23 Cdo 2178/2022 – Nejvyšší soud

23 Cdo 2178/2022-188 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně ČEZ, a.s., se sídlem v Praze 4, Duhová 2/1444, identifikační číslo osoby 45274649, zastoupené JUDr. Petrem Pečeným, advokátem se sídlem v Praze 1, Purkyňova 74/2, proti žalovanému Greenpeace Česká republika, z.s., se sídlem v Praze 8, Prvního pluku 143/12, identifikační číslo osoby 17049059, zastoupené Pavlem Uhlem, advokátem se sídlem v Praze 5, Kořenského 1107/15, o ochranu autorských práv, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 C 2/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 1. 2022, č. j. 3 Co 55/2021-165, t a k t o: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 1. 2021, č. j. 32 C 2/2019-118, zastavil ve výroku I řízení co do návrhu na uložení povinnosti žalovanému odstranit reklamní spot s názvem „Kde jinde“ propagující skupinu ČEZ z facebookového profilu žalovaného umístěného na webových stránkách domény facebook.com, ve výroku II uložil žalovanému povinnost zdržet se neoprávněného užití autorského díla – reklamního spotu „Kde jinde“, ve výroku III uložil žalovanému povinnost uveřejnit v jeho profilu umístěném na webových stránkách domény facebook.com omluvu způsobem a ve znění specifikovaných ve výroku, a ve výroku IV uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení. 2. K odvolání žalobkyně i žalovaného Vrchní soud v Praze napadeným rozsudkem změnil výroky II a III rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobu o uložení povinnosti žalovanému zdržet se neoprávněného užití autorského díla – reklamního spotu „Kde jinde“ a povinnosti uveřejnit ve výroku specifikovanou omluvu v profilu žalovaného umístěném na webových stránkách domény facebook.com zamítl (první výrok), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). 3. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, neztotožnil se však s jeho právními závěry. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud s odkazem na rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 3. 9. 2014 ve věci Johan Deckmyn a Vrijheidsfonds VZW proti Heleně Vandersteen a dalším, C-201/13, dovodil, že žalovaným upravený reklamní spot naplňuje znaky parodie ve smyslu § 38g zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění účinném do 4. 1. 2023. 4. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že pro posouzení věci je významné, zda upravený reklamní spot vykazuje původní osobitost jinak než skrze zřetelné odlišnosti od parodovaného původního díla. Stejně tak nemusí být dle odvolacího soudu parodie racionálně připsatelná jinému autorovi než samotnému autorovi původního díla, týkat se samotného původního díla nebo uvádět zdroj parodovaného díla. Podstatnými znaky parodie naopak dle odvolacího soudu jsou tvůrčí návaznost (parodie evokuje existující dílo), zřetelná odlišnost a komické nebo ironické vyznění. Uplatnění výjimky pro parodii rovněž musí v konkrétní situaci respektovat přiměřenou rovnováhu mezi zájmy a právy osob uvedených v článcích 2 a 3 této směrnice na straně jedné a svobodou projevu uživatele chráněného díla na straně druhé. 5. Odvolací soud se proto neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že na daný případ nelze použít zákonnou licenci pro karikaturu a parodii proto, že by žalovaným upravený reklamní spot nevykazoval zřetelnou odlišnost od parodovaného díla. Odvolací soud oproti tomu zohlednil, že za situace, kdy je spot uveřejněn na facebookovém profilu žalovaného s vysvětlením, že jde o žalovaným upravený spot žalobkyně (vyšel přitom ze skutkového zjištění o obsahu znění tohoto vysvětlení, že „Skupina ČEZ, která má dnes valnou hromadu, si natočila skoro dokonalé reklamní video. Schválně říkáme skoro, protože ČEZ nesehnal ty správné záběry ze svých podniků. Naštěstí jsme zaskočili a video vylepšili. ČEZ je 4. největší znečišťovatel v Evropě. Vyplývalo to ze studie Poslední nádech, kterou jsme dnes představili, Jděte na: act.gp/last-gasp SDÍLEJTE, ať tuhle krásnou reklamu ČEZu vidí co nejvíc lidí!“), nelze dovozovat, že není racionálně připsatelný jinému autorovi. Odvolací soud tak uzavřel, že žalovaným upravený reklamní spot naplňuje znaky parodie, když vložením několika záběrů do parodovaného díla žalovaný zironizoval vyznění původního reklamního spotu. 6. Odvolací soud se při zohlednění tzv. tříkrokového testu podle § 29 odst. 1 autorského zákona a při poměřování možného omezení svobody slova žalovaného podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod neztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že jednání žalovaného spočívající v úpravě a způsobu užití reklamního spotu žalobkyně je v přímém rozporu s běžným způsobem užití díla, jakož i oprávněnými zájmy žalobkyně. Dle odvolacího soudu musí být každému příjemci informace plynoucí z upraveného reklamního spotu jasné, že se jedná o „boj“ ekologické organizace za zdravější životní prostředí, kdy logicky jejím „protivníkem“ je velký producent emisí. 7. Žalovanému tak dle odvolacího soudu svědčí výjimka dle § 38g autorského zákona a jednání žalovaného proto dle odvolacího soudu není autorskoprávně závadným jednáním. II. Dovolání a vyjádření k němu 8. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním s tím, že jeho přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), pro řešení otázek hmotného práva, na nichž napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí a které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. 9. A to konkrétně otázek, zda zákonná licence pro karikaturu a parodii obsažená v ustanovení § 38g autorského zákona je aplikovatelná pouze na právo autorské, nebo se tato zákonná licence vztahuje i na práva související s právem autorským. V případě, že zákonná licence pro karikaturu a parodii se vztahuje i na práva související s právem autorským, klade žalobkyně otázku, zda žalovaný byl oprávněn užít předmětné dílo vložením několika nových záběrů do audiovizuálního díla (reklamního spotu) na základě této zákonné licence. 10. Nesprávnost právního posouzení věci spatřuje žalobkyně v tom, že žalobkyně jako výhradní licenční nabyvatelka je oprávněna domáhat se jak práv autora předmětného díla, tak práv výkonných umělců, navíc je majitelem práva výrobce zvukově obrazového záznamu. Má za to, že na uvedená související práva nelze ustanovení § 38g autorského zákona o zákonné licenci pro karikaturu a parodii použít, neboť ustanovení § 74 ani § 82 autorského zákona na toto ustanovení neodkazují. 11. Dle názoru žalobkyně navíc z rozhodovací praxe Soudního dvora plyne, že parodie se musí od původního díla zřetelně lišit a musí zde být tvůrčí návaznost, což úprava provedená žalovaným nesplňuje, neboť došlo pouze ke vložení několika dalších záběrů. Může tak dle žalobkyně dojít k záměně obou děl. Na to nemá dle žalobkyně vliv ani doprovodný komentář, který není součástí žalovaným upraveného díla a u něhož není zaručeno, že si ho každý divák při zhlédnutí díla přečte. 12. Kromě toho má žalobkyně za to, že způsob užití předmětného díla žalovaným nenaplnil podmínky tzv. tříkrokového testu podle § 29 odst. 1 autorského zákona, neboť dílo bylo užito v rozporu s běžným způsobem užití díla a tímto užitím byly nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora, když toto dílo bylo upraveno a užito speciálně za účelem poškození žalobkyně a současně ke zviditelnění a propagaci činnosti žalovaného bez nutnosti využití nemalých finančních prostředků nutných k vytvoření legálního reklamního sdělení, a to i za účelem rozšíření svého vlastního dosahu, zviditelnění a získání finančních prostředků nutných ke své činnosti. 13. Způsob užití předmětného díla není dle žalobkyně přípustný ani z hlediska poměřování kolize mezi svobodou slova podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod a ochranou tvůrčí duševní činnosti podle čl. 34 Listiny základních práv a svobod. V této souvislosti žalobkyně odvolacímu soudu rovněž vytýká, že způsob posouzení kolize těchto ústavních práv, včetně dopadu do práv žalobkyně na ochranu jejího díla, ve svém rozhodnutí dostatečně neodůvodnil, a jeho rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. 14. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že žalobě vyhoví, popřípadě aby jej zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení. 15. Žalovaný se k dovolání žalobkyně vyjádřil v tom smyslu, že je považuje za nedůvodné, a navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl. III. Přípustnost dovolání 16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že