23 Cdo 2680/2023 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2680/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 11. 2023 Spisová značka:23 Cdo 2680/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.2680.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o dílo Dotčené předpisy:§ 2587 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:17. 2. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2680/2023-176 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Hany Poláškové Wincorové ve věci žalobce J. M., zastoupeného Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem se sídlem Lidická 960/81, 602 00 Brno, proti žalované Studio Šmíd s.r.o. se sídlem Svážná 362, Těšov, 687 34 Uherský Brod, IČO 05671701, zastoupené JUDr. Pavlem Pechancem, Ph.D., advokátem se sídlem Štefánikova 3326, 760 01 Zlín, o zaplacení 107 580 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 14 C 67/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 19. 4. 2023, č. j. 59 Co 254/2022-147, t a k t o: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 6 921 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce. O d ů v o d n ě n í: Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 19. 4. 2023, č. j. 59 Co 254/2022-147, výrokem I potvrdil rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 16. 9. 2022, č. j. 14 C 67/2022-81, kterým byla žaloba zamítnuta a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; výrokem II rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze shodných skutkových zjištění jako soud prvního stupně, mimo jiné ze zjištění, že účastníci uzavřeli smlouvu, v níž se žalovaná zavázala provést pro žalobce jako spotřebitele dílo spočívající v dodání a montáži polypropylenového bazénu 3 x 7 m, skimmer Lagoon, a ztotožnil se i se závěrem soudu prvního stupně, že mezi účastníky uzavřená smlouva ze dne 31. 1. 2020, označená jako „Smlouva o dílo“ (dále jen „Smlouva“), je smlouvou o dílo podle § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), nikoliv smlouvou kupní, jak tvrdil žalobce, jelikož předmětem smlouvy bylo zhotovení věci (bazénu) podle přesných požadavků žalobce, kdy se jednalo o zakázkovou výrobu, nejednalo se o prosté dodání věci, ale o zabudování bazénu a dalších komponentů na pozemek žalobce a jeho zprovoznění. Nadto, podle uzavřené smlouvy se žalobce zavázal na svůj náklad provést stavební přípravu, jejíž rozsah byl popsán v příloze č. 3 Smlouvy, jakožto práce nutné k dodání, montáži a zprovoznění bazénu. Předpokládaná výše prací nutných k realizaci stavební přípravy podle nabídky vypracované J. K. na základě poptávky žalobce činila 135 050 Kč. Žalobce byl podle odvolacího soudu povinen sám dodat podstatnou část toho, čeho bylo k dodání a montáži díla zapotřebí. Již z tohoto důvodu se nemohlo jednat ve smyslu § 2086 odst. 1 o. z. o smlouvu kupní. Odvolací soud rovněž zdůraznil, že sami účastníci vyjádřili svou vůli tím, že označili smlouvu jako smlouvu o dílo, specifikovali předmět smlouvy tak, že žalovaná se zavazuje provést pro žalobce dílo (dodání a montáž bazénu), přičemž o předání a převzetí díla měl být sepsán protokol. Odvolací soud vyšel dále z nesporného tvrzení obou účastníků, že žalobce uhradil žalované první zálohovou fakturu ve výši 107 580 Kč, a ze zjištění, že žalovaná dne 18. 2. 2020 objednala zhotovení bazénu u svého dodavatele. Oba soudy dále vyšly z obsahu dopisu právního zástupce žalobce ze dne 5. 3. 2020, v němž žalobce uvedl, že poptal cenové nabídky na přípravné práce k usazení bazénu a zjistil, že informace podle přílohy č. 3 Smlouvy jsou neúplné, což se projeví na zvýšení nákladů na instalaci bazénu, a že toto považuje za nesprávné vymezení předmětu koupě. Odvolací soud však tento názor žalobce nesdílel, neboť považoval vymezení rozsahu stavební přípravy specifikované přílohou č. 3 Smlouvy za dostatečně určité, když stavební firma byla schopna požadované práce nacenit. Vyjadřovala-li stavební firma jisté pochybnosti o rozsahu požadovaných stavebních přípravných prací pro instalaci bazénu, bylo to proto, že žalobce poslal dané firmě pouze náčrt bazénu a nabídku. Z komunikace mezi účastníky dále vyplynulo, že žalovaná žalobci sdělila, že považuje jeho tvrzení za nepodložené a nepřipustila, že by porušila povinnost danou ji Smlouvou. Žalobce následně dopisem odeslaným žalované dne 19. 3. 2020 odstoupil od Smlouvy a vyzval žalovanou k vrácení zaplacené zálohy ve výši 107 580 Kč. Žalovaná žalobci sdělila, že jeho odstoupení od smlouvy neuznává. S ohledem na skutečnost, že žalobce ve lhůtě do 30. 4. 2020 neuhradil druhou zálohovou platbu ve výši 86 064 Kč a ve smyslu přílohy č. 3 Smlouvy nepřipravil a nepředal staveniště pro potřebu dodání a montáže předmětu díla, žalovaná od Smlouvy dopisem ze dne 6. 5. 2020 (doručeným žalobci 7. 5. 2020) odstoupila. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně považoval odstoupení od smlouvy ze strany žalobce za nedůvodné a tudíž neplatné, jestliže žalobce odstoupil od Smlouvy z důvodu neúplnosti informací obsažených v příloze č. 3 Smlouvy, nikoliv z důvodu, že by ze strany žalované došlo k podstatnému porušení nějaké smluvní povinnosti (srov. § 2002 o. z.). Naopak odstoupení žalované od Smlouvy považoval odvolací soud za platné, bylo-li důvodem odstoupení od Smlouvy porušení smluvních povinností žalobcem (ve sjednané lhůtě neuhradil druhou zálohovou platbu ve výši 86 064 Kč a nepřipravil a nepředal staveniště pro potřebu dodání a montáže předmětu díla). Odvolací soud konstatoval, že pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že ve smyslu § 2004 odst. 1 o. z. došlo ke zrušení závazku mezi účastníky ex tunc a účastníci byli povinni vrátit si, co vzájemně plnili, podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, opominul existenci ustanovení § 2613 o. z., které je namístě aplikovat, a v němž je stanoveno, že pokud objednatel zmaří provedení díla z důvodu, za nějž odpovídá, náleží zhotoviteli cena za dílo snížená o to, co zhotovitel neprovedením díla ušetřil. Jde o dispozitivní ustanovení, jehož použití však strany ve smlouvě o dílo nevyloučily, naopak z článku IV smlouvy vyplývá, že pokud z důvodů na straně objednatele není možné započít montáž, provést nebo dokončit dílo (nebo jeho část), je zhotovitel oprávněn požadovat zaplacení doplatku v plné výši, a to i při absenci protokolu o předání díla. Odstoupením od smlouvy o dílo žalovanou tedy sice došlo podle § 2004 odst. 1 o. z. ke zrušení závazku ex tunc, přesto však žalované vznikl nárok na zaplacení ceny díla ve smyslu § 2613 o. z., neboť žalovaná odstoupila od smlouvy z důvodu, že žalobce byl v prodlení s úhradou druhé zálohy a s poskytnutím součinnosti (přípravou staveniště). Žalobce jako objednatel tedy zmařil provedení díla, které byla žalovaná jako zhotovitel připravena provést. Ve smlouvě byla sjednána cena díla ve výši 215 160 Kč, žalobcem byla uhrazena pouze první záloha ve výši 107 580 Kč. Žalovaná uhradila svému subdodavateli za výrobu bazénu částku 100 793 Kč. Žalobce nemá nárok na vrácení uhrazené zálohy již z toho důvodu, že žalované vznikl nárok na zaplacení ceny díla minimálně v rozsahu první uhrazené zálohy, když téměř celá záloha (konkrétně částka 100 793 Kč) byla vynaložena na výrobu předmětu díla (bazénu), zbývající částka 6 787 Kč zcela jistě pokrývá náklady na další činnost zhotovitele (objednání bazénu u subdodavatele, objednání dalších komponentů), popř. přiměřený zisk. Vyrobený bazén se nepodařilo prodat třetí osobě, musel být zlikvidován, nebyl zde tedy dán prostor pro to, aby žalovaná něco z uhrazené zálohy ušetřila ve smyslu § 2613 o. z. Žalované v souvislosti s porušením smluvních povinností žalobcem a odstoupením žalované od smlouvy pro porušení smluvních povinností žalobcem vznikly též náklady za právní služby ve výši 7 260 Kč, které by nebylo nutno vynaložit, kdyby žalobce své povinnosti neporušil, tudíž mezi porušením smluvní povinnosti žalobcem a vznikem újmy na straně žalované je dána příčinná souvislost. Jsou proto splněny všechny podmínky pro vznik odpovědnosti žalobce za škodu. Svou pohledávku z titulu náhrady škody proti pohledávce žalobce na vrácení zálohy žalovaná započetla. V podrobnostech odkázal odvolací soud na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v bodech 60 a 61. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdě