23 Cdo 2960/2012 – Nejvyšší soud

23 Cdo 2960/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně K. D., zastoupené JUDr. Janem Tuláčkem, advokátem se sídlem Nerudova 10, 118 00 Praha 1 – Malá Strana, proti žalované Vymáhání a odkup pohledávek s. r. o. (dříve firma EKP Praha s. r. o. - do 9. 7. 2013, původně firma Exekuční kancelář Praha s. r. o.), se sídlem Římská 2135/45, 120 00 Praha 2 - Vinohrady, IČ 27566510, zastoupené Mgr. Pavlem Letáčkem, advokátem se sídlem Rumunská 1720/12, 120 00 Praha 2 – Nové Město, o neplatnost smlouvy z důvodu nekalosoutěžního jednání a zaplacení 100.000 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 119/2010, k dovolání žalobkyně proti výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. dubna 2012, č. j. 3 Cmo 27/2012-85, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. dubna 2012 č. j. 3 Cmo 27/2012-85 i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. října 2011 č. j. 32 Cm 119/2010-65 se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobou z titulu ochrany před jednáním nekalé soutěže se žalobkyně domáhala určení, že mandátní smlouva, uzavřená dne 1. 12. 2009 mezi žalobkyní jako mandantem a žalovanou jako mandatářem je neplatná, a dále požadovala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit částku 100.000 Kč, resp. vrátit tuto částku, kterou žalobkyně již zaplatila žalované z titulu uvedené neplatné smlouvy. Jednání nekalé soutěže podle obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.), tj. jednání naplňující generální klauzuli podle § 44 odst. 1 i skutkovou podstatu speciální podle § 46, neboť je lze považovat za klamavé označení služeb žalované, žalobkyně spatřuje v tom, že žalovaná svojí firmou (dříve Exekuční kancelář Praha s. r. o.) uvedla žalobkyni jako spotřebitele v omyl (žalobkyně byla kvůli znění firmy přesvědčena, že žalovaná je kanceláří soudního exekutora), což má podle názoru žalobkyně za následek neplatnost uzavřené smlouvy podle § 49a občanského zákoníku (dále jen obč. zák.). Nároky uvedené v žalobě tvrdila žalobkyně proti žalované jako nároky z jednání nekalé soutěže podle § 53 obch. zák. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. října 2011, č. j. 32 Cm 119/2010-65, žalobu zamítl (I. výrok) a rozhodl o nákladech řízení (II. výrok). K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze (dále jen odvolací soud) rozsudkem ze dne 24. dubna 2012, č. j. 3 Cmo 27/2012-85, rozhodl tak, že řízení o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně v rozsahu, v němž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 20.000 Kč, zastavil (bod I. výroku), rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (bod II. výroku) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (bod III. výroku). Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalobkyně napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu a dospěl k názoru, že odvolání žalobkyně není důvodné. Vzhledem k tomu, že v průběhu odvolacího řízení vzala žalobkyně své odvolání proti zamítavému I. výroku rozsudku soudu prvního stupně o žalobě v části, v níž požadovala na žalované zaplacení 20.000 Kč (v rámci povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 100.000 Kč) zpět, zastavil odvolací soud odvolací řízení v uvedeném rozsahu. Podle názoru odvolacího soudu měl soud prvního stupně pro své rozhodnutí učiněna skutková zjištění v potřebném rozsahu, proto jeho zjištění i odvolací soud pro své rozhodnutí převzal a plně z nich vycházel a pro stručnost na ně ve svém rozhodnutí i odkazuje. Odvolací soud souhlasí jak s výsledným právním hodnocením soudu prvního stupně, tj. že znění a užívání obchodní firmy žalované nebylo pro daný vztah účastníků – smluvních stran uzavřené mandátní smlouvy – jednáním nekalé soutěže, tak i se závěrem přijatým soudem prvního stupně, že žalobě nelze z tohoto důvodu vyhovět. Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že popsané jednání žalované nenaplňuje všechny tři základní podmínky skutkové podstaty nekalé soutěže podle § 44 odst. 1 obch. zák., ani skutkové podstaty podle § 46 obch. zák. (klamavé označení zboží a služeb). Odvolací soud ve shodě se závěrem soudu prvního stupně uvedl, že jednání žalované je sice jednáním v hospodářské soutěži (žalovaná je obchodní společností nabízející své služby na trhu, předmětem jejího podnikání jsou služby soukromých detektivů a dále výroba, obchodní služby a služby neuvedené v příloze 1 až 3 živnostenského zákona, žalobkyně je spotřebitelem, který služby nabízené žalovanou na trhu prostřednictvím uzavřené mandátní smlouvy využil), tudíž splňuje první základní podmínku generální klauzule nekalé soutěže, avšak nelze v něm shledat rozpor s dobrými mravy soutěže (bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou ještě před uzavřením mandátní smlouvy probíhalo jednání o vzájemné spolupráci, jež vedlo k tomu, že žalobkyně osobně uzavřela se žalovanou předmětnou mandátní smlouvu, v jejímž znění se žalovaná zavázala konat k vymožení pohledávky žalobkyně, ale v jejím obsahu není však nic o tom, že by žalovaná jednala jako exekutor – exekutorský úřad; dále bylo prokázáno, že služby, které se na základě mandátní smlouvy zavázala žalovaná poskytnout žalobkyni, zčásti již žalovaná splnila co do uzavření dohody s dlužníkem žalobkyně o uznání a splácení jeho dluhu), který by měl za následek vyvolání omylu na straně žalobkyně, že žalovaná je kanceláří soudních exekutorů (oba soudy mají za to, že jednání žalované nebylo způsobilé vyvolat u žalobkyně klamnou představu o povaze a rozsahu služeb, jež žalovaná žalobkyni nabídla a žalobkyně akceptovala, což jednoznačně plyne ze znění uzavřené smlouvy účastníků; také následné jednání účastníků vylučuje tvrzení, že žalobkyně zněním obchodní firmy žalované v daném případě byla uvedena omyl o tom, kdo jí nabízí tyto služby a jaký je jejich rozsah a povaha). K posouzení tvrzené klamavosti jednání žalované vzaly oba soudy správně v úvahu hledisko průměrného spotřebitele, u něhož se předpokládá rozumná míra pozornosti a opatrnosti. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně zejména v tom, že při zachování průměrné míry pozornosti a opatrnosti spotřebitele i přes znění firmy žalované (tehdy firma zněla „Exekuční kancelář Praha s. r. o.“) nemohla žalobkyně pro jednoznačné znění smluvních podmínek, které stvrdila, objektivně nabýt klamného dojmu o tom, že žalovaná podniká jako exekutorský úřad. Odvolací soud navíc ještě doplnil, že pokud jednání žalované nenaplňuje nezbytnou podmínku generální klauzule nekalé soutěže (v řízení nebyl prokázán rozpor s dobrými mravy soutěže), není nutné zabývat se otázkou, zda jednání žalované bylo či nebylo v daném případě způsobilé přivodit žalobkyni újmu. Odvolací soud uzavřel, že nebylo v řízení prokázáno nekalosoutěžní jednání žalované a nejsou proto dány podmínky pro přiznání uplatněných nároků. Pokud soud prvního stupně žalobu o určení neplatnosti smlouvy a vrácení peněžité částky na základě této smlouvy uhrazené pro tvrzenou nekalou soutěž žalované podle § 44 a násl. obch. zák. zamítl, podle odvolacího soudu rozhodl správně, a proto rozsudek v napadeném výroku I. (po jeho omezení částečným zpětvzetím odvolání) jako věcně správný potvrdil, včetně výroku o nákladech řízení. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně (dále jen dovolatelka) v zákonné lhůtě dovoláním, z jehož obsahu vyplývá, že je považuje za přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť se podle ní jedná o rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Důvodnost svého dovolání opírá dovolatelka o ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Z dovolání vyplývá, že žalobkyně nesouhlasí se závěry odvolacího soudu, resp. obou soudů, neboť je považuje za rozhodnutí v rozporu s rozhodnutími Nejvyššího soudu ČR (dále jen NS ČR) v podobné věci, konkrétně s usnesením NS ČR ze dne 28. 4. 2010 sp. zn. 5 Tdo 1105/2009 a s rozsudkem NS ČR ze dne 24. 2. 2009 sp. zn. 23 Co 2032/2008. Dovolatelka se domnívá, že situace popsané a právně hodnocené v citovaných rozhodnutích NS ČR jsou zcela analogické situaci, kdy se vymahačská společnost (žalovaná) ve své firmě označí za exekuční kancelář, která se tím podle mínění dovolatelky stává důvěryhodnější oproti jiným firmám nabízejícím obdobné služby. Právě kvůli znění firmy „Exekuční kancelář Praha s. r. o.“ se žalobkyně obrátila na žalovanou a na nikoho jiného se svojí žádostí o poskytnutí služeb spojených s vymáháním dluhu (v mandátní smlouvě je žalovaná označena jako Exekuční kancelář Praha, nikde není vymezeno, že se nejedná o skutečnou exekuční kancelář, ani ústně se žalovaná nikdy žalobkyni o pravém stavu věci nezmínila). Pokud soudy obou stupňů odkazují na bod 18 preambule směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách (zejména na znění „rozumná míra pozornosti a opatrnosti“ průměrného spotřebitele), dovolatelka má za to, že uvedené konstatování je obecné