23 Cdo 2338/2015 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2338/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 8. 2016 Spisová značka:23 Cdo 2338/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.2338.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:27. 10. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2338/2015 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., ve věci žalobkyně Hörmann Česká republika s.r.o., se sídlem ve Středoklukách 315, PSČ 252 68, IČO 25625993, zastoupené JUDr. Thomasem Britzem, advokátem, se sídlem v Praze 3 - Vinohradech, Libická 1832/5, PSČ 130 00, proti žalované LOMAX & Co s.r.o., se sídlem v Bořeticích č.p. 417, PSČ 691 08, IČO 26903920, zastoupené JUDr. Jaroslavem Tesákem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Brně, Jaselská 23, PSČ 602 00, o ochranu proti jednání nekalé soutěže, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 25 Cm 13/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. ledna 2015, č. j. 4 Cmo 308/2014-395, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. dubna 2014, č. j. 25 Cm 13/2012-329, zamítl žalobu, aby byla žalované uložena povinnost zdržet se výroby, nabízení a prodeje garážových vrat s typovým obchodním označením Delta, sekční vrata s motorickým pohonem, která nejsou určena pro jednu samostatnou domácnost s vyloučením otevírání do veřejně přístupových ploch a současně nejsou opatřena snímacím ochranným zařízením (výrok pod bodem I), zamítl žalobu, aby byla žalované uložena povinnost stáhnout z prodeje výrobky – garážová vrata vymezená ve výroku pod bodem I a tyto již ve formě velkoobchodního nebo maloobchodního prodeje dále nenabízet ani neprodávat (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III). K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 29. ledna 2015, č. j. 4 Cmo 308/2014-395, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body I a II potvrdil (výrok pod bodem I), ve výroku pod bodem III změnil (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem III). Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. V dovolání uvedla, že jeho přípustnost spatřuje v naplnění předpokladů § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), konkrétně tvrdí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, která má být dovolacím soudem posouzena jinak, než učinily soudy prvního a druhého stupně. Ve svém doplnění dovolání, které učinila na základě výzvy soudu prvního stupně, uvedla, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena; touto otázkou je podle dovolatelky posouzení závaznosti technických norem ČSN. Dovolatelka tvrdí, že na daný případ dopadá ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, v platném znění, tedy případ, kdy norma ČSN přejímá příslušnou evropskou normu, na níž zveřejnila Komise Evropských společenství odkaz v Úředním věstníku Evropských společenství podle práva Evropských společenství a tento odkaz byl zveřejněn ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Obecně tedy sice o normách ČSN platí, že nejsou obecně závazné (§ 4 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů), avšak shora uvedené harmonizované normy tvoří výjimku z tohoto pravidla. Konkrétně norma ČSN EN 13241-1+ A1- Vrata – Norma výrobku – Část 1: Výrobky bez vlastností požární odolnosti nebo kouřotěsnosti je normou, která přejímá evropskou normu EN 13241-1:2003+A1:2011, na níž uveřejnila Komise Evropských společenství odkaz v Úředním věstníku Evropských společenství a tento odkaz byl zveřejněn ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Norma ČSN EN 13241-1+A1 v článku 4. 3. 2 stanoví, že „Místa rozdrcení, střihu a vtažení vyvolaná křídlem vrat během běžného používání musí být vyloučena nebo zajištěna. Požadavky pro bezpečnostní opatření jsou uvedeny v 5. 1. 1 EN 12453:2000. Účinnost těchto opatření musí být odhadnuta v souladu s 4. 1. 1 EN 12445:2000. Bezpečnostní zařízení, např. ochranná zařízení citlivá na tlak nebo elektrická snímací ochranná zařízení, která jsou v souladu s uvedenými požadavky, musí být konstruována a zkoušena v souladu s 5. 1. 1. 6 EN 12453:2000 a EN 12978.“ Vzhledem k odkazu v normě ČSN EN 13241-1+A1 na další normu – EN 12453:2000 – Vrata – Bezpečnost při používání motoricky ovládaných vrat – Požadavky, se žalobkyně domnívá, že tato další norma se prostřednictvím odkazu uplatní při posuzování bezpečnosti ve smyslu § 3 zákona č. 102/2001 Sb. rovněž závazně a stejně tak v případě dalších odkazů zprostředkovaných normou EN 12453:2000. Soudy však neprovedly vlastní výklad těchto technických norem a pouze nekriticky převzaly výklad prezentovaný znaleckými posudky žalované; navíc se nevyjádřily k argumentům žalobkyně, že na daný spor dopadá ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, v platném znění, na základě kterých žalobkyně dovozuje závaznost norem ČSN. Dovolatelka uplatnila dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. K tomu uvedla, že soud prvního stupně ve svém rozhodnutí vyšel z toho, že žalovaná podrobila bezpečnost garážových vrat s motorickým pohonem z pohledu sledovaných parametrů dle normy ČSN EN 12453 zkouškou u autorizované osoby s kladným výsledkem této zkoušky z hlediska splnění doporučených normovaných požadavků. Žalobkyně ve svém odvolání poukázala na to, že zkouška splnění požadavků stanovených na mandátové vlastnosti je pouze předpokladem označení CE. Tento právní názor odvolacího soudu je podle dovolatelky nesprávný. Ani označení CE není dokladem toho, že výrobek je bezpečný, zakládá pouze vyvratitelnou domněnku vhodnosti k určenému použití. Tímto argumentem žalobkyně se odvolací soud vůbec nezabýval a tím zkrátil žalobkyni na jejích procesních právech. Dovolatelka má za to, že se žalovaná svým jednáním dopustila nekalosoutěžního jednání ve smyslu § 44 odst. 1 obchodního zákoníku, resp. podle úpravy § 2976 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku neboť distribuuje na trh pro spotřebitele nebezpečný výrobek; tím naplňuje znaky i zvláštní skutkové podstaty nekalé soutěže ohrožování zdraví dle § 52 obchodního zákoníku. Žalobkyně rovněž namítá, že soudy neumožnily provést jí navrhované důkazy, které se dle jejího tvrzení vztahovaly právě k těm výrobkům, jichž se předmět sporu týká. Postupným zúžením žalobního návrhu došlo pouze k zpřesnění okruhu těchto výrobků. Pokud by soudy připustily výslech znalkyně doc. Ing. Šárky Šilarové, CSc., popř. doplnění jejího znaleckého posudku, či přistoupily k navrhovanému ohledání výrobků, byla by tato skutečnost zcela zjevná. Tím, že soudy neprovedly navrhované důkazy, nezjistily úplně skutkový stav věci a na základě provedených důkazů dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním a zkrátily žalobkyni na jejích procesních právech a na jejím právu na spravedlivý proces. Tím došlo k porušení § 205 odst. 1 písm. b) a d) o. s. ř. Soudy obou stupňů měly výhrady k znaleckému posudku doc. Ing. Šárky Šilarové, CSc., ale pokud by doc. Ing. Šilarová, CSc. byla vyslechnuta, mohly by být drobné nesrovnalosti v znaleckém posudku odstraněny ústně. Tím, že soudy obou stupňů bránily provedení důkazů, které žalobkyně navrhovala, nemohla doložit svá tvrzení. Žalobkyně rovněž zopakovala, že dle jejího názoru na daný spor dopadá „případ dle ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, v platném znění, tedy případ, kdy norma ČSN přejímá příslušnou evropskou normu, na níž zveřejnila Komise Evropských společenství odkaz v Úředním věstníku Evropských společenství podle práva Evropských společenství a tento odkaz byl zveřejněn ve Věstníku úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.“ Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu a aby věc vrátil v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro