23 Cdo 2655/2022 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2655/2022 citace  Název judikátu:Zákonná licence pro užití autorského díla vyjádřeného stavbou Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 2. 2023 Spisová značka:23 Cdo 2655/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.2655.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Autorské právo Dotčené předpisy:§ 38d písm. b) předpisu č. 121/2000 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 5. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2655/2022-147 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce A. P., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Jiřím Štaidlem, advokátem se sídlem v Praze 2, Apolinářská 445/6, proti žalovanému M. L., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Ing. Davidem Veselým, advokátem se sídlem v Praze 5, Žitavského 496, o ochranu autorských práv, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 79 C 21/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 3. 2022, č. j. 3 Co 85/2021-105, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku ve výši 4 114 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 3. 2021, č. j. 79 C 21/2020-82, uložil žalovanému povinnost odstranit otvor včetně zamřížování ve skleněné výplni zábradlí balkonu náležející k bytové jednotce v tomto výroku blíže specifikované, a to demontáží skleněné výplně, v níž je otvor vytvořen, a navrácením skleněné výplně v původní stav dle projektové dokumentace instalací neperforované skleněné výplně typu sklo bezpečnostní, lepené, mléčné VSG 66.2., a to do 21 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zaslat žalobci doporučeným dopisem vlastnoručně podepsanou písemnou omluvu ve znění uvedeném v tomto výroku (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). 2. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze dovoláním napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 3. Ve svém rozhodnutí vyšel odvolací soud ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jež v odvolacím řízení nedoznala změn, podle kterých žalobce jako architekt autorizovaný Českou komorou architektů pro obor architektura je autorem architektonického díla (dále jen „dílo“), a to návrhu stavby bytového domu č. p. XY, v ulici XY, která je součástí pozemku parc. č. XY, k. ú. XY, obec XY, zapsaného na LV č. XY, v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště XY (dále jen „budova“), které je dílem zaměstnaneckým. V budově byly vymezeny jednotky s tím, že balkony, lodžie a terasy byly vymezeny jako společné části budovy, které, jsou-li přístupné pouze z bytu/nebytového prostoru, jsou ve výlučném užívání vlastníka příslušné jednotky. Žalovaný na základě kupní smlouvy č. 1031604120 ze dne 10. 2. 2017 nabyl vlastnické právo k jednotce č. XY v budově, přičemž po převzetí jednotky nechal vytvořit ve skleněné výplni zábradlí balkonu přináležejícího k jednotce výrazný kruhový zamřížovaný otvor. Žalovaný tvrdil, že tato jím provedená úprava stavby byla vyvolána potřebou zajištění výhledu jím chovaného psa z balkonu, přičemž nezajištění této možnosti by podle jeho přesvědčení naplňovalo znaky týrání zvířat. Přes upozornění a výzvu k odstranění závadného stavu výborem společenství vlastníků jednotek a investorem výplň balkonového zábradlí do původního stavu neuvedl. 4. Po právní stránce se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že žalobci jako autorovi zaměstnaneckého díla [§ 58 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon)] svědčí osobnostní práva autora ve smyslu ustanovení § 11 autorského zákona, mezi něž patří právo na nedotknutelnost jeho díla, zejména právo udělit svolení k jakékoli změně nebo jinému zásahu do svého díla, a právo na to, aby nebylo dílo při užívání jinou osobou užíváno způsobem snižujícím hodnotu díla. Shodně se soudem prvního stupně měl i odvolací soud za to, že žalovaný popsanou úpravou výplně balkonového zábradlí zasáhl do autorského díla bez souhlasu autora (žalobce), a to způsobem snižujícím hodnotu autorského díla. K žalovanému namítané zákonné licenci pro architektonická díla vyjádřená stavbou stanovené v ustanovení § 38d písm. b) autorského zákona odvolací soud uvedl, že podstatné z hlediska naplnění dikce zákonné licence je kumulativní splnění podmínek, že změna stavby je provedena v míře nezbytně nutné a je zachována hodnota architektonického díla. Souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že nebyla naplněna již podmínka nezbytné míry zásahu do autorského díla, neboť ve skutečnosti žalovaný žádný reálný důvod k předmětné úpravě zábradlí balkonu neměl. Konstatoval, že chov psů v bytě je zcela běžný a skutečnost, že výplň zábradlí balkonu z mléčného skla neumožňuje psovi výhled, nenaplňuje znaky týrání zvířat. Akceptace opačného názoru žalovaného by nutně vedla k okamžitému zákazu chovu psů ve všech bytových jednotkách, jejichž příslušenstvím není balkon. Shodně se soudem prvního stupně tak uzavřel, že pokud nebyla naplněna již podmínka nezbytné míry změny stavby, nesvědčí žalovanému zákonná licence ve smyslu § 38d autorského zákona a není třeba se zabývat podmínkou druhou, tedy zda změnou stavby byla zachována hodnota architektonického díla. Za správný tak považoval závěr soudu prvního stupně, že je právem žalobce jako autora díla se takovému zásahu bránit a v souladu s § 40 autorského zákona se domáhat vůči tomu, kdo takto do jeho díla zasahuje (což je v dané věci žalovaný), uložení povinnosti odstranit závadný stav a poskytnout zadostiučinění (zde ve formě omluvy). II. Dovolání žalovaného a vyjádření k němu 5. Rozsudek odvolacího soudu napadl výslovně v celém rozsahu žalovaný (dále též „dovolatel“) dovoláním, které považuje za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), pro řešení právních otázek, které má za dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešené, a to: 1) „jak je třeba ve vztahu k zásahu vlastníka do stavby vykládat pojem 'změny dokončené stavby v míře nezbytně nutné', co je v tomto případě nezbytně nutná míra, k čemu je třeba vztahovat pojem nezbytně nutná míra (rozsah provedené změny, účel užití stavby, důvod provedené změny)“; 2) „obecně v jakých případech lze ze strany vlastníka provést změny dokončené stavby, tak aby se nejednalo o neoprávněný zásah do autorských práv architekta“; a 3) zda „musí být pro oprávněný zásah do stavby splněny podmínky zásahu v míře nezbytně nutné a zachování architektonické hodnoty díla kumulativně“. 6. Dovolatel uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), jež spatřuje v závěru odvolacího soudu, že žalovaným provedený zásah do stavby architektonického díla nesplňoval předpoklady zákonné licence podle § 38d písm. b) autorského zákona. Odvolací soud dle žalovaného nedostatečně zohlednil, že předmětná stavba slouží primárně účelu bydlení, pod což lze podřadit i chov domácích mazlíčků. Provedeným otvorem ve skleněné výplni zábradlí balkonu není narušen účel této stavby, naopak zhotovení daného otvoru její užitnou hodnotu zvyšuje. Jedná se přitom o zásah marginální, který nepozměňuje rysy architektonického díla, je však pro psychickou pohodu pejska žalovaného nezbytný. Žalovaný tak má za to, že jím provedený zásah podmínky uvedené zákonné licence splňuje. Žalovaný dále namítl, že soudy neprovedly jím navržené důkazy a rozsudek odvolacího soudu je nepřezkoumatelný. 7. Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. 8. Žalobce se k dovolání žalovaného vyjádřil v tom smyslu, že je považuje za nepřípustné a navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalovaného odmítl, popřípadě zamítl. III. Přípustnost dovolání 9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.), posoudil, zda dovolání obsahuje předepsané náležitosti a zda je přípustné. 10. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 11. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení k