23 Cdo 2518/2011 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2518/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 8. 2014 Spisová značka:23 Cdo 2518/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.2518.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 373 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 9. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2518/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně AIG Europe Limited, se sídlem 58 Fenchurch Street, EC3M 4AB Londýn, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, reg. číslo 01486260, podnikající v České republice prostřednictvím organizační složky AIG Europe Limited, organizační složka pro Českou republiku, se sídlem v Praze 1, V Celnici 1031/4, PSČ 110 00, IČO 24232777, zastoupené JUDr. Hanou Heroldovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, PSČ 110 00, proti žalovaným 1. G4S Secure Solutions (CZ), a.s., se sídlem v Praze 8, Na Košince 2257/9, PSČ 180 00, IČO 00175439, a 2. G4S Cash Solutions (CZ), a.s., se sídlem v Praze 8, Na Košince 2257/9, PSČ 180 00, IČO 27590151, o zaplacení částky 4 438 537 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 77 Cm 76/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. března 2011, č. j. 3 Cmo 438/2009-184, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. srpna 2009, č. j. 77 Cm 76/2008-112, uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatily žalobkyni částku 4 438 537 Kč s 9,25% úrokem z prodlení ročně od 5. června 2009 do 30. června 2009 a s 8,5% úrokem z prodlení ročně od 1. července 2009 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně částku 329 717,20 Kč. V každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníků, se výše úroků z prodlení mění a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí zvýšené o sedm procentních bodů (výrok pod bodem I). Dále uložil první žalované povinnost zaplatit žalobkyni 9,75% úrok z prodlení ročně z částky 4 438 537 Kč od 26. září 2007 do 31. prosince 2007, 10,5% úrok z prodlení ročně z částky 4 438 537 Kč od 1. ledna 2008 do 30. června 2008, 10,75% úrok z prodlení ročně z částky 4 438 537 Kč od 1. července 2008 do 31. prosince 2008 a 9,25% úrok z prodlení ročně z částky 4 438 537 Kč od 1. ledna 2009 do 4. června 2009 (výrok pod bodem II) a zamítl žalobu v rozsahu, ve kterém se žalobkyně na druhé žalované domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 4 438 537 Kč od 26. září 2007 do 4. června 2009 (výrok pod bodem III). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že společnost Plzeňský Prazdroj, a.s., a první žalovaná uzavřely dvě smlouvy. Dne 20. prosince 1999 Dílčí smlouvu na speciální bezpečnostní služby č. j. 5 114/99 (dále jen „dílčí smlouva“) a dne 26. srpna 2003 Smlouvu o poskytování ochranných bezpečnostních služeb č. j. 11075/03 (dále jen „smlouva“). V dílčí smlouvě se první žalovaná zavázala, že bude za sjednanou úplatu pravidelně 1x denně v pracovní dny v době od 23.15 hod. do 23.45 hod., zpravidla ve 23.30 hod. provádět převoz hotovosti z obchodního a distribučního centra (ODC) žalobkyně v Chýni do střediska zpracování hotovosti první žalované v Praze. Převoz budou provádět vyškolení bezpečnostní pracovníci vyzbrojení a vybavení podle zásad stanovených první žalovanou. Ti budou přebírat do výhradní úschovy pouze uzavřené a zapečetěné obaly s finanční hotovostí nebo ceninami. Převzetí finanční hotovosti nebo cenin do výhradní úschovy začíná od písemného potvrzení o převzetí zásilky oprávněným pracovníkem první žalované. Výhradní úschovou smluvní strany rozuměly časově ohraničený úsek, ve kterém jsou hotovost nebo ceniny ve fyzickém držení první žalované a jsou pod plným pojistným krytím, přičemž první žalovaná v tomto časovém úseku odpovídá za vzniklé škody v limitech a s výjimkami uvedenými v dílčí smlouvě. První žalovaná odpovídá za škodu, která vznikne zákazníkovi během poskytování bezpečnostní služby přepravy hotovosti, jež vznikla ztrátou nebo odcizením po jejím převzetí první žalovanou. Ve smlouvě se první žalovaná mj. zavázala za sjednanou úplatu poskytovat zákazníkovi bezpečnostní a strážní služby v objektu ODC Chýně dvěma uniformovanými bezpečnostními pracovníky (jeden v personální vrátnici a druhý v zadní vrátnici) v rozsahu 168 hodin týdně. Výkonem ochranné bezpečnostní služby se první žalovaná zavázala předcházet škodám, na hrozící škody upozorňovat, zajišťovat důkazy a zjišťovat osoby, které způsobily škodu, jak ze strany zaměstnanců, tak i třetích osob. První žalovaná se zavázala zabezpečit kontrolu oprávněnosti vstupu osob, vjezdu a výjezdu vozidel, řidičů a osádek vozidel v souladu s pokyny zákazníka, zabránit vstupu nežádoucích osob a zajistit osoby podezřelé ze spáchání trestného činu nebo přestupku majetkové povahy. Dále se první žalovaná zavázala průběžně sledovat monitory umístěné v personální vrátnici, na které jsou svedeny kamery rozmístěné v areálu. První žalovaná se zavázala provádět obchůzkovou činnost v areálu nepřetržitě v pracovní dny od 18.15 hod. do 05.15 hod. a ve dnech pracovního volna a klidu celých 24 hodin, a to od personální vrátnice přes parkoviště, zadní část objektu a nádvoří před skladem zpět k personální vrátnici. V průběhu obchůzky byla mj. povinna neustále sledovat případný pohyb osob. Na vyzvání pokladní ODC byl vedoucí bezpečnostní směny první žalované povinen v prostoru pokladny překontrolovat čísla na peněžních vacích včetně jejich počtu, toto potvrdit podpisem v pokladní knize a být přítomen při uložení vaků do nočního trezoru. Při ukládání posledních vaků v noční směně byl též povinen sečíst jejich celkový počet za uplynulý den. Při příjezdu vozidla převážejícího finanční hotovost byl povinen překontrolovat totožnost členů posádky, asistovat při přejímce peněžních vaků z nočního trezoru a potvrdit údaje o jejich počtech a číslech na výčetce. Soud prvního stupně dále zjistil, že v areálu, který první žalovaná na základě smlouvy střežila, došlo v nočních hodinách k ozbrojenému přepadení neznámými osobami, které donutily pracovníky první žalované zajišťující podle dílčí smlouvy převoz hotovosti otevřít trezor a vydat hotovost, s níž neznámé osoby utekly neznámo kam. Dále zjistil, že oprávněný pracovník první žalované písemné potvrzení o převzetí zásilky nevystavil, tj. první žalovaná hotovost podle dílčí smlouvy nepřevzala. Ze skutkových zjištění ovšem vyplynulo, že pouze první žalovaná měla v držení klíč od trezoru (druhý klíč, který byl po celou dobu přepadení uzamčen v kanceláři vedoucího ODC Chýně, nesloužil k zajištění převozu hotovosti a v přepadení nehrál žádnou roli, jeho existence proto není pro daný případ relevantní) a podle dílčí smlouvy a obvyklé praxe mezi účastníky byla povinna tímto klíčem trezor odemknout, zkontrolovat, zda počty a čísla pytlů s penězi odpovídají údajům na výčetce, tuto skutečnost si nechat potvrdit osobou vykonávající ostrahu objektu, podepsat potvrzení o převzetí pytlů s hotovostí a tyto pytle naložit a odvézt na určené místo. To vše měla první žalovaná učinit bez jakéhokoli spolupůsobení zákazníka, který první žalované ke splnění jejího závazku nebyl povinen poskytnout jakoukoli součinnost. Tuto součinnost si totiž poskytovala samotná první žalovaná, která na základě druhé smlouvy se zákazníkem vykonávala ostrahu areálu a jejíž pracovníci měli spolupůsobit při přebírání hotovosti přepravní službou, zejména měli zkontrolovat totožnost posádky vozidla a potvrdit správnost počtu a čísel pytlů s hotovostí. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že skutečnost, že ostrahu a přepravu zásilek prováděli pracovníci dvou samostatných organizačních celků stejné společnosti, představuje významnou okolnost pro posouzení daného případu. Zákazník coby poškozený neměl jakoukoli možnost ovlivnit průběh přebírání zásilky s hotovostí, když na místě samém byli přítomni pouze pracovníci první žalované. Soud prvního stupně uzavřel, že první žalovaná porušila své povinnosti vyplývající z dílčí smlouvy, jelikož navzdory smluvním povinnostem na nátlak třetích osob trezor odemkla a po odemčení trezoru umožnila těmto třetím osobám, aby pytle s hotovostí odcizily. Prvá žalovaná porušila též povinnosti, které jí vyplývaly ze smlouvy, neboť nezabránila vstupu nežádoucích osob a nezajistila osoby podezřelé ze spáchání trestného činu majetkové povahy. Pokud by první žalovaná své