23 Cdo 3359/2018 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3359/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 6. 2019 Spisová značka:23 Cdo 3359/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:23.CDO.3359.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výklad právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Dotčené předpisy:§ 556 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:28. 9. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3359/2018-200 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Jiřího Handlara, Ph.D., ve věci žalobkyně AWOCADO s. r. o., se sídlem v Hradci Králové, Collinova 421, identifikační číslo osoby 28989121, zastoupené JUDr. Janem Malým, advokátem se sídlem v Praze, Sokolovská 5/49, proti žalované KVETA MARKET s. r. o., se sídlem v Městci Králové, Přemysla Otakara II. 997, identifikační číslo osoby 24762032, zastoupené JUDr. Bedřiškou Kubelkovou, advokátkou se sídlem v Městci Králové, Náměstí Republiky 213, o zaplacení 170.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 14 C 106/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2018, č. j. 19 Co 360/2017-176, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 5. 2018, č. j. 19 Co 360/2017-185, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2018, č. j. 19 Co 360/2017-176, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 5. 2018, č. j. 19 Co 360/2017-185, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Nymburce rozsudkem ze dne 20. 6. 2017, č. j. 14 C 106/2017-73, zamítl žalobu o zaplacení částky 170.000 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi (bod II. výroku). V projednávané věci se žalobkyně domáhala zaplacení částky 170.000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě ústně sjednané kupní smlouvy mezi žalobkyní jako kupující a žalovanou jako prodávající se žalovaná zavázala dodat žalobkyni zboží dle objednávky žalobkyně. Předmětem koupě byl nový laser o výkonu 60 W s vlastnostmi určenými odkazem na zařízení shodných vlastností, tedy laser PLS 6MW. Žalobkyně se s žalovanou dohodla na úhradě kupní ceny za dodání zařízení s takto určenými vlastnostmi, a to v částce 170.000 Kč bez DPH. Před dodáním zboží byla žalobkyní dne 16. 1. 2014 uhrazena záloha dle zálohové faktury č. 113002 ze dne 7. 1. 2014 ve výši 130.000 Kč. Na další fakturu č. 113058 ze dne 31. 7. 2014 znějící na částku 75.700 Kč včetně DPH žalobkyně dne 4. 8. 2014 uhradila částku ve výši 40.000 Kč, zbývající část 35.700 Kč dosud neuhradila. Žalovaná vyzvala žalobkyni k převzetí předmětu kupní smlouvy, žalobkyně však zjistila, že se jedná o laser M900, který ale nemá požadované technické vlastnosti, a jde tedy o zcela rozlišné plnění, než bylo sjednáno v kupní smlouvě. Žalobkyně u žalované uplatnila vadu a jednala s ní o jejím odstranění. Žalobkyně byla ochotna akceptovat dodání náhradního plnění včetně technické dokumentace. V poskytnuté lhůtě však žalovaná náhradní plnění nedodala. Žalobkyně tak přípisem ze dne 20. 1. 2015 pro podstatné porušení smlouvy spočívající v nedodání sjednaného zboží a nezaslání technické dokumentace odstoupila od smlouvy ve smyslu ustanovení § 2002 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“). Odstoupení od smlouvy bylo žalované opakovaně zasláno přípisem, a to dne 23. 6. 2015. Žalobkyně se tedy domáhá vrácení uhrazené kupní ceny ve výši 170.000 Kč s příslušenstvím. Soud prvního stupně uvedl, že účastnice uzavřely kupní smlouvu dle § 2079 a násl. o. z. Účastnice učinily nesporným, že smlouvu uzavřely ústně, nespornou učinily dále sjednanou cenu a také skutečnost, že žalobkyně na kupní cenu uhradila 170.000 Kč. Sporu nebylo ani v otázce sjednaného předmětu koupě, když obě strany shodně uvedly, že mělo jít o laser o výkonu 60 W s vlastnostmi určenými odkazem na zařízení shodných vlastností, tedy laseru PLS 6MW od amerického výrobce Universal, ale od čínského výrobce Redsail. Dle soudu prvního stupně žalobkyně v pozici kupující zařízení převzala, byla účastna zkušebnímu provozu a nenamítala ničeho, resp. neprokázala, že namítala, a současně po provedení zkušebního provozu provedla částečnou úhradu na doplacení kupní ceny. Tvrzená případná vada měla být řešena postupem dle § 2099 a násl. o. z., tj. v režimu zákonné odpovědnosti za vady. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že s ohledem na § 2099 o. z. ve spojení s § 2111 o. z. nebylo odstoupení od smlouvy účinné, když žalobkyně neoznámila vadu včas, a tím došlo k prekluzi práva od smlouvy odstoupit. Žalobu jako nedůvodnou tedy zamítl. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 8. 3. 2018, č. j. 19 Co 360/2017-176, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 5. 2018, č. j. 19 Co 360/2017-185, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud vyšel z toho, že žalovaná jako prodávající a žalobkyně jako kupující uzavřely dne 7. 1. 2014 kupní smlouvu, kterou se žalovaná zavázala prodat žalobkyni laser výkonu 60 W, jehož vlastnosti byly určeny odkazem na zařízení shodných vlastností, a to laser amerického výrobce Universal, typ PLS 6MW, za dohodnutou kupní cenu 170.000 Kč bez DPH. Žalobkyně se v posuzované věci domáhá svého nároku s tvrzením, že závazek účastnic založený předmětnou kupní smlouvou zanikl v důsledku odstoupení od smlouvy, jež žalobkyně učinila e-mailem ze dne 20. 1. 2015 a opakovaně dopisem ze dne 23. 6. 2015. Odvolací soud k tomu uvedl, že e-mailem ze dne 20. 1. 2015 žalobkyně sdělila žalované, že odstupuje od jimi uzavřené kupní smlouvy, pokud jí nebude předmět koupě dodán do Hradce Králové do 27. 1. 2015 a neakceptuje-li žalovaná cenu za dopravu a instalaci laseru max. ve výši 5.000 Kč bez DPH. Dopisem ze dne 23. 6. 2015 pak žalobkyně žalované v zastoupení advokátky sdělila, že od účastnicemi uzavřené kupní smlouvy odstupuje podle ustanovení § 2002 odst. 1 o. z. proto, že dle účastnicemi uzavřené kupní smlouvy měl být žalobkyni dodán laser značky Redsail, model PLS 6 MW, a bylo jí dodáno zcela jiné plnění, model M900, a dále proto, že žalovaná nesplnila dohodu účastnic, že jí bude dodán nový laser v adrese jejího sídla, včetně potřebných dokumentů. Odvolací soud přitom dospěl k závěru, že uvedený e-mail ani dopis ze dne 23. 6. 2015 nemohly platné odstoupení od smlouvy podle § 2002 odst. 1 o. z. přivodit. V řízení nebylo prokázáno, že se účastnice dohodly na změně původně uzavřené smlouvy v části dohodnutého místa plnění, a nelze tedy považovat uvedený důvod odstoupení (tj. že žalovaná nedodala předmět koupě do sídla žalobkyně) za naplněný. Odstoupení od smlouvy pak dle odvolacího soudu nemohl přivodit ani další důvod uvedený žalobkyní v dopise ze dne 23. 6. 2015 spočívající v tvrzení, že žalovaná porušila podstatným způsobem svoji povinnost prodávající, když žalobkyni nedodala dohodnutý předmět plnění, jímž byl laser „Redsail, model PLS 6 MV“. Odvolací soud v této souvislosti konstatoval, že důkazy provedenými v řízení bylo prokázáno, že v tomto dopise uváděný předmět koupě nebyl účastnicemi dohodnut, předmět koupě je zjevně označen zmatečně čínským výrobcem a označením typu laseru amerického výrobce Universal. Žalovaná tedy nemohla porušit podstatným způsobem smlouvu nedodáním neexistujícího předmětu koupě. Odvolací soud uzavřel, že bez ohledu na to, zda došlo či nedošlo k převedení držby k předmětu koupě na žalobkyni, nárok žalobkyně není důvodný, když v řízení nebylo prokázáno, že by závazek účastnic zanikl odstoupením. Rozsudek soudu prvního stupně proto jako věcně správný potvrdil. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, uplatňujíc dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. Dovolatelka namítá, že se odvolací soud ve smyslu § 237 o. s. ř. odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť nezohlednil relevantní judikaturu Nejvyššího soudu vážící se k neplatnosti právního jednání na základě chyb v psaní nebo v počtech. V souvislosti s touto námitkou dovolatelka ve vztahu k otázce, zda dopisem ze dne 23. 6. 2015 došlo k platnému odstoupení od smlouvy dle § 2002 odst. 1 o. z., dále rozvádí, že závěr odvolacího soudu, dle něhož odstoupení žalobkyně od smlouvy není platné, jelikož v odstoupení od smlouvy