23 Cdo 2326/2011 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2326/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 12. 2013 Spisová značka:23 Cdo 2326/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.2326.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Náhrada škody Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 373 obch. zák. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:12. 2. 2014 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 14.4.2014I.ÚS 1373/14JUDr. Ivana Janů-- Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2326/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně CZECH CREDIT, spol. s r.o., se sídlem v Praze 5, U Okrouhlíku 1820/3, PSČ 150 00, IČO 26200473, zastoupené Mgr. Ondřejem Malinou, advokátem, se sídlem v Praze 7, Komunardů 36, PSČ 170 00, proti žalovanému Česká pošta, s.p., se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 909/4, PSČ 225 99, IČO 47114983, o zaplacení částky 161 315 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 36 Cm 183/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. prosince 2010, č. j. 12 Cmo 171/2010-118, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. listopadu 2009, č. j. 36 Cm 183/2007-81, zastavil řízení do částky 50 242 Kč (výrok pod bodem I), zamítl žalobu na zaplacení částky 111 073 Kč (výrok pod bodem II), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III) a o vrácení soudního poplatku (výrok pod bodem IV). Soud prvního stupně zjistil, že žalovaný zřídil pro žalobkyni na základě jejích žádostí pro období od 21. ledna 2005 do 16. července 2006 dosílku na adresu P. Tato skutečnost byla prokázána listinou označenou „Žádost o změnu místa dodání /dosílka/“ ze dne 19. ledna 2005. Listina obsahovala kromě jiného poučení o tom, že dosílka končí uplynutím šesti měsíců, a že nelze dosílat zásilky s dispozicí odesílatele „nedosílat“. Shodné náležitosti obsahovala i další žádost žalobkyně z 12. července 2005 a žádost na dobu od 16. ledna 2006 do 16. července 2006. Ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 21 Cm 84/2005 soud prvního stupně zjistil, že žalobce Ing. Josef Kostečka, správce konkurzní podstaty úpadce F. E. uplatnil vůči žalobkyni nárok na zaplacení částky 550 000 Kč představující cenu nemovitostí, které žalobkyně vydražila dne 8. října 2002 ve veřejné nedobrovolné dražbě z vlastnictví úpadce F. E. Ve věci byl dne 23. května 2005 vydán platební rozkaz, který byl žalobkyni doručován prostřednictvím žalovaného s pokynem „Sídlo zapsané v rejstříku, lze vždy doručit“, obálka neobsahovala pokyn „nedosílat“, obsahovala však údaj pošty o tom, že zásilka byla uložena na poště a nebyla adresátem vyžádána. Stejné údaje obsahovaly poštou vrácené obálky i u druhých dvou písemností – obsílce k ústnímu jednání na den 15. prosince 2005 a rozsudku z téhož data, s tím rozdílem, že v těchto případech nebyla adresátu zanechána výzva k vyzvednutí uložené písemnosti. Žalobkyně tvrdila, že k vymožení pohledávky přiznané výše uvedeným rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 21 Cm 84/2005 bylo vůči ní vedeno exekuční řízení, v jehož rámci pohledávku včetně příslušenství a nákladů exekuce uhradila. To bylo prokázáno Potvrzením soudního exekutora Mgr. Daniela Vlčka, Exekutorský úřad Praha 7, Osadní 12, Praha 7, ze dne 5. května 2006 o skončení exekučního řízení. Nyní se žalobkyně domáhala po žalovaném náhrady škody, která jí měla vzniknout vynaložením nákladů soudního a exekučního řízení v důsledku nedoručení zásilek Městského soudu v Praze v řízení sp. zn. 21 Cm 84/2005. Soud prvního stupně posoudil uplatněný nárok podle § 373 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) a zkoumal existenci základních předpokladů odpovědnosti žalovaného za škodu. Dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala existenci jí tvrzené majetkové újmy spočívající v uhrazených nákladech exekučního řízení, a dále že bylo prokázáno i porušení povinností žalovaného, a to porušení povinnosti předcházet škodám podle § 415 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), podle něhož je povinností každého subjektu počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí. Přijetím žádosti žalobkyně o dosílku podle článku 67 odst. 2 vyhlášky č. 286/2004 a článku 37 Poštovních podmínek č. 20/2005 vydaných zákonem č. 29/2000 Sb., o poštovních službách, žalovaný nejednal s náležitou odborností, pokud žalovaným vydaný tiskopis žádosti obsahuje údaj vylučující dosílku pouze u zásilek s dispozicí odesílatele „Nedosílat“, ač dle svého tvrzení není žalovaný oprávněn k dosílce i v případě pokynu soudu „Sídlo zapsané v rejstříku lze vždy uložit“. Informace udělené zájemci o dosílku tak nejsou úplné a žalovaný se zavázal přijetím zásilky k úkonu, který nemohl provést. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v řízení nebyla prokázána existence nutné náležitosti odpovědnosti žalovaného za škodu, a to příčinná souvislost mezi vznikem škody, tedy mezi žalobkyní uhrazenými náklady exekučního řízení a protiprávním jednáním na straně žalovaného, neboť v řízení nebylo prokázáno tvrzení, že k vynaložení nákladů na exekuci žalobkyní by nedošlo, pokud by byly soudní písemnosti žalobkyni doručeny. Prodlení žalobkyně se splněním dluhu vzniklo před zahájením předmětného soudního řízení. Vznik tohoto prodlení nijak nesouvisí s tím, zda se žalobkyně fakticky dozvěděla o tom, že ve věci pohledávky uplatněné vůči ní bylo zahájeno soudní řízení. Příčinou zahájení soudního vymáhání závazku žalobkyně a následného exekučního řízení bylo jeho nesplnění žalobkyní, neboť po celou dobu od počátku prodlení zde trval protiprávní stav spočívající v neuhrazené pohledávce, aniž by soudní řízení mělo na pohledávku co do její existence vliv. Vznik nákladů exekuce má podle závěru soudu prvního stupně primární a hlavní příčinu spočívající ve skutečnosti, že žalobkyně nesplnila svoji povinnost ze závazkového vztahu. Protože nebyl splněn jeden z předpokladů pro přiznání nároku na náhradu škody, soud dále nehodnotil další důkazy a nezabýval se ani námitkou promlčení vznesenou žalovaným. Ohledně částky 50 242 Kč (požadavek na náhradu náhrady škody v důsledku zaplacených nákladů nalézacího řízení) bylo řízení zastaveno, neboť v tomto rozsahu vzala žalobkyně žalobu zpět. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. prosince 2010, č. j. 12 Cmo 171/2010-118, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body II a III (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními učiněnými soudem prvního stupně. Ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 21 Cm 84/2005 učinil skutková zjištění shodná se soudem prvního stupně. K námitce žalovaného, že nelze použít ustanovení občanského, příp. obchodního zákoníku, neboť odpovědnost žalovaného je v daném případě vyloučena zvláštním právním předpisem, zákonem č. 29/2000 Sb., o poštovních službách, neboť provozovatel poštovních služeb odpovídá pouze za škodu vzniklou při poskytování poštovních služeb v rozsahu stanoveném tímto zákonem a poštovní smlouvou, přičemž uvedený zákon a poštovní smlouva upravují pouze škody vzniklé na zásilce v době od jejího poštovního podání do dodání či vrácení (§ 12 odst. 1 a 2 citovaného zákona), odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně správně posuzoval žalobou uplatněný nárok podle § 415 obč. zák. a § 373 a násl. obch. zák., když se v daném případě nejednalo o škodu na poštovní zásilce vzniklou od jejího poštovního podání do dodání či vrácení, ale o jinou škodu. Vznik škody byl podle závěru odvolacího soudu prokázán Potvrzením o skončení exekučního řízení ze dne 5. května 2006 vystaveném soudním exekutorem Mgr. Danielem Vlčkem, Exekutorský úřad Praha 7. Porušení právních povinností žalovaným lze podle názoru odvolacího soudu posoudit i z hlediska smyslu údajů „Sídlo zapsané v rejstříku, lze uložit“, popř. „Uložit, i když je adresát neznámý nebo se odstěhoval“, uvedených odesílatelem zásilky (soudem) na obálkách s doručovanými písemnostmi. Uvedené pokyny je nutné vykládat tak, že soud chtěl vyloučit dosílání svých zásilek jejich adresátovi, a požadoval, aby písemnosti soudu byly doručovány na adresu sídla adresáta zapsaného v obchodním rejstříku, a to z hlediska potřeb doručování těchto písemností, vyjádřených v ustanovení § 47 občanského soudního řádu ve znění účinném v roce 2005. Žalobkyně byla také v tiskop