23 Cdo 2415/2020 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2415/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 4. 2022 Spisová značka:23 Cdo 2415/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.2415.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241a odst. 1 o. s. ř. § 380 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:24. 7. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2415/2020-557 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně MOOPEX a.s., se sídlem v Praze 10, Vršovice, Litevská 1274/4, identifikační číslo osoby 63079704, zastoupené JUDr. Janem Součkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 139/57, proti žalované AZ - Pokorny, s.r.o., se sídlem v Čermákovicích č. p. 20, identifikační číslo osoby 25300849, zastoupené Mgr. Michalem Dlabolou, advokátem se sídlem v Praze 7, U Studánky 250/3, za účasti Generali České pojišťovny a.s., se sídlem v Praze 1, Nové Město, Spálená 75/16, identifikační číslo osoby 45272956, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o zaplacení 12 957 337 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cm 141/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 2020, č. j. 4 Cmo 92/2019-504, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 50 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Jana Součka. III. Ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem na straně žalované nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se v řízení na žalované domáhala zaplacení celkové částky 12 957 337 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody vzešlé z vadného plnění, jež žalovaná žalobkyni poskytla na základě smluv o koupi montážního systému Cats pro dopojování stropních chladících jednotek (dále jen „systém Cats“), který žalobkyně následně užila na stavbě CITY TOWER v Praze 4 (dále jen „stavba“). Žalobkyně tvrdila, že dodaný systém Cats způsoboval na stavbě úniky vody, přičemž vzhledem k neodstranitelnosti těchto vad byla nucena přistoupit k jeho výměně. Žalobkyni vzniklá škoda se sestávala z částky 12 791 988 Kč představující žalobkyní vynaložené přímé náklady na výměnu a opravu zboží, z částky 1 858 580 Kč odpovídající nákladům žalobkyně na výkony svých zaměstnanců pracujících na výměně zboží, správní režie žalobkyně ve výši 839 061 Kč, uhrazených úroků ve výši 967 708 Kč z úvěru, který si žalobkyně musela opatřit ke krytí nákladů na výměnu zboží, a konečně z částky ve výši 6 000 000 Kč, kterou žalobkyně zaplatila jako sankční postih svému objednateli, společnosti Metrostav a.s. Po započtení pojistného plnění ve výši 9 500 000 Kč, které žalobkyně obdržela na úhradu vzniklé škody, činila celková výše náhrady škody žalobou požadovanou částku. Žalovaná v průběhu řízení uplatnila vůči žalobkyni vzájemný návrh na zaplacení částky 803 473,40 Kč jako ceny za nově dodané zboží a částky 141 728,57 Kč představující náklady na odborné posouzení, které žalovaná vynaložila ve snaze minimalizovat výši vzniklé škody, přičemž tvrdila, že by jí tento majetkový prospěch žalobkyně měl být vydán zpět, neboť podle jejích tvrzení vznik škody zapříčinila sama žalobkyně. Městský soud v Praze jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 12. 10. 2018, č. j. 14 Cm 141/2011-451, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 957 337 Kč s příslušenstvím (výrok I) a zamítl vzájemný návrh žalované na zaplacení částky 945 201,97 Kč (výrok III). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 921 670 Kč (výrok II) a České republice částku 6 550 Kč (výrok IV). Napadeným rozsudkem Vrchní soud v Praze jako soud odvolací potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a III a ve výrocích II a IV jej změnil tak, že povinnost hradit žalobkyni a státu náklady řízení uložil vedle žalované společně a nerozdílně i vedlejšímu účastníkovi (výrok I napadeného rozsudku). Dále uložil žalované a vedlejšímu účastníku povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 100 400 Kč (výrok II napadeného rozsudku). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, podle kterých žalovaná v období od listopadu roku 2007 do ledna roku 2009 na základě 39 kupních smluv postupně dodala žalobkyni montážní systém Cats, který žalobkyně jako zhotovitelka naistalovala na stavbu. Při následných kontrolách těsnosti rozvodů chlazení, prováděných žalobkyní ode dne 23. 11. 2007, se v systému Cats neprojevily žádné netěsnosti. Teprve dne 21. 1. 2008 se na stavbě projevily první průsaky vody. Od té doby započala žalobkyně pátrat po příčinách průsaků, což vyústilo v kontrolu připojení jednotek v prosinci 2008. Kontrola probíhala za účasti žalované ve čtyřech nadzemích podlažích budovy, přičemž ve třech podlažích budovy byla zjištěna netěsnost spojů systému Cats i přes jeho správnou montáž. Na jednom podlaží byla zjištěna jeho nesprávná montáž. V návaznosti na to generální dodavatel stavby zadal zpracování znaleckého posudku k ověření technických vlastností systému Cats, jehož zpracovatelem byl Výzkumný ústav pozemních staveb – Certifikační společnost, s.r.o. Výsledkem zkoumání byl znalecký posudek č. ZP-04-2009 ze dne 2. 6. 2009, podle jehož závěrů systém Cats nesplňoval základní technické požadavky na vybrané stavební výrobky a mohl být na stavbě nebezpečný. Dne 15. 6. 2009 žalobkyně u žalované dodané zboží reklamovala jako neopravitelné. Žalovaná dopisem ze dne 10. 7. 2009 reklamaci neuznala, přesto vyhověla požadavku žalobkyně, že na vlastní náklady přepracuje nevhodně použité výrobky na vhodné. Odvolací soud se dále ztotožnil se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, že původně dodaný systém Cats nebyl ve shodě s vlastnostmi, které výrobce udával v technické dokumentaci ani ve shodě s certifikátem výrobku a při určeném použití na stavbě mohl být nebezpečný, v důsledku čehož byla žalobkyně nucena výrobky vyměnit. Žalovaná tak dle odvolacího soudu porušila své povinnosti vyplývající ze smluvních vztahů uzavřených s žalobkyní a s ohledem na ustanovení § 380 zákona č. 513/1991 sb., obchodní zákoník, dále jen „obch. zák.“, vzniklo žalobkyni právo na úhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech na výměnu zboží. Vzniku škody žalobkyně dle odvolacího soudu nemohla předejít, když dodané zboží použila v podmínkách, pro které měl výrobek deklarované vlastnosti, nebyla proto povinna vhodnost použití zboží konzultovat s žalovanou. Žalobkyně neporušila ani svoji prevenční povinnost, neboť úniky vody bylo obtížné zpočátku odhalit, neboť se začaly projevovat až po zaizolování potrubí cca měsíc po jejich instalaci. Ihned po zjištění prvních průsaků vody v lednu roku 2008 začala žalobkyně aktivně pátrat po příčinách škody a s ohledem na potřebu vyloučení jiných možných příčin a náročnost celého procesu jí nebylo možné vytýkat, že žalovanou o problému informovala až v prosinci roku 2008. Stejně tak nemohla zastavit montážní práce do doby nalezení příčin nastalé situace, neboť by tím riskovala vysoké sankční postihy ze strany svého objednatele. Ve shodě se soudem prvního stupně tak odvolací soud dospěl k závěru, že výše škody byla spolehlivě zjištěna znaleckým posudkem Ing. Václava Prokopa č. 387/2018, podle kterého byly žalobkyní nárokované náklady dostatečně podloženy a byly vyúčtovány metodicky správně. Dle uvedeného znaleckého posudku přímé náklady na výměnu systému Cats představované částkami za práci externích pracovníků odpovídaly tehdejším cenám práce a byly doloženy dostatečnými a úplnými podklady. Správně byly vyúčtovány a podloženy i vlastní náklady žalobkyně, tj. mzdové náklady na zaměstnance žalobkyně, kteří se přímo podíleli na výměně zboží a jimi vynaložené náklady za telekomunikační služby a dopravu. Stejně tak byly správně spočteny režijní náklady žalobkyně a vynaložené finanční náklady z kontokorentního úvěru, ze kterého žalobkyně oproti běžné činnosti čerpala částky na úhradu faktur svých subdodavatelů a mezd vlastních zaměstnanců. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž namítla, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku existence škody spočívající v nákladech žalobkyně vynaložených na výkony vlastních zaměstnanců pracujících na výměně vadného zboží a dalších interních nákladů žalobkyně vzniklých v souvislosti s výměnou. Podle žalované by žalobkyně tyto náklady musela uhradit bez ohledu na existenci vadného plnění. Dané náklady pr