23 Cdo 2621/98 – Nejvyšší soud

23 Cdo 2621/98 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně M. V., proti žalovanému V. P., s. p., zastoupenému advokátem, o uzavření dohody o vydání nemovitostí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 6 C 68/95, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. ledna 1998, č. j. 16 Co 182/97-78, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 27. ledna 1998, č. j. 16 Co 182/97-78, změnil zamítavý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 (soudu prvního stupně) ze dne 20. prosince 1996, č. j. 6 C 68/95-54, tak, že po opravě výměry, jejíhož vydání se žalobkyně u jednoho ze dvou požadovaných pozemků domáhala, žalobě na uzavření dohody o vydání nemovitostí („části pozemkové parcely č. 1134 o výměře 3.743 m2 zapsané na L. V. č. 219 kat. úz. S., obec P., okres P., která je totožná s původní parcelou č. 1134 o výměře 3332 m2, která byla zapsána ve vložce č. 3191 pozemkové knihy kat. úz. S. před tím, než byl dle geometrického plánu z 31.5.1966 č. zakázky 9151-344-6 zaměřeného V. Š. a vyhotoveného J. D. do ní přisloučen díl „a\" o výměře 411 m2 z parcely č. 1114/1, a pozemkové parcely 1133 o výměře 335 m2, která je též zapsána na L. V. č. 219 u Katastrálního úřadu pro obec P., kat. úz. S.\") vyhověl a žalovanému uložil zaplatit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků. Soudy obou stupňů vzaly mimo jiné za zjištěno, že: - dne 14. července 1906 byla v obchodním rejstříku zapsána „firma J. S., se sídlem v K., K. t.\", která byla veřejnou obchodní společností, - „jediným majitelem firmy se stal D. R. (dědeček žalobkyně), - „D. R. byl prohlášen za mrtvého dnem 17.11.1942\", - výměrem Magistrátu hlavního města P. ze dne 25. listopadu 1946 byla „firma J. S. vyňata z národní správy a vrácena do pozůstalosti po D. R.\", - „po dobu projednání pozůstalosti (po D. R.) zastupuje a znamená firmu přihlášený dědic J. R. (syn D. R. a otec žalobkyně), - kupní smlouvou ze dne 6. srpna 1947, uzavřenou „mezi K. P. a firmou J. S.r zastoupenou J. R.\", k níž byl udělen souhlas pravomocným výměrem Magistrátu hlavního města P. ze dne 31. října 1947, prodal K. P. pozemky „č. kat. 126 - role a č. kat. 193 - stavební parcela v R., zapsané ve vložce č. 95 pozemkové knihy k. ú. R. o výměře celkem 3.582 m2\", - výměrem ministerstva výživy ze dne 21. ledna 1950, č. j. 5011/50-III/2b, byl podle § 4 odst. 7 dekretu prezidenta republiky č. 101/1945 Sb., ve znění zákona č. 115/1948 Sb., určen rozsah znárodnění majetkové podstaty podniku „J. S.\", jehož znárodnění bylo vyhlášeno vyhláškou ministryně výživy ze dne 21. června 1948, č. 1232, Ú. l. I. a jehož majetková podstata v rozsahu jeho znárodnění byla začleněna vyhláškou ministryně výživy ze dne 22. prosince 1948, č. 3441, Ú. l. I do Č. z. v., národního podniku v P. tak, že do majetkové podstaty znárodněné firmy byly zahrnuty též pozemky zapsané ve vložce č. 3191 k. ú. S., což jsou pozemky č. 1133 a 1134, - „firma J. S. byla z moci úřední vymazána podle zák. č. 22/48 Sb.\", - rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. května 1963, sp. zn. 5 Cz 20/63, bylo vysloveno, že usnesením bývalého Okresního soudu civilního v Praze ze dne 18. června 1949, č. j. D VII 774/46-43, jímž byla pozůstalost po D. R. (velkoobchod vínem, ideální polovina vily čp. 621 v B. a pozemky zapsané ve vložce č. 251 pozemkové knihy k. ú. C. a ve vložce č. 538 - H. P.) odevzdána přihlášeným dědicům synu J. R. v rozsahu 17/32 a synu J. R. v rozsahu 15/32, byl porušen zákon, toto usnesení bylo zrušeno a věc vrácena Státnímu notářství pro Prahu 2 k dalšímu řízení; sporné pozemky předmětem dědictví nebyly. Odvolací soud - po opakování důkazu přečtením výměru ministerstva výživy ze dne 21. ledna 1950, č. j. 5011/50-III/2b - dále zjistil, že jde - li o jeho podepsání, je v závěru výměru uvedeno „Za ministryni: v z G. v. r.\". Na základě uvedených zjištění odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně mimo jiné dovodil, že žalobkyně je oprávněnou osobou podle § 3 odst. 4 písm. c/ a e/ restitučního zákona po svém otci J. R. a strýci J. R., neboť sporné pozemky byly odňaty jim jako přihlášeným dědicům v dědickém řízení po D. R., když původně byly nabyty do ležící pozůstalosti po zemřelém D. R. Nerozhodl - li o rozsahu znárodnění ve smyslu § 4 odst. 7 dekretu prezidenta republiky č. 101/1945 Sb., ve znění zákona č. 115/1948 Sb., ministr výživy, nýbrž za něj někdo jiný, jde podle názoru odvolacího soudu o „postup porušující obecně uznávaná lidská práva a svobody dle ust. § 2 odst. 3 zák. č. 87/91 Sb. a naplňuje způsob odnětí věci dle ust. § 6 odst. 2 věta prvá téhož zákona\"; proto ustanovení § 47 zákona č. 92/1991 Sb. na danou věc podle přesvědčení odvolacího soudu nedopadá. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Především v něm namítl, že pokud žalobkyně až v odvolacím řízení uvedla, čeho se žalobou domáhá, a odvolací soud o takové žalobě rozhodl, aniž by o ní nejprve rozhodoval soud prvního stupně, neproběhlo v dané věci „dvouinstanční řízení\". Tím podle v dovolání vysloveného názoru „došlo k porušení ustanovení § 237 odst. 1 písm. e/ a dále § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.\" - rozuměj zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.\"). Současně žalovaný dovolacím důvodem podle § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. napadá právní posouzení věci odvolacím soudem. Nesouhlasí totiž se závěrem, že žalobkyně je oprávněnou osobou ve smyslu § 3 odst. 4 písm. c/ a e/ restitučního zákona proto, „že předmětné nemovitosti byly odňaty dědicům J. a J. R.\", od nichž toto své postavení odvozuje. V této souvislosti tvrdí, že dokud nebylo provedeno odevzdání pozůstalosti dědicům, nestala se vlastníkem věcí tvořících pozůstalost osoba přicházející v úvahu jako dědic a proto nemohla být věc odňata z majetku takové osoby. Zdůraznil také, že požadované nemovitosti „byly\" (správně „měly být\") nabyty do ležící pozůstalosti až po smrti D. R., avšak podle názoru žalovaného nešlo po smrti zůstavitele uzavřít ve prospěch ležící pozůstalosti kupní smlouvu. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci rovněž v otázce naplnění restitučního důvodu podle § 6 odst. 2 věty první restitučního zákona. Konečně namítl, že pokud žalobkyně až v odvolacím řízení uvedla přesně, čeho se žalobou domáhá, „bylo třeba toto pozdní upřesnění žaloby posoudit i se zřetelem na možné uplynutí prekluzivních lhůt uvedených v restitučních předpisech\". Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud - po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a k tomu oprávněným subjektem (žalovaným), řádně zastoupeným advokátem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1, odst. 2 věta druhá o.s.ř.), a že jde o rozsudek, proti němuž je dovolání podle § 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. přípustné - přezkoumal bez jednání (§ 243a odst. 1 o.s.ř.) napadený rozsudek ve smyslu ustanovení § 242 odst. 1 a 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Námitka, že došlo k porušení zásady „dvouinstančního řízení\", rozhodoval - li odvolací soud za situace, kdy žalobkyně až v odvolacím řízení „uvedla, čeho se žalobou domáhá\", aniž před tím o takové žalobě rozhodl soud prvního stupně, není důvodná. Od počátku řízení šlo totiž o vydání, resp. uzavření dohody o vydání „pozemkové parcely č. kat. 1133 a 1134 kat. území S.\"; zatímco však pozemek parcelní číslo 1133 kat. území S. měl být vydán v celé své výměře, tj. 335 m2, měla ze současné výměry 3.743 m2 pozemkové parcely č. 1134 kat. území S. vydání podléhat pouze výměra 3.332 m2 (srovnej podání žalobkyně č. l. 10 až 13 spisu); v průběhu řízení pak šlo pouze o řádnou specifikaci požadované výměry z pozemku parcelní číslo 1134 kat. území S. (srovnej údaje žalobkyně při jednání u soudu prvního stupně dne 8. prosince 1996, poučení, kterého se žalobkyni dostalo v úvodu odvolacího jednání dne 26. srpna 1997, specifikaci požadované výměry 3.332 m2 z pozemku parcelní číslo 1134 kat. území S. v podání žalobkyně na č. l. 75 spisu a v protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 27. ledna 1998). O žalobě na vydání, resp. uzavření dohody o vydání výměry 3.332 m2 z pozemku parcelní číslo 1134 kat. území S. soudy obou stupňů svými rozhodnutími rozhodly a v této souvislosti je bez právního významu, že uvedená výměra byla ve výrokové části napadeného rozsudku odvolacího soudu - v souladu s podáním žalobkyně na č. l. 75 spisu a po jejím dalším upřesnění učiněném při odvolacím jednání dne 27. ledna 1998 - pouze blíže specifikována. Jelikož naznačený postup soudů obou stupňů, především pak soudu odvolacího byl správný (šlo o standartní postup odpovídající procesnímu předpisu, konkrétně ustanovení § 43 o.s.ř.), nelz