23 Cdo 3114/2007 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3114/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 6. 2010 Spisová značka:23 Cdo 3114/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.3114.2007.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Leasing Dotčené předpisy:§ 269 odst. 2 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 7. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3114/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně ČSOB Leasing, a.s., se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 310/60, PSČ 140 00, IČ 63998980, zastoupené Mgr. Romanem Majerem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Krakovská 1526/24, proti žalovanému P. H., zastoupenému Mgr. Martinem Slimákem, advokátem, se sídlem v Praze 7, U Studánky 3, o zaplacení částky 187 821,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 45 Cm 135/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. března 2007, č. j. 2 Cmo 284/2006-59, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. března 2007, č. j. 2 Cmo 284/2006-59, s výjimkou části výroku pod bodem I, kterou byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. července 2006, č. j. 45 Cm 135/2006-37, v rozsahu, ve kterém bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 2 580 Kč, a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. července 2006, č. j. 45 Cm 135/2006-37, s výjimkou části výroku pod bodem I, ve které bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 2 580 Kč, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 187 821,40 Kč s příslušenstvím z důvodu předčasného ukončení leasingové smlouvy. Částka ve výši 185 241,40 Kč představuje ztrátu z prodeje předmětu leasingu jako rozdíl mezi účetní zůstatkovou hodnotou předmětu leasingu ke dni zániku leasingové smlouvy určenou podle platných daňových předpisů a dosaženou prodejní cenou bez DPH, částka ve výši 2 580 Kč představuje úrok z prodlení uplatněný v důsledku prodlení žalovaného se zaplacením specifikovaných leasingových splátek. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. července 2006, č. j. 45 Cm 135/2006-37, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 187 821,40 Kč s 0,15% úrokem z prodlení denně z částky 41 454 Kč od 15. 10. 2003 do 21. 10. 2003 a s 0,15% úrokem z prodlení denně z částky 185 241,40 Kč od 15. 10. 2003 do zaplacení (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 30. 4. 2001 leasingovou smlouvu č. 2150223, jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné smluvní podmínky (dále jen „obchodní podmínky“), na jejímž základě žalovaný převzal do nájmu předmět leasingu (nákladní speciální návěs) a zavázal se žalobkyni platit sjednané leasingové splátky ve výši a čase určeném splátkovým kalendářem. V článku 4.4.4 písm. a) – g) obchodních podmínek byly stanoveny povinnosti žalovaného v případě předčasného ukončení smlouvy. Z výpovědi leasingové smlouvy ze dne 22. 3. 2003 soud zjistil, že žalobkyně leasingovou smlouvu vypověděla s účinností ke dni 29. 4. 2003 z důvodu neplacení leasingových splátek žalovaným. Z konečného vyrovnání leasingové smlouvy ze dne 30. 9. 2003 soud zjistil výši výsledné pohledávky žalobkyně v částce 232 011,40 Kč splatné dne 14. 10. 2003, která se skládá z dlužných leasingových splátek do doby předčasného ukončení smlouvy podle článku 4.4.4 písm. a) obchodního podmínek ve výši 41 454 Kč, náhrady škody ve výši 185 241,40 Kč podle článku 4.4.4 písm. c) obchodních podmínek vzniklé jako rozdíl mezi účetní zůstatkovou cenou a realizační prodejní cenou předmětu leasingu a dále z příslušenství všech pohledávek [zejména úroku z prodlení ve výši 5 316 Kč dle 4.4.4 písm. d) obchodních podmínek]. Výši realizační ceny předmětu leasingu v minimální hodnotě 74 000 Kč bez DPH zjistil soud ze znaleckého posudku Ing. Tomáše Rozlivky. Z potvrzení společnosti STN ESOX, spol. s.r.o., ze dne 23. 5. 2006 soud zjistil, že před prodejem v roce 2001 prošel předmět leasingu kompletní rekonstrukcí v hodnotě cca 487 000 Kč. Z důvodu nadbytečnosti a neúčelnosti vzhledem k typovému charakteru sporu zamítl soud prvního stupně doplnění dokazování ustanovením znalce za účelem ocenění předmětu leasingu ke dni jeho prodeje třetí osobě. Soud prvního stupně posoudil předmětnou leasingovou smlouvu podle § 489 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) jako smlouvu o koupi najaté věci s tím, že vzhledem k dispozitivnosti této úpravy (s výjimkou § 493 odst. 1 věty druhé obch. zák.) je pro danou věc rozhodující obsah práv a závazků upravených v leasingové smlouvě včetně obchodních podmínek. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že počínaje dnem 3. 3. 2003 se žalovaný dostal do prodlení s placením leasingových splátek, žalobkyně platně vypověděla smlouvu tak, že platnost smlouvy skončila ke dni 29. 4. 2003. Podle článku 4.4.4 a) – g) obchodních podmínek je žalovaný v takovém případě povinen zaplatit tam uvedené částky, které jsou specifikované v konečném vyrovnání ze dne 30. 9. 2003. V případě škody vycházel soud prvního stupně ze znaleckého posudku, znalcem určená minimální prodejní cena byla žalobkyní při prodeji předmětu leasingu plně respektována. Pokud žalovaný namítal, že před uzavřením leasingové smlouvy došlo generální opravou ke zhodnocení předmětu leasingu, pak tato okolnost mohla mít podle názoru soudu prvního stupně vliv pouze na určení vstupní ceny při uzavírání leasingové smlouvy, avšak pro znalecké ocenění provedené po ukončení smluvního vztahu je zcela bez právního významu. Z těchto důvodů soud prvního stupně žalobě v plném rozsahu vyhověl. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. března 2007, č. j. 2 Cmo 284/2006-59, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II). Odvolací soud vyšel ze skutkových závěrů soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho závěry o vzniku leasingové smlouvy, o jejím předčasném ukončení i o konečném vyúčtování učiněném žalobkyní dne 30. 9. 2003. Spornou zůstala pouze prodejní cena předmětu leasingu v částce 86 065,60 Kč bez DPH a v této souvislosti vznesené výhrady žalovaným proti znaleckému posudku, který určil výši prodejní ceny předmětu leasingu v minimální hodnotě 74 000 Kč bez DPH. Odvolací soud dospěl stejně jako soud prvního stupně k závěru, že žalobkyně postupovala v souladu s článkem 4.4.4 písm. f) obchodních podmínek, ze kterého se podává, že žalovaný jako nájemce je povinen zaplatit žalobkyni jako pronajímateli ztrátu z prodeje předmětu leasingu ve výši rozdílu mezi účetní zůstatkovou hodnotou předmětu leasingu ke dni zániku leasingové smlouvy určenou podle platných zákonných předpisů o daní z příjmu a dosaženou prodejní cenou bez DPH. Žalobkyně postupovala podle citovaného ujednání a výši škody z prodeje předmětu leasingu stanovila tak, že od účetní zůstatkové ceny předmětu leasingu ve výši 271 307 Kč odečetla prodejní cenu ve výši 86 055,60 Kč a rozdíl ve výši 185 241,40 Kč začlenila do konečného vyúčtování. Námitku žalovaného, že předmět leasingu měl při ukončení leasingové smlouvy vyšší hodnotu, než stanovil znalecký posudek, a měl být proto prodán za vyšší cenu, nepovažoval odvolací soud shodně se soudem prvního stupně za rozhodující. Jak výše uvedeno, žalobkyně postupovala v souladu s ujednáním obchodních podmínek sjednaných právě pro případ předčasného ukončení leasingové smlouvy výpovědí žalobkyně jako leasingového pronajímatele z důvodů na straně žalovaného – leasingového nájemce. Žalobkyně nebyla povinna vypracovat podle obchodních podmínek znalecký posudek na předmět leasingu při jeho prodeji, a pokud tak učinila, konala nad rámec svých sjednaných povinností. Svoji povinnost stanovenou v článku 4.4.4 písm. f) obchodních podmínek splnila, a nelze jí proto vyčítat pochybení při způsobu vypracování konečného vyúčtování, do něhož byla promítnuta prodejní cena předmětu leasingu. Nárok žalobkyně z konečného vyúčtování ze dne 30. 9. 2003 neposuzoval odvolací soud podle § 373 a násl. obch. zák. jako nárok na náhradu škody, nýbrž jako nárok, který vychází ze smluvních ujednání leasingové smlouvy pro případ jejího předčasného ukončení. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že leasingově-právní vztahy patří k nejčastěji se vyskytujíc