23 Cdo 2482/2022 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2482/2022 citace  Název judikátu:Zásah do pověsti právnické osoby uveřejněním pravdivé informace Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 5. 2023 Spisová značka:23 Cdo 2482/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.2482.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Ochrana dobré pověsti právnické osoby Dotčené předpisy:§ 135 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 9. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2482/2022-274 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně PENTA INVESTMENTS LIMITED, se sídlem Saint Helier, 3rd Floor Osprey House, 5-7 Old Street, Normanské ostrovy, zastoupené Mgr. Jiřím Melkusem, advokátem se sídlem v Praze 1, Washingtonova 1624/5, proti žalované České televizi, se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II 1132/4, identifikační číslo osoby 00027383, o ochranu pověsti právnické osoby, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Cm 15/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 2. 2022, č. j. 3 Cmo 97/2021-241, t a k t o: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 2. 2022, č. j. 3 Cmo 97/2021-241, se ve výroku I v rozsahu, v jakém byl změněn výrok II rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 8. 2020, č. j. 21 Cm 15/2019-174, a ve výroku II zrušuje a věc se vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 8. 2020, č. j. 21 Cm 15/2019-174 uložil ve výroku I žalované povinnost do jednoho měsíce od právní moci rozsudku v nejbližší další reportáži z cyklu pořadu „Nedej se“ zveřejnit omluvu žalobkyni ve znění blíže specifikovaném v tomto výroku. Ve výroku II zamítl žalobu v rozsahu uložení povinnosti žalované odstranit ze svých internetových stránek www.ceskatelevize.cz reportáž, kterou odvysílala dne 5. 11. 2017 v pořadu „Nedej se plus“ v díle s názvem „Praha: město v defenzivě“ na programu ČT 2. Ve výroku III zamítl žalobu v rozsahu uložení povinnosti žalované se při informování veřejnosti o projektu žalobkyně na brownfieldu v blízkosti pražského Masarykova nádraží zdržet propojování s tématy, která s projektem nesouvisejí, zejména spojování projektu s problematikou údajných vazeb žalobkyně na čínskou kontrarozvědku a čínské finance, spojování projektu se společností CEFC či spojování projektu s informacemi o trestním stíhání společníků žalobkyně. Ve výroku IV rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. 2. K odvolání žalobkyně i žalované Vrchní soud v Praze napadeným rozsudkem změnil výrok I soudu prvního stupně tak, že žalobu o uložení povinnosti žalované uveřejnit tam uvedenou omluvu zamítl a změnil výrok II tak, že žalované uložil povinnost odstranit ze svých internetových stránek www.ceskatelevize.cz z výše specifikované reportáže její část, počínaje slovy redaktora „Společnost, která za loňský rok vykázala…“ a konče slovy redaktora „…vyšetřován protikorupční policií.“ a dále část reportáže počínaje slovy redaktora „Administrativní centrum Florentinum…“ a konče slovy P. P. „Nějakou nekomplikovanou čistou architekturu.“, ve zbytku výrok II a výrok III potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (druhý výrok). 3. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a po částečném zopakování dokazování se ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně pouze částečně. Za správný považoval závěr soudu prvního stupně o tom, že žalovaná vytýkaným jednáním neoprávněně zasáhla do pověsti žalobkyně ve smyslu ustanovení § 135 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Shodně se soudem prvního stupně měl odvolací soud za to, že v reportáži, jejímž předmětem je kritika developerského projektu žalobkyně „Central Business District“ v centru hl. m. Prahy, byly zcela nepatřičně uvedeny informace, které sice nejsou nepravdivé, ale s projektem žalobkyně ani vzdáleně nesouvisí. Jednalo se o informace, že žalobkyně byla na Slovensku podezřelá z účasti na korupčním skandálu G., že pan M. D. byl v České republice vyšetřován protikorupční policí, že žalobkyně budovu centra Florentina prodala v roce 2016 čínské společnosti, včetně uvedení informací o této společnosti, a že zakladatelé žalobkyně získali počáteční kapitál dovozem textilních výrobků z Číny. Ke zveřejnění popsaných informací způsobem, který žalobce difamoval, nebyl dle odvolacího soudu rozumný důvod, a tyto informace tak za daných okolností nejsou oprávněným výkonem práva na svobodu projevu ve smyslu § 135 odst. 2 o. z. 4. Na rozdíl od soudu prvního stupně ale odvolací soud shledal částečně důvodným žalobkyní uplatněný nárok na odstranění závadného stavu. Závěr soudu prvního stupně o tom, že zde nejsou důvody pro odstranění celé reportáže z archivu žalované na webových stránkách www.ceskatelevize.cz sice odvolací soud považoval za správný, jeho názor, že odstraněním částí reportáže blíže specifikovaných v prvním výroku jeho rozsudku, by jinak vyzněla další část reportáže, již odvolací soud nesdílel. 5. Odvolací soud uvedl, že žalovaná musí dbát, aby reportáž byla koncipována objektivně a vyváženě a v případě nepřesnosti či neúplnosti reportáže je nezbytné posoudit, zda tyto nedostatky jsou v rámci celého kontextu toku a charakteru poskytovaných informací a také smyslu pořadu způsobilé ovlivnit objektivitu a vyváženost pořadu. Dále uvedl, že pokud účelem reportáže měla být kritika projektu žalobkyně, jak žalovaná tvrdí, pak uvedením pouze účelově vybraných zavádějících informací o žalobkyni a její minulosti, úvahami o jejích možných politických vazbách a o možném dalším osudu kritizovaného projektu, se žalovaná od tvrzeného účelu reportáže odklonila a v tomto rozsahu nelze spornou reportáž považovat za objektivně koncipovanou. Uzavřel, že odstranění označených částí reportáže nemá zásadní význam pro zachování obsahu reportáže z pohledu její kritiky projektu žalobkyně. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním v rozsahu prvního výroku, kterým byl změněn výrok II rozsudku soudu prvního stupně s tím, že přípustnost dovolání dle jeho obsahu dovozuje z ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), pro řešení otázek hmotného práva, na nichž napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí a při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně. A to konkrétně otázek, zda uveřejnění předmětných nepravdivých skutkových tvrzení na straně jedné nebo pravdivých skutkových tvrzení na straně druhé žalovanou týkajících se developerského projektu žalobkyně představuje neoprávněný zásah do pověsti žalobkyně. 7. Žalovaná uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. Konkrétně má žalovaná za to, že v daném případě žalovaná nevybočila z mezí ústavně zaručené svobody projevu, ani z obecně uznávaných pravidel slušnosti. Žalovaná namítla, že předmětná reportáž reagovala na veřejnou debatu o urbanistickém rozvoji centra hlavního města Prahy, přičemž informovala veřejnost o plánovaném projektu žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalobkyně již realizovala srovnatelně rozsáhlý developerský projekt v centru Prahy, shledává nesprávný názor odvolacího soudu, že pravdivé informace o tomto projektu s předmětem reportáže ani vzdáleně nesouvisí. Žalovaná dále namítla, že se jednalo o debatu o věcech veřejných, která požívá velmi silnou ochranu při posuzování podmínek deliktu neoprávněného zásahu do pověsti právnické osoby, a tudíž odvolací soud nesprávně zvážil konkurující si ústavně chráněné statky ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3063/2009, či nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 10. 1997, sp. zn. II ÚS 357/96, a další jí citované judikatury. Ve vztahu k uveřejnění nepravdivých informací žalovaná uvedla, že se odvolací soud při posouzení zásahu do pověsti žalobkyně odchýlil od závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 32 Odo 1159/2004. 8. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řešení, případně rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že se žaloba zamítá. 9. Žalobkyně se k dovolání žalované vyjádřila v tom smyslu, že je považuje za nepřípustné či nedůvodné, a navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl. III