23 Cdo 2283/2010 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2283/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 10. 2012 Spisová značka:23 Cdo 2283/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.2283.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:7. 12. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2283/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně České republiky – Ministerstva obrany, se sídlem v Praze 6, Tychonova 1, s adresou pro doručování Vojenský úřad pro právní zastupování Ministerstva obrany, Praha 6, nám. Svobody 471, proti žalované Express-Interfracht Czech s.r.o., se sídlem v Brně, Míčkova 431/64, okres Brno-město, PSČ 614 00, IČO 60755351, zastoupené Mgr. Alešem Dvorským, advokátem, se sídlem v Brně, Kopečná 11, o zaplacení částky 5 827 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 50 C 169/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. ledna 2010, č. j. 27 Co 138/2008-99, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 360 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Aleše Dvorského, advokáta, se sídlem v Brně, Kopečná 11. O d ů v o d n ě n í: Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 14. prosince 2007, č. j. 50 C 169/2006-75, ve znění opravného usnesení ze dne 5. února 2008, č. j. 50 C 169/2006-86, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 5 827 500 Kč s úroky z prodlení ve výši specifikované v tomto výroku (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II). Soud prvního stupně zjistil, že dne 17. března 2004 uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu označenou jako smlouva o zabezpečení mezinárodní letecké přepravy osob, techniky a materiálu ve prospěch AČR č. 012/2004. Jako příkazce byla uvedena žalobkyně, jako zasílatel žalovaná. Účelem smlouvy bylo obstarání mezinárodní letecké přepravy osob, vojenské techniky a materiálu z České republiky do Afghánistánu. Žalovaná se zavázala zabezpečit pro žalobkyni mezinárodní leteckou přepravu osob, vojenské techniky a materiálu z odesílacího místa – letiště Přerov – do místa určení – letiště Kábul – INTL a Bagram. Přeprava měla být realizována ve třech letech letounem An-124 Ruslan, jedním letem letounem IL-76 a jedním letem letounem Tu-154. V článku IV bod 2 písm. ch) smlouvy se žalobkyně zavázala zajistit diplomatickou cestou povolení přepravy nebezpečného zboží v tranzitu, a to mimo jiné pro území Ázerbájdžánu. V článku V této smlouvy se žalobkyně zavázala zaplatit žalované dohodnutou smluvní cenu, když celková cena letecké přepravy byla dohodnuta v částce 862 500 USD, tj. 25 271 250 Kč. Dohodnutou cenu se žalobkyně zavázala zaplatit žalované do 19. března 2004. Žalovaná se dále zavázala v případě zrušení letu vrátit žalobkyni část ceny za neuskutečněný let, a to ve výši v závislosti na okamžiku písemného oznámení o zrušení letu (95 %, 85 %, 70 % nebo 45 % z ceny letu). Smluvní úprava upravovala okamžik písemného oznámení o zrušení letu pouze do okamžiku předpokládaného začátku letu, šlo tedy o dobu předcházející začátku letu. Smluvní úprava neobsahovala závazek vrátit část ceny v případě, že ke zrušení letu dojde po předpokládaném začátku letu. Z přílohy č. 1 ke smlouvě soud zjistil, že letoun AN-124 Ruslan měl odletět dne 23. března 2004. Dne 24. března 2004 žalobkyně zrušila tento let a přesunula jej na den 28. března 2004. Dne 25. března 2004 uzavřely strany dodatek č. 1 ke shora označené smlouvě, ve kterém se dohodly, že žalovaná zabezpečí pro žalobkyni mezinárodní leteckou přepravu osob, vojenské techniky a materiálu ve prospěch Armády České republiky z letiště Přerov do místa určení letiště Kábul – INTL. Termín zahájení plnění byl 28. březen 2004, termín ukončení plnění 29. březen 2004. Přeprava měla být realizována jedním letounem typu An-124 Ruslan. Žalobkyně se zavázala zaplatit žalované cenu ve výši 238 000 USD, což představovalo částku 6 973 400 Kč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 17. března 2004 uzavřena zasílatelská smlouva podle § 601 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), nikoli smlouva o přepravě věci. Závazek žalované nespočíval v povinnosti přepravit konkrétní dohodnutou věc tak, jak to má na mysli § 610 obch. zák., ale v zabezpečení přepravy. Dále soud prvního stupně uzavřel, že žalované nevznikla povinnost vrátit žalobkyni částku 6 827 500 Kč z důvodu neuskutečněného letu letounem An-124 Ruslan dne 23. března 2004. Ze skutkových zjištění vyplývá, že žalované by vznikla povinnost vrátit žalobkyni cenu za neuskutečněný let pouze v případě, pokud by bylo žalobkyní písemně oznámeno zrušení letu v době nejpozději do předpokládaného začátku letu. Ten byl stanoven na 23. března 2004 v době od 9 do 13 hodin, přičemž žalobkyně písemně oznámila zrušení letu až dne 24. března 2004. Za této situace žalované nevznikla povinnost vrátit žalobkyni cenu za neuskutečněný let. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. ledna 2010, č. j. 27 Co 138/2008-99, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II). Odvolací soud zopakoval dokazování předmětnou smlouvou a zjistil, že podle článku III odst. 7 písm. a) smlouvy o zabezpečení mezinárodní letecké přepravy osob, techniky a materiálu ve prospěch AČR č. 012/2004 se zasílatel mimo jiné zavázal zajistit veškeré činnosti dle předmětu smlouvy, tj. platbu přepravného, doplňujících poplatků, pokud budou místními orgány požadovány. V článku V odst. 2 bylo stanoveno, že v ceně je zahrnuta mimo jiné částka za přílet letounů včetně přistavení na letišti Přerov, náklady spojené s nakládkou, další poplatky a veškeré další náklady zasílatele. V článku V odst. 1 byla stanovena výše ceny za leteckou přepravu v případě neuskutečnění jednotlivých letů a v článku V odst. 3 písm. a) – d) smlouvy bylo stanoveno, jakou část ceny v procentech je zasílatel povinen v případě zrušení letu vrátit příkazci, a to do pěti pracovních dnů ode dne doručení písemného oznámení příkazce o zrušení letu a v závislosti na délce doby, kdy dojde ke zrušení letu ve vztahu k jeho sjednanému začátku. Vždy se jedná o zrušení letu před jeho předpokládaným začátkem. Odvolací soud dospěl k závěru, že smlouvu uzavřenou mezi účastníky dne 17. března 2004 je nutné v části, v níž se žalovaná zavázala zabezpečit pro žalobkyni mezinárodní leteckou přepravu techniky a materiálu, posoudit jako smlouvu zasílatelskou ve smyslu § 601 obch. zák., a v části, kterou se žalovaný zavázal zabezpečit pro žalobkyni mezinárodní leteckou přepravu osob, jako smlouvu nepojmenovanou podle § 269 odst. 2 obch. zák. se stejnými právy a povinnostmi z ní vyplývajícími. Při posuzování nároku na vrácení ceny odvolací soud vyšel z článku V odst. 3 smlouvy, ve kterém je stanoveno, jakou část ceny za neuskutečněný let je povinen zasílatel, tedy žalovaná, vrátit žalobkyni. Toto ujednání počítá se situací, kdy ke zrušení letu dojde před jeho předpokládaným začátkem. Mezi účastníky však bylo nesporné, že k písemnému zrušení letu došlo až dne 24. března 2004, tedy po předpokládaném začátku letu. Za situace, kdy žalovaná splnila veškeré své smluvní povinnosti, tedy letoun byl přistaven na určeném místě a naložen požadovaným nákladem, nelze dovodit, že by žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni cenu za neuskutečněný let. V kontextu se smluvním ujednáním v článku V odst. 1 a 3 se jeví zcela nelogické, aby v případě zrušení letu po jeho předpokládaném začátku byla žalovaná povinna vrátit celou cenu za neuskutečněný let, když v případě zrušení letu 24 hodin před jeho předpokládaným začátkem by byla žalovaná povinna vrátit žalobkyni pouze 45 % z této ceny. Z toho důvodu odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu potvrdil. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost zakládá na § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dovolatelka namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je postaveno na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Odvolací soud opomenul aplikovat ustanovení § 489 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), podle kterého závazky vznikají z právních úkonů, zejména ze smluv, a ustanovení § 324 odst. 1 obch. zák., podle kterého závazek zanikne, je-li splněn řádně a včas. Odvolací soud neaplikova