23 Cdo 2307/2012 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2307/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 10. 2013 Spisová značka:23 Cdo 2307/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.2307.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odstoupení od smlouvy Dotčené předpisy:§ 241a odst. 3 o. s. ř. § 428 odst. 2 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:10. 12. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2307/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Hany Lojkáskové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobce J. F., zastoupeného Mgr. Pavlem Gécim, advokátem se sídlem v Praze 7, U Studánky 3, proti žalovanému L. L., zastoupenému JUDr. Antonínem Prchalem, advokátem se sídlem v Benešově, Husova 2117, o zaplacení částky 550.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 56 Cm 85/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. února 2012, č. j. 2 Cmo 329/2011-122, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 13.068,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Odůvodnění: Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. srpna 2011, č. j. 56 Cm 85/2010-75, zamítl žalobu, kterou se žalobce na žalovaném domáhal zaplacení částky 550.000,- Kč s ročním úrokem z prodlení od 21. května 2010 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené ČNB, zvýšené o sedm procentních bodů, platné k prvnímu dni každého kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II). Žalobou uplatněná částka představuje nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 457 občanského zákoníku vzniklého v důsledku odstoupení žalobce od kupní smlouvy uzavřené dne 10. května 2006, kterou žalobce koupil od žalovaného vozidlo VW Transporter T5 combi, SPZ 4S91606, za kupní cenu 550.000,- Kč a které mu bylo dne 28. srpna 2009 zabaveno slovinskou hraniční policií z důvodu podezření, že jde o vozidlo v minulosti odcizené, přičemž vozidlo bylo později vydáno zjištěnému oprávněnému vlastníku, společnosti Auriga rent a car # 34, se sídlem ve Španělsku. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci byli v době uzavření kupní smlouvy ze dne 10. května 2006 podnikateli zapsanými v živnostenském rejstříku, smlouva byla uzavřena v režimu obchodního zákoníku a týkala se prodeje vozidla Volkswagen T5 Transporter combi, za kupní cenu 550.000,- Kč. Prodej zprostředkoval podnikatel I. H., provozující autobazar ARHO, na základě smlouvy o zprostředkování uzavřené s žalovaným dne 26. dubna 2006. Ze zprávy Ministerstva vnitra Slovinské republiky, policejní správy Maribor, ze dne 23. února 2010 se podává, že dne 28. srpna 2009 byl žalobci předmětný automobil odebrán proto, že bylo zjištěno, že vylisované číslo podvozku je padělané, z nalezeného originálního čísla bylo zjištěno, že vozidlo bylo odcizeno dne 28. března 2005 ve Španělsku, s důvodem odebrání vozidla byl žalobce při výslechu seznámen a v únoru 2010 bylo vozidlo vráceno jeho majiteli ve Španělsku. Veškeré záležitosti spojené s odebráním vozidla řešil žalobce přes pojišťovnu DAS. Dopisem ze dne 30. dubna 2006 žalobce od předmětné kupní smlouvy v souladu s ustanovením § 436 odst. 1 písm. d) obchodního zákoníku odstoupil s tím, že kupní smlouva byla porušena podstatným způsobem, neboť vozidlo bylo zatíženo právem třetí osoby, a zároveň vyzval žalovaného k vrácení kupní ceny do 20. května 2010. V části právního hodnocení zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně uzavřel, že pokud žalovaný na žalobce kupní smlouvou převedl osobní automobil, který nebyl jeho vlastnictvím a byl zatížen vlastnickým právem třetí osoby, měl automobil právní vady ve smyslu ustanovení § 433 obchodního zákoníku a žalobci vzniklo právo požadovat po žalovaném nároky z vad zboží ve smyslu ustanovení § 436 odst. 1 obchodního zákoníku. Žalobce uplatnil nárok na odstoupení od smlouvy dopisem z dubna 2010, v němž žalovaného informoval o právních vadách automobilu. Žalovaný namítl, že mu žalobce nepodal zprávu o vadách bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistil, neboť se o nich dozvěděl již v srpnu 2009. Soud prvního stupně nepřisvědčil argumentaci žalobce, že až v únoru 2010 měl najisto postaveno, že vozidlo bylo vydáno do Španělska, neboť již v srpnu 2009 byl informován, že mu bylo odebráno proto, že na něj uplatňuje vlastnické právo třetí osoba, protože je kradené, a již od tohoto okamžiku mu bylo zřejmé, že vozidlo má právní vady. Žalovaný v souladu s ustanovením § 428 odst. 2 obchodního zákoníku v soudním řízení namítl, že žalobce svoji povinnost oznámit včas právní vadu vozidla nesplnil. Důvodnými neshledal soud prvního stupně ani námitky žalobce, že nenastaly účinky ustanovení § 428 odst. 1 a 2, neboť žalovaný jako prodávající věděl nebo musel vědět v době dodání zboží o jeho vadách. Žalovaný totiž vozidlo nabyl na základě individuálního dovozu ze zahraničí, před tím, než mu byla vydána osvědčení k provozu na komunikacích v České republice, bylo vozidlo kontrolováno a sám žalobce si před uzavřením kupní smlouvy prověřoval původ vozidla a nebylo zjištěno, že je kradené. Ani s argumentací, že se žalobce stal vlastníkem předmětného automobilu v souladu s ustanovením § 446 obchodního zákoníku, a proto nelze uplatňovat jeho právní vady v souladu s jeho ustanovením § 433 odst. 1, se soud prvního stupně neztotožnil a vyslovil názor, že nabytí vlastnictví vozidla v souladu s ustanovením § 446 obchodního zákoníku nevylučuje použití ustanovení § 433 obchodního zákoníku, které řeší právní vady zboží. Uzavřel, že žalobce žalovanému nepodal zprávu o vadách zboží bez zbytečného odkladu poté, kdy se o nich dozvěděl, proto nelze žalobci přiznat nároky z vad zboží, a s ohledem na pozdní oznámení vad nelze ani platně odstoupit od smlouvy (§ 441 obchodního zákoníku). K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. února 2012, č. j. 2 Cmo 329/2011-122, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 550.000,- Kč s ročním úrokem z prodlení ode dne 21. května 2010 do zaplacení ve výši odpovídající pro každé kalendářní pololetí repo sazbě ČNB, vyhlášené pro první den příslušného kalendářního pololetí a zvýšené o sedm procentních bodů (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky pod body II a III). V řízení před soudem prvního stupně bylo podle odvolacího soudu nepochybně zjištěno, že prodané zboží mělo ve smyslu ustanovení § 433 odst. 1 obchodního zákoníku právní vady, neboť bylo zatíženo právem třetí osoby. Sporné mezi účastníky zůstalo, zda žalobce jako kupující oznámil žalovanému jako prodávajícímu bez zbytečného odkladu poté, kdy se o tom dověděl, že má zboží právní vady. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že v daném případě byla dodáním zboží s právními vadami porušena smlouva podstatným způsobem, proto byl žalobce jako kupující oprávněn podle ustanovení § 436 odst. 1 písm. d) obchodního zákoníku od kupní smlouvy odstoupit. K posouzení otázky, zda žalobce postupoval v souladu s ustanovením § 435 odst. 1 obchodního zákoníku a oznámil prodávajícímu bez zbytečného odkladu uplatnění práva třetí osobou s uvedením jeho povahy poté, kdy se o něm dověděl, vycházel jak soud prvního stupně, tak soud odvolací z listiny ze dne 23. února 2010 sepsané Policií Slovinské republiky, adresované advokátní kanceláři Grosman, Ljubljana, označené jako Žádost o dodání údajů a dokumentace, z níž bylo zjištěno, že žalobci bylo předmětné vozidlo odebráno dne 28. srpna 2009 a následně bylo potvrzeno, že výlisek s číslem podvozku byl padělán. Na základě nalezeného originálního čísla podvozku bylo zjištěno, že vozidlo bylo odcizeno dne 28. března 2005 ve Španělsku. Dne 11. února 2010 získala slovinská policie informaci o právoplatném majiteli ve Španělsku, který měl zájem vozidlo převzít zpět. Ze zprávy Policie Slovinské republiky ze dne 12. února 2010 bylo zjištěno, že bylo sděleno prvnímu majiteli vozidla, který projevil zájem o jeho vrácení, jaké dokumenty má pro účely předání vozidla předložit. Po poučení poskytnutém žalobci podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. doplnil odvolací soud dokazování o dopis pojišťovny D.A.S. pojišťovna právní ochrany, a.s., z jejíhož obsahu zjistil, že podání slovinské policie v Mariboru ze dnů 12. února 2010 a 23. února 2010 a písemné sdělení státního zastupitelství v Ptuji byla doručena pojišťovně prostřednictvím advokátní kanceláře Grossmann, Ljubljana dne 26. dubna 2010. K