23 Cdo 2360/2015 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2360/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 10. 2017 Spisová značka:23 Cdo 2360/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.2360.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Ochranné známky Dotčené předpisy:§ 2 odst. 1 předpisu č. 221/2006Sb. Kategorie rozhodnutí:B EU Zveřejněno na webu:19. 1. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2360/2015-684 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobkyně ENERGETEC Gesellschaft für Energietechnik mbH, se sídlem Neuwarmbüchener Str. 2, 30916 Isernhagen, Spolková republika Německo, zastoupené JUDr. Karlem Čermákem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Elišky Peškové 735/15, PSČ 150 00, proti žalované EURO TEPLO s.r.o., se sídlem v Plzni - Lhotě, Bylinková 430/23, PSČ 301 00, IČO 26333384, zastoupené JUDr. Michalem Růžičkou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Vinohradská 938/37, PSČ 120 00, o ochranu práv z ochranné známky Společenství, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 33/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. října 2014, č. j. 3 Cmo 297/2013-614, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Michala Růžičky, advokáta, se sídlem v Praze 2, Vinohradská 938/37, PSČ 120 00. Odůvodnění: Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. srpna 2008, č. j. 32 Cm 33/2007-258, zamítl žalobu s návrhem, aby byla žalovaná povinna zdržet se výroby, propagace a uvádění na trh teplovzdušných kamen, jejichž vnější tvar je tvořen válcově uspořádanou spalovací komorou, kterou vedou konvekční trubky uspořádané symetricky střídavě z obou stran takovým způsobem, že bezprostředně za sebou ve směru osy kamen obklopují z levé a pravé strany spalovací komoru přes polovinu obvodu zespodu směrem vzhůru a přitom lze rozeznat jejich hřebenovité uspořádání s vnějšími otvory podél spodního i podél horního okraje spalovací komory, přičemž úseky stěn nalézající se mezi konvenčními trubkami jsou zahnuty stejným způsobem jako konvekční trubky (výrok pod bodem I.1), aby byla žalovaná povinna popsaná teplovzdušná kamna stáhnout z trhu (výrok pod bodem I.2), aby žalovaná byla povinna jí vyrobená a dosud skladovaná nebo z trhu stažená popsaná teplovzdušná kamna zničit (výrok pod bodem I.3) a aby byla žalovaná na své náklady povinna uveřejnit výrokovou část rozsudku s identifikačními údaji stran řízení formou placeného inzerátu o rozměrech ¼ strany v celostátních vydáních deníků Hospodářské noviny, MF DNES a Právo (výrok pod bodem I.4), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body II a III). Soud prvního stupně vycházel ze skutkových zjištění, že žalovaná je českou obchodní společností, která vyrábí, nabízí a uvádí na trh v České republice teplovzdušná kamna pod označením BURRIAN, která jsou shodná s výrobky žalobkyně a s jejími prostorovými ochrannými známkami Společenství, když kopírují jejich technologii i design. Charakteristický vnější tvar teplovzdušných kamen žalobkyně, která pod označením BULLERJAN dodává do řady zemí včetně České republiky, je chráněn prostorovými ochrannými známkami Společenství č. 3723822 a 3763224. Obě tyto ochranné známky jsou účinné na území České republiky s prioritou od 1. května 2004 a chrání kamna v mezinárodní třídě 11. Žalobkyně se domáhala ochrany svých práv, protože z důvodu shodnosti designu a provedení výrobku žalované a ochranných známek žalobkyně existuje na straně veřejnosti pravděpodobnost záměny výrobků účastníků. Ze znaleckého posudku a výslechu znalce prof. Ing. Františka Hrdličky, CSc. soud zjistil, že pro princip fungování výrobku je důležité jeho technologické provedení, a toto pak základním způsobem určuje vzhled a design výrobku. Původní americký patent je v zásadě totožný s kamny, která vyrábí jak žalobkyně, tak žalovaná. Pokud by došlo k nějakým výraznějším změnám v technickém řešení a de facto designu výrobku, který s tím úzce souvisí, pak by to mělo vliv, a to negativní, na funkčnost kamen. Toto stávající řešení je důležité nejen pro účinnost a efektivitu výrobku, ale zejména i pro dlouhodobou spolehlivou životnost výrobku. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalované svědčí právo předchozího uživatele ve smyslu § 10 odst. 2 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, (dále jen „zákon o ochranných známkách“) neboť kamna, jejichž technické řešení je ve skutečnosti předmětem tohoto sporu, vyráběla a uváděla na trh před právem přednosti obou těchto ochranných známek, tedy před 1. květnem 2004. Soud dospěl i k závěru, že za žalobou podanou v této věci je snaha bránit žalované používat volné technické řešení, původně chráněné americkým patentem, a omezit tak konkurenci. Takové jednání, tedy spekulativní registrace ochranných známek nikoli v dobré víře a jejich formální užívání k omezování konkurence, je obcházením zákona a je i v rozporu s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku, a proto nemůže požívat soudní ochrany, neboť byť i formálně nabyté právo nesmí být použito v rozporu se zásadami spravedlivé a rovné soutěže a poctivého obchodního styku. Shodně se znaleckým posudkem dospěl soud prvního stupně k závěru, že tvar předmětných kamen vycházející z původního amerického patentového řešení, které je již dnes k volnému použití, je determinován předem stanovenými požadavky na dosažení technického výsledku a užitné hodnoty kamen a že práva k výsledkům technického řešení nelze chránit prostorovou ochrannou známkou na dobu časově neomezenou, když navíc žalobkyně ani neprokázala, že by žalovaná takto umisťovala označení žalobkyně na výrobky nebo jejich obaly, nabízela, dovážela nebo užívala v listinách nebo v reklamě pod sporným označením. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 18. května 2009, č. j. 3 Cmo 378/2008-328, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud odmítl tvrzení žalobkyně, že uplatněné nároky jsou rovněž nároky z nekalé soutěže podle § 53 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, (dále jen „obchodní zákoník“) jelikož to považoval za nepřípustné uplatnění nových nároků ve smyslu § 216 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Podle odvolacího soudu měla žalobkyně podle článku 9 nařízení Rady (ES) č. 40/94, o ochranné známce Společenství (dále jen „nařízení 40/94), právo jako vlastník ochranných známek známku užívat a právo zakázat takové užívání třetím osobám, přičemž podle článku 95 odst. 1 nařízení 40/94 soud zásadně vychází z platnosti ochranné známky. Bylo tedy nadbytečné zabývat se okolnostmi, jež žalovaná tvrdila k důvodům zápisné nezpůsobilosti daných označení, nedostatku dobré víry žalobkyně při přihlášení ochranných známek a jejího jednání v rozporu s dobrými mravy hospodářské soutěže. Odvolací soud dále žalobkyni vytkl, že to, co v petitu žaloby vymezila, je popis funkčního technického řešení, nikoli tvar, pro který je vlastní funkce jednotlivých částí, z nichž se výrobek skládá, zcela nepodstatná. Těm označením, jež jsou zachycena v osvědčení o zápise ochranných známek, a lze je vizuálně seznat, popis užitý žalobkyní k určení žalovanou užívaného tvaru výrobku nijak nekoresponduje. Podle názoru odvolacího soudu formulace žalobního návrhu tak neodpovídá vymezení skutku, žalobnímu tvrzení, ani povaze práva, jež žalobkyně uplatnila. Již z tohoto důvodu proto nebylo lze žalobě vyhovět. Odvolací soud dále dovodil, že podle čl. 95 nařízení 40/94 platí, že žalovaná má v daném řízení vedeném podle čl. 92 písm. a) tohoto nařízení možnost vznést námitku neplatnosti mj. z důvodu vlastních prioritně starších práv [čl. 52 odst. 1 písm. c) a čl. 8 odst. 4 nařízení 40/94]. Vlastní úprava účinků ochranné známky dle oddílu 2 hlavy II nařízení 40/94 neupravuje sama výslovně omezení práva vlastníka ochranné známky právem držitele nezapsaného označení. Z toho důvodu ve smyslu čl. 14 odst. 1 nařízení 40/94 soud prvního stupně nepochybil, když zkoumal k přípustné námitce žalované oprávněnost jejího tvrzení, že jí svědčí ve vztahu k oběma známkám žalobkyně právo předchozího uživatele označení podle § 10 odst. 2 zákona o ochranných známkách. Žalovaná tuto svou námitku prokázala, neboť v řízení bylo zjištěno, že již dne 25. dubna 2002 a 1. listopadu 2002 získala žalovaná pro svá kamna BURRIAN (jejichž tvar má dle žalobkyně být shodný s tvarem zachyceným v ochranných známkách) u Strojírenského zkušebního ústavu s.p. certifikaci, kamna byla od roku 2002 uváděn