23 Cdo 2235/2024 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2235/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 3. 2025 Spisová značka:23 Cdo 2235/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:23.CDO.2235.2024.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Vady podání Vady řízení Společné jmění manželů Solidarita dlužníků Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241a odst. 2 o. s. ř. § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák. § 242 odst. 3 o. s. ř. § 511 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:4. 4. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 01.06.2025II.ÚS 1603/25 Jaromír Jirsa odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost23. 7. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2235/2024-431 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., v právní věci žalobce M. L., zastoupeného Mgr. Adamem Biňovcem, advokátem se sídlem v Bykoši č. p. 41, proti žalované D. A. L., zastoupené JUDr. Jakubem Svobodou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Na Perštýně 362/2, o zaplacení 600 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 36 C 480/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2023, č. j. 23 Co 159/2023-297, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 13 310 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalobce. Odůvodnění: 1. Žalobce se v řízení na žalované domáhal zaplacení částky 604 200 Kč s příslušenstvím, přičemž tvrdil, že dne 27. 9. 2006 účastníci uzavřeli se společností Hypoteční banka a.s. smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru (dále jen „smlouva o úvěru“), na jejímž základě jim byl poskytnut úvěr za účelem úhrady kupní ceny nemovitosti, jež účastníci nabyli do společného jmění manželů. Dne 24. 8. 2012 žalobce mimořádnou splátkou ve výši 1 208 400 Kč uhradil zbylou část dluhu ze svých výlučných prostředků, a v rámci regresu se tak na žalované domáhal úhrady poloviny této částky. Účastníci byli manželé v období od 18. 10. 2007 do 19. 3. 2021. 2. Okresní soud Praha-východ jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 8. 12. 2022, č. j. 36 C 480/2021-93, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 600 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), ohledně částky 4 200 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III) a o vrácení části soudního poplatku žalobci (výrok IV). 3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalované napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a III (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná v celém rozsahu dovoláním, v němž namítla, že odvolací soud ve svém posouzení věci nezohlednil, že žalobce jednal v rozporu s § 511 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), neboť žalovanou neinformoval, že má v úmyslu dluh ze smlouvy o úvěru (předčasně) splatit mimořádnou splátkou z jeho výlučných prostředků. Uplatněný nárok je podle žalované nemravný a představuje šikanózní výkon práva žalobcem, jenž „bezprostředním výkonem svého práva připraví žalovanou a její děti o střechu nad hlavou“. 5. Žalovaná dále namítla, že závazek ze smlouvy o úvěru spadá do společného jmění manželů (účastníků), jelikož daný závazek vznikl krátce před uzavřením manželství a směřoval ke koupi věci, jež je součástí společného jmění manželů; část úvěru byla čerpána již za trvání manželství a dluh účastníci spláceli z prostředků, jež měli ve společném jmění manželů. Žalovaná proto odkazujíc na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1480/2013, a ze dne 7. 1. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3596/2006, uvedla, že nárok žalobce měl být řešen v řízení o vypořádání společného jmění manželů. 6. Konečně žalovaná namítla nesprávné posouzení otázky procesního práva, jež mělo spočívat v tom, že ačkoliv žalovaná na jednání dne 28. 11. 2022 uvedla, že měla za to, že žalobce nárok uplatnil jako bezdůvodné obohacení (nikoliv jako regresní nárok), soudy nižších stupňů ji nevyzvaly k doplnění skutkových tvrzení podle § 118a odst. 2 o. s. ř. Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek (potažmo i rozsudek soudu prvního stupně) zrušil a věc soudu vrátil k dalšímu řízení. 7. Ve vyjádření k dovolání žalobce zpochybnil dovolací argumentaci žalované, označil její dovolání za nedůvodné a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl a přiznal žalobci náhradu nákladů dovolacího řízení. 8. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. 9. O návrhu žalované na odklad vykonatelnosti rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 23. 10. 2024, č. j. 23 Cdo 2235/2024-426, tak, že odložil vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2023, č. j. 23 Co 159/2023-297, do právní moci rozhodnutí o podaném dovolání. 10. Dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Nejvyšší soud dále zkoumal, zda dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř. 11. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). 12. V části, v níž žalovaná namítla nemravnost uplatněného nároku, jakož i to, že ji žalobce v rozporu s § 511 odst. 2 obč. zák. neinformoval o svém úmyslu dluh mimořádnou splátkou uhradit, dovolání trpí nedostatkem obligatorní náležitosti dovolání, neboť žalovaná nedostála požadavku obsaženému v § 241a odst. 2 o. s. ř., jelikož řádně nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. 13. Nejvyšší soud přitom ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jak je tomu i v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání pro každý jednotlivý dovolací důvod vymezit, kterou z podmínek přípustnosti považuje za splněnou. Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu s tím, že toto právní posouzení má být jiné, jakož ani pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části, nepředstavují řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 o. s. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1389/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2618/2018, a ze dne 13. 3. 2024, sp. zn. 23 Cdo 944/2023). 14. Dovolání tak v dané části trpí vadou absence obligatorní náležitosti dovolání, kterou již nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.), již uplynula. Jde přitom o vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence této náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání v této části. 15. Nejvyšší soud se dále zabýval přípustností dovolání v rozsahu zbylých námitek žalované (viz body 5 a 6 odůvodnění shora). 16. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 17. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 18. Námitka žalované, že závazek ze smlouvy o úvěru spadá do společného jmění manželů, a regresní nárok žalobce proto měl být projednáván v řízení o vypořádání společného jmění manželů, přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá, neboť při řešení této otázky se odvolací soud od judikatury Nejvyššího soudu neodchýlil. 19. Nejvyšší soud, maje na zřeteli hledisko časové působnosti v úvahu přicházejících právních předpisů, v prvé řadě připomíná, že v projednávané věci posuzovaný závazkový právní vztah spadá pod pojem „jiné právní poměry“ obsažený v § 3028 odst. 3 větě první zákona č. 89/2012 Sb., obča