23 Cdo 2823/2007 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2823/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 6. 2009 Spisová značka:23 Cdo 2823/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.2823.2007.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2823/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce M. R., zastoupeného JUDr. R. K., advokátem, proti žalovanému P. B., zastoupenému JUDr. R. M., advokátem, o zaplacení částky 160 000 Kč s příslušenstvím oproti vydání věci, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 3 C 136/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. února 2007, č. j. 24 Co 544/2006-285, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozsudkem ze dne 7. dubna 2006, č. j. 3 C 136/2001-251, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 160 000 Kč s 8% úroky z prodlení od 1. 6. 2001 do zaplacení oproti vrácení osobního automobilu značky R. M., 1.6, rok výroby 1996, barvy zelená metalíza, (výrok pod bodem I), rozhodl o znalečném (výrok pod bodem III) a o náhradě nákladů řízení (výroky pod body II a IV). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaný jako provozovatel autobazaru a prodávající uzavřel dne 15. 2. 2001 se žalobcem jako kupujícím písemnou kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej osobního vozu značky R. M., specifikovaného v rozsudku, za sjednanou kupní cenu ve výši 160 000 Kč, která byla žalobcem uhrazena do rukou žalovaného. Součástí této smlouvy byl popis technického stavu vozidla, v němž bylo uvedeno, že ač byl automobil násilně poškozen, je toliko „běžně opotřeben“ a v popisu vybavení vozu byl uveden mj. 1 airbag. Ve smlouvě si její účastníci sjednali, že se jejich práva a povinnosti výslovně neupravené kupní smlouvou řídí příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku. Do dispozice žalovaného se předmětný vůz dostal poté, co žalovaný dne 20. 12. 2000 uzavřel s Michalem Sršněm, vlastníkem automobilu, smlouvu o zprostředkování prodeje tohoto vozu. Soud prvního stupně dále zjistil, že žalobce po převzetí vozu shledal, že vozidlo vykazuje více vad, které neodpovídají běžnému opotřebení, a že airbag není funkční, a proto dva až tři měsíce po uzavření kupní smlouvy od ní písemně odstoupil, což učinil ještě jednou prostřednictvím svého právního zástupce dopisem ze dne 7. 8. 2001. Soud prvního stupně posoudil smlouvu žalovaného a vlastníka vozu M. S. jako smlouvu o obstarání prodeje věci uzavřenou podle § 737 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), podle níž vzniklo žalovanému oprávnění prodat automobil. Odpovědnost žalovaného jako obstaratele posoudil podle § 741 odst. 1 obč. zák., podle něhož při prodeji věci svěřené do prodeje odpovídá obstaratel prodeje kupujícímu za vady prodané věci; obstaratel odpovídá i za to, že prodaná věc má vlastnosti, které obstaratel při prodeji uvedl. V dané věci je tedy žalovaný věcně pasivně legitimován. Právní vztah účastníků posoudil soud prvního stupně [v souladu s jejich ujednáním o volbě práva provedeným podle § 262 odst. 1 věty prvé obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“)] podle § 409 a násl. tohoto zákona s tím, že podle § 262 odst. 2 obch. zák. ve znění účinném k datu uzavření kupní smlouvy platí, že je-li jenom jedna ze stran právního vztahu podle § 261 odst. 1 nebo odst. 3 obch. zák. podnikatelem, použijí se ustanovení této části obchodního zákoníku na obě strany; ustanovení o odpovědnosti, spotřebitelských smlouvách nebo adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a společných závazcích občanského zákoníku a ustanovení zvláštních zákonů směřujících k ochraně spotřebitele však je třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Soud prvního stupně proto pro posouzení odpovědnosti za vady použil občanskoprávní úpravu. Soud prvního stupně aplikoval ustanovení § 597 odst. 2 obč. zák., podle něhož má kupující právo odstoupit od smlouvy i tehdy, jestliže jej prodávající ujistil, že věc má určité vlastnosti, zejména vlastnosti kupujícím vymíněné, anebo že nemá žádné vady, a toto ujištění se ukáže nepravdivým. V dané věci soud kvalifikoval technický popis vozidla jako ujištění o tom, že věc má určité vlastnosti, včetně ujištění o přítomnosti airbagu, což se ukázalo jako nepravdivé, jak bylo zjištěno z posudků J. U. a znalce Ing. M. H. Odstoupení od smlouvy žalobcem bylo proto podle závěru soudu prvního stupně oprávněné, učiněné včas, a mělo za následek zrušení kupní smlouvy a vznik povinnosti stran vrátit si vzájemně poskytnutá plnění. Stejné následky by v důsledku odstoupení nastaly podle závěru soudu prvního stupně i v případě posouzení věci podle § 345 a § 428 obch. zák.   K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 14. února 2007, č. j. 24 Co 544/2006-285, rozsudek soudu prvního stupně s výjimkou odvoláním nedotčeného výroku pod bodem III potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shledal správným závěr o pasivní legitimaci žalovaného, který byl nepřímým zástupcem vlastníka vozu – M. S., přičemž pokud při uzavření kupní smlouvy jednal na jeho účet, činil tak jménem svým, jako obstaratel prodeje věci podle § 737 ObčZ, případně jako komisionář, byl-li vztah mezi M. S. a žalovaným vztahem obchodním (§ 577 obch. zák.). Ohledně vadnosti automobilu a odstoupení od smlouvy vyšel odvolací soud z deklarace vozu při prodeji jako běžně opotřebeného, ačkoliv se před jeho opravou a umístěním do bazarového prodeje jednalo o vůz havarovaný, prakticky zničený a dovezený ze zahraničí za deklarovanou cenu 28 000 Kč. Toto ujištění o stavu vozidla se ukázalo být nepravdivým a poznámka v příloze č. 1 smlouvy o tom, že vůz byl „násilně poškozen“ je informací neurčitou postrádající údaj o rozsahu poškození. Nepravdivým se ukázalo být i ujištění prodávajícího o tom, že vůz je vybaven funkčním airbagem, tedy podstatným bezpečnostním prvkem vozu. Vzhledem k dohodě účastníků o volbě obchodního zákoníku pro jejich vztah uzavřené podle § 262 odst. 1 obch. zák. je podle závěru odvolacího soudu zřejmé, že žalovaný porušil svoji povinnost stanovenou v § 420 odst. 1 obch. zák. dodat zboží v kvalitě, jež určuje smlouva, přičemž tato kvalita je určena i vlastnostmi, o nichž prodávající kupujícího smlouvou ujistil. Vzhledem k účelu smlouvy se jeví také rozumným předpokládat, že pokud by žalobce s historií automobilu a jeho veškerým vadami byl před uzavřením smlouvy úplně a pravdivě seznámen, pak by kupní smlouvu neuzavřel. Odvolací soud proto posoudil porušení smlouvy ze strany žalovaného jako prodávajícího podle § 345 odst. 2 obch. zák. jako podstatné porušení smlouvy, v důsledku čehož byl žalobce jako kupující oprávněn podle § 436 odst. 1 písm. d) obch. zák. od smlouvy odstoupit. Žalobce přitom jednal podle § 428 odst. 1 obch. zák. bez zbytečného odkladu, vady oznámil žalovanému bezprostředně poté, co je zjistil a pro tyto vady současně od smlouvy odstoupil (a contrario § 441 odst. 1 obch. zák.). O tom svědčí vlastní výpověď žalovaného, který u soudu prvního stupně uvedl, že mu zástupce žalobce zaslal písemné oznámení vad spolu s odstoupením od smlouvy „asi dva až tři měsíce po prodeji vozu“, a také další doporučený dopis právního zástupce žalobce ze dne 7. 8. 2001. Odstoupením od smlouvy zanikla podle § 351 odst. 1 věty první obch. zák. všechna práva a povinnosti smluvních stran a účastníci jsou podle odstavce 2 téhož ustanovení povinni vrátit si vzájemně poskytnutá plnění.     Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle něhož lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení věci. Žalovaný především nesouhlasí s posouzením jeho odpovědnosti za vady předmětného automobilu. Žalovaný namítl, že soud prvního stupně se ve svých závěrech opíral o skutečnost, že žalovaný a vlastník vozidla uzavřeli smlouvu o obstarání prodeje věci ve smyslu § 737 a násl. obč. zák. Odvolací soud dovodil, že vztah mezi žalovaným a vlastníkem věci byl založen buď smlouvou o obstarání prodeje věci nebo smlouvou komisionářskou v případě, že vztah mezi nimi byl vztahem obchodněprávním. S tím však žalovaný nesouhlasí, ze smlouvy o zprostředkování pro