23 Cdo 2785/2009 – Nejvyšší soud

23 Cdo 2785/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 4. 2011 Spisová značka:23 Cdo 2785/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.2785.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Konkurenční doložka Dotčené předpisy:§ 672a odst. 2 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:17. 5. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2785/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně MAXIMA REALITY, s.r.o., se sídlem v Praze 1, Nové Město, Washingtonova 1624/5, PSČ 110 00, IČO 25149610, zastoupené Mgr. Janem Zapotilem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Václavské nám. 794/38, proti žalovanému Z. Č., zastoupenému JUDr. Karlem Horákem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1041/12, o zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 11 C 86/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. března 2009, č. j. 38 Co 273/2008-99, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7 704 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Karla Horáka, advokáta, se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1041/12. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozsudkem ze dne 23. října 2008, č. j. 11 C 86/2008-66, zamítl žalobu na zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II). Soud prvního stupně zjistil, že účastníci řízení uzavřeli dne 16. 7. 2007 mandátní smlouvu, v níž se žalovaný (mandatář) zavázal pro žalobkyni na její účet vyhledávat zájemce o nájem nebo podnájem nemovitostí včetně bytů a nebytových prostor, uzavírat se zájemci smlouvy o poskytnutí služeb realitní kanceláře při nájmu nebo podnájmu nemovitostí včetně bytů a nebytových prostor a přijímat jménem mandanta od zájemců finanční částky jako zálohy na rezervační poplatek, provize, depozitní úschovy a odměny. Za řádný výkon činností podle této smlouvy se mandant zavázal zaplatit mandatáři úplatu ve výši 20 % z každé provize uhrazené mandantovi zájemcem za podmínek stanovených článkem V smlouvy. V článku VII bodu 7.9 smlouvy bylo sjednáno, že se mandatář zavazuje během trvání této smlouvy a po dobu 6 měsíců po jejím ukončení bez souhlasu statutárního orgánu mandanta nevstoupit do konkurenční firmy (podniku se stejným nebo obdobným předmětem činnosti jako mandant, zejména však v oboru zprostředkování koupě, prodeje a nájmu realit nebo v oboru realizace developerských projektů) jako společník, majitel, statutární orgán, mandatář nebo zaměstnanec (nebo v obdobném postavení či poměru). Dále se zavázal zdržet se podnikání na vlastní účet ve stejném nebo obdobném oboru činnosti jako mandant, tj. zejména v oboru zprostředkování koupě, prodeje, nájmu realit nebo v oboru realizace developerských projektů, nepodporovat konkurenční firmy radou, penězi nebo jakýmkoli jiným způsobem, neusilovat o získání zaměstnanců či spolupracovníků mandanta pro konkurenční firmy nebo pro svou firmu a nepřijmout úplatek v jakékoli podobě. Mandatář je povinen, pokud by chtěl nastoupit u konkurenční firmy nebo podnikat na vlastní účet či na účet jiného se stejným nebo obdobným předmětem činnosti jako mandant, požádat o písemný souhlas statutárního orgánu mandanta. Při porušení povinnosti stanovené v článku VII bodu 7.9 smlouvy je mandatář povinen zaplatit mandantovi smluvní pokutu ve výši 100 000 Kč za každý jednotlivý případ takového porušení. Soud dále zjistil, že předmětem podnikání žalobkyně byla agenturní činnost v oblasti kultury, činnost ekonomických a organizačních poradců, obstaravatelská činnost v administrativě, činnost realitní kanceláře, koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, inzertní služby, vydavatelství, pořádání odborných kurzů, školení a jiných vzdělávacích akcí včetně lektorské činnosti, zprostředkovávání obchodu a služeb. Předmětem podnikání žalovaného jsou zprostředkovatelské činnosti realitních agentur, oprávnění vzniklo ke dni 6. 8. 2007. Soud dále zjistil, že smlouva mezi účastníky řízení byla ukončena dohodou ke dni 28. 1. 2008. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že účastníci mezi sebou uzavřeli mandátní smlouvu podle § 566 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Soud prvního stupně dovodil s odkazem na § 672a obch. zák., že v obchodních závazkových vztazích je konkurenční doložku možné sjednat tak, že se strany písemně dohodnou, že po stanovenou dobu (nejdéle 2 roky po ukončení smlouvy) na stanoveném území nebo vůči stanovenému okruhu osob na tomto území nesmí (v tomto případě mandatář) vykonávat na vlastní nebo cizí účet činnost, která byla předmětem mandátního vztahu, nebo jinou činnost, která by měla soutěžní povahu vůči podnikání mandanta. Konkurenční doložka, kterou mezi sebou účastníci sjednali, se vymyká jakýmkoli omezením. Vymezení zákazu konkurence v doložce je široké a neurčité, jak co se týče území, tak co se týče okruhu osob, tak i ohledně předmětu činnosti. Tvrzení žalobkyně, že konkurenční doložka byla po dobu trvání mandátního vztahu vyvážena výší provize a odměn, na tom nemůže nic změnit. Soud prvního stupně proto dovodil, že právo žalovaného na svobodné podnikání bylo předmětnou konkurenční doložkou nepochybně popřeno. Sjednáním takové konkurenční doložky došlo k porušení dobrých mravů, a proto je podle § 39 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) předmětná konkurenční doložka absolutně neplatná. Pokud se týká uplatnění nároku na smluvní pokutu za porušení povinnosti vyžádat si písemný souhlas statutárního orgánu mandanta, pokud by chtěl mandatář nastoupit u konkurenční společnosti nebo podnikat na vlastní účet či účet jiného se stejným nebo obdobným předmětem činnosti jako mandant, soud prvního stupně uzavřel, že i takové ujednání je v rozporu s dobrými mravy. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 19. března 2009, č. j. 38 Co 273/2008-99, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II). Odvolací soud dovodil, že z formulované konkurenční doložky vyplynulo, že žalovaný nemohl po dobu 6 měsíců vykonávat žádnou z výše uvedených činností ani činností obdobných, a to ani jako podnikatel, ani jako zaměstnanec. Z jazykového vyjádření ujednání vyplynulo, že by stejnou argumentaci mohla žalobkyně použít v případě, kdyby žalovaný získal zaměstnání jako prodavač v obchodě (viz předmět podnikání „koupě a prodej“). Zákaz obsažený v konkurenční doložce nebyl omezen ani teritoriálně. Takové omezení se jeví jako nepřiměřeně přísné, zejména s ohledem na ústavně zaručené právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. Omezení žalovaného nebylo ani vyváženo finančním plněním žalobkyně. Z toho důvodu se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že ujednání v článku VII bodu 7.9 mandátní smlouvy je absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy a poctivým obchodním stykem (dle § 39 obč. zák. a § 265 obch. zák.). Bylo-li shledáno neplatným ujednání o konkurenční doložce, musí být neplatné i ujednání o vyžádání souhlasu k jednání v rozporu s konkurenční doložkou. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním. Jeho přípustnost zakládá na § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jako důvod podaného dovolání uplatňuje nesprávné právní posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Za otázku zásadního právního významu dovolatelka označuje to, zda restriktivní výklad podmínek pro platnost ujednání o konkurenční doložce, který vyplývá z pracovněprávních předpisů a ze stávající judikatury, lze vztáhnout i na obchodní závazkové vztahy mezi podnikateli uzavřené v rámci smluvní volnosti a v souladu s obchodními zvyklostmi ve smyslu § 264 obch. zák. a ustanovením čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Za stěžejní považuje dovolatelka skutečnost, že přezkoumávaná konkurenční doložka byla sjednána mezi dvěma podnikatelskými subjekty, které při uzavření smlouvy měly naprosto rovné postavení, přičemž žádná ze stran nebyla nucena do smluvního vztahu vstoupit. Dovolatelka namítá, že konkurenční doložka není v rozporu s čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jelikož se jednalo o dobrovolné převzetí závazku zdržet se podnikatelské činnosti, čímž se žalovaný nevzdal absolutně a s definitivní platností žádných práv vyplývajících z čl. 26 odst. 1 Listiny. Na obl