. 2018, č. j. 52 Cm 12/2012-332, kdy výrokem I. změnil výrok II. rozsudku tak, že žaloba na zaplacení 7,75 % úroku z prodlení z částky 32 094 Kč za období od 10. 12. 2011 do 16. 10. 2017 se zamítá, výrokem II. uložil žalobkyni zaplatit České republice náhradu nákladů za výslech znalce Mgr. Jiřího Kozumplíka ve výši 543 Kč a výrokem III. uložil žalované zaplatit České republice náhradu nákladů za výslech znalce Mgr. Jiřího Kozumplíka ve výši 157 Kč. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 5. 3. 2019, č. j. 4 Cmo 137/2018-356, 4 Cmo 139/25018, výrokem I. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a v části výroku III., kterou byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 96 058 Kč s příslušenstvím, výrokem II. změnil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, ve znění opravného usnesení tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 7,75 % p.a. z částky 32 094 Kč za období od 10. 12. 2011 do 16. 10. 2017, výrokem III. změnil část výroku III. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 84 902 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % p.a. z uvedené částky od 10. 12. 2011 do zaplacení, výrokem IV. konstatoval, že rozsudek soudu prvního stupně zůstal odvoláním nedotčen v části výroku III., kterou byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 73 746 Kč s příslušenstvím, výrokem V. změnil výrok V. a VI. rozsudku soudu prvního stupně a výrok II. a III. jeho doplňujícího usnesení tak, že účastníkům se povinnost nahradit státu vynaložené náklady neukládá, výrokem VI. uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení v jeho dosavadních stupních částku 57 185 Kč a výrokem VII. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V dané věci soudy posuzovaly žalobkyní uplatněný nárok na doplatek kupní ceny ve výši 286 800 Kč z titulu kupní smlouvy uzavřené mezi účastnicemi dne 5. 11. 2011 podle § 409 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), jejíž předmětem byla výroba a dodání kavárenských a barových stolků za dohodnutou cenu, kdy žalovaná požadovaný doplatek ceny neuhradila z důvodu, že stolky měly vady, které reklamovala a požadovala slevu z kupní ceny ve výši 286 800 Kč. Oba soudy na základě znaleckého posudku ČVÚT Kloknerova ústavu dospěly shodně k závěru, že žalobkyně i žalovaná měli podíl na skutečnosti, že skleněné desky stolů praskaly, jestliže ze znaleckého posudku vyplynulo, že příčinou vad bylo jednak samotné zadání žalované, obsahující nevhodně zvolený typ skla (netvrzené sklo) a nevhodný tvar podpor, a zároveň okolnost, že žalobkyní bylo dodáno tenčí sklo, než objednané, a že žalobkyně měla upozornit žalovanou na nevhodnost navrhovaného typu skla a podpor. Vzhledem k tomu, že stanovení slevy dodávky vadných věcí považoval soud prvního stupně za otázku odbornou, zadal tento úkol znalci Mgr. Jiřímu Kozumplíkovi, který slevu stanovil na výši 254 706 Kč s tím, že k této částce dospěl na základě své úvahy a zkušeností, neboť nemohl dohledat stejné typy stolků se stejnou vadou, se kterými by provedl porovnání. Soudy shodně s ohledem na skutečnost, že znalec nemohl dosáhnout stanoveného úkolu, určily obecnou cenu posuzovaných stolků, resp. výši slevy za dodávku vadných stolků, v souladu s ustanovením § 136 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Soud prvního stupně určil částku, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ve výši 32 094 Kč, jako rozdíl mezi částkou požadovanou žalobkyní z titulu doplacení kupní ceny a výší slevy z kupní ceny, a to společně s úrokem z prodlení počítaného ode dne následujícího po dni 16. 10. 2017, kdy žalovaná obdržela závěry znaleckého posudku. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně nejen ve stanovení výše slevy částkou 254 706 Kč, ale i se závěrem, že příčiny vad dodávky stolků byly v zásadě tři, a to: 1. nevhodná volba typu skla a tvaru podpor žalovanou, jako objednatelkou, 2. pasivita žalobkyně ve vztahu k nevhodnému zadání žalované a 3. dodání zboží žalované se skleněnými deskami z tenčího skla, než jaké bylo žalovanou objednáno. Odvolací soud se však neshodl se soudem prvního stupně v otázce promítnutí zjištěných příčin vad zboží do uplatněného odpovědnostního nároku podle § 439 obch. zák. Dospěl k závěru, že pokud jsou z uvedených příčin vad zboží žalobkyni přičítány pouze příčiny ad 2) a 3), žalobkyně za nedostatek ad 1) podle § 423 obch. zák. neodpovídá. Odvolací soud považoval každou z uvedených příčin za stejně významnou, proto dovodil, že 1/3 zjištěné slevy z ceny musí nést žalovaná ze svého, tedy částku 84 902 Kč. Na základě tohoto závěru změnil odvolací soudu část zamítavého výroku rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni ještě dalších 84 092 Kč, kromě již přiznané částky ve výši 32 094 Kč, a v souvislosti s tím odpovídajícím způsobem změnil zamítavé výroky II. a III. rozsudku soudu prvního stupně a změnil i další výroky rozsudku soudu prvního stupně týkající se nákladů řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání do výroku III., jímž bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 84 902 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % p.a. z uvedené částky od 10. 12. 2011 do zaplacení. Dovolatelka namítá, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, když těžiště právního posouzení, co je obsahem smlouvy, přesunul na znalce. Odvolacímu soudu vytýká, že právní posouzení, jak byl dohodnut předmět dodání, a zda vůbec nastala situace, kterou předpokládá hypotéza § 423 obch. zák., si neposoudil soud sám, ale závěr převzal ze znaleckého posudku. Podle názoru dovolatelky předmět dodání vyplývá z objednávky žalované a z další komunikace účastnic, z nichž měl odvolací soud dovodit, že žalovaná si objednala stolky s dřevěnou nohou a skleněnou deskou v určitých rozměrech a tloušťce. Dovolatelka zdůraznila, že si žádné požadavky ohledně tvrdosti skla nevymiňovala. Má za to, že bylo jejím legitimním očekáváním, aby žalobkyně dodala funkční a bezpečný výrobek. Dovolatelka dále namítá, že odvolací soud pochybil při řešení otázky existence objektivní odpovědnosti podle § 423 obch. zák. a tuto otázku považuje za otázku v rozhodovací praxi dosud neřešenou. Podle dovolatelky měla být otázka způsobu aplikace § 423 obch. zák. a jejího promítnutí do nároku na slevu podle § 439 obch. zák. odvolacím soudem posouzena jinak. Má za to, že bez ohledu na nevhodné zadání objednatele je dána objektivní odpovědnost žalobkyně za