23 Cdo 3376/2016 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3376/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 7. 2017 Spisová značka:23 Cdo 3376/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.3376.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Rozhodčí řízení Dotčené předpisy:§ 31 písm. e) předpisu č. 216/1994Sb. § 23,24,25, 13 odst. 2,3 předpisu č. 216/1994Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:13. 10. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3376/2016 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobce LÁZNĚ JUPITER a. s., se sídlem v Praze 4, Hornokrčská 649/31, identifikační číslo osoby 28929781, zastoupeného JUDr. Mgr. Jiřím Kozákem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Nitranská 988/19, proti žalovanému ESPRIT BOHEMIA s. r. o., se sídlem v Praze 4, V Úhlu 6/638, identifikační číslo osoby 27600882, zastoupenému JUDr. Janem Havlíčkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Jihlavě, Masarykovo náměstí 110/64, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 18 C 366/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2016, č. j. 21 Co 482/2015-116, t a k t o: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2016, č. j. 21 Co 482/2015-116, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 8. 2015, č. j. 18 C 366/2014-67, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, který zrušil rozhodčí nález vydaný Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR (dále jen „rozhodčí soud“) dne 18. 8. 2014 pod sp. zn. Rsp 940/13 podle § 31 písm. e) zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „ZRŘ“). Rozhodnutí obou soudů bylo založeno na závěru, že žalobci (v rozhodčím řízení žalovanému) nebylo v průběhu rozhodčího řízení řádně doručováno, v důsledku čehož nebyla žalobci dána možnost věc před rozhodcem projednat. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že rozhodčí soud doručoval písemnosti žalobci poštou na adresu v P., tj. na adresu, která až do 13. 8. 2013 byla adresou jeho sídla zapsaného v obchodním rejstříku. Odtud se však zásilky vracely s poznámkou, že adresát je neznámý. Rozhodčí soud se nepokusil žádným způsobem zjistit jinou adresu, na kterou by bylo možné žalobci úspěšně doručit, a ustanovil žalobci opatrovníka JUDr. O. K., CSc., jemuž písemnosti určené žalobci doručoval. Žalobce sice neměl svou datovou schránku nastavenu pro přijímání písemností jiných právnických osob ve smyslu § 18a odst. 1 zák. č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, adresa, na kterou bylo možno doručit, však byla snadno a z veřejně přístupných zdrojů zjistitelná. Žalobce měl ještě před zahájením rozhodčího řízení v provozu své internetové stránky www.laznejupiter.cz, na nichž měl uveřejněnu řadu kontaktů, včetně adresy své provozovny v P., což je od 14. 8. 2013 adresa jeho stávajícího sídla zapsaného v obchodním rejstříku, tatáž adresa byla zapsána jako sídlo žalobcovy provozovny též v živnostenském rejstříku již od r. 2009. Tato adresa byla od počátku rozhodčího řízení žalobcovou známou adresou, tj. adresou z veřejných zdrojů zjistitelnou. Veřejně dostupná byla též žalobcova emailová adresa, byla navíc na dokladech připojených k rozhodčí žalobě. Podle soudu prvního stupně pojem „adresa, jež je rozhodčímu soudu známa“ ve smyslu § 10 odst. 1 řádu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR (dále jen „řád rozhodčího soudu“) v sobě zahrnuje nutnost vynaložit určitou aktivitu při zjišťování takové adresy přinejmenším z těch dokladů, které má rozhodčí soud k dispozici v rámci daného rozhodčího řízení. Uzavřel, že rozhodčí soud měl ustanovit žalobci opatrovníka teprve poté, co vyčerpal všechny ostatní možnosti, které by při zjišťování „poslední známé adresy“ mohly být využity. Rozhodčí soud však postupoval formálně, v rozporu s judikaturou Ústavního soudu. Odvolací soud předeslal (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 30 Cdo 3678/2013 ze dne 21. 5. 2014), jaké jsou podmínky doručování rozhodčího nálezu do datové schránky účastníka rozhodčího řízení. Vyšel dále ze zjištění, že písemnosti v průběhu rozhodčího řízení byly doručovány JUDr. O. K., CSc., jako osobě pověřené přijímáním písemností podle § 10 odst. 9 řádu rozhodčího soudu. Dále zjistil, že všeobecné obchodní podmínky žalovaného (dále též „VOP“), které byly nedílnou součástí žalobcovy objednávky, obsahovaly v bodě VIII ujednání tohoto znění: „Adresa odběratele uvedená v záhlaví objednávky, nebo zapsané sídlo se považují za doručovací adresu, pokud si strany výslovně nesjednají doručovací adresu jinou. Písemnosti doručované dodavatelem na doručovací adresu se považují za doručované třetím dnem od jejich prokazatelného odeslání dodavatelem.“ V záhlaví žalobcovy objednávky byla uvedena adresa odběratele P. kromě ní je na objednávce uveden email sanco@marketigrescue.cz a rovněž email kontaktní osoby sanytrak@laznejupiter.cz. Odvolací soud posoudil i tyto emailové adresy jako doručovací adresy ve smyslu bodu VIII VOP. Citoval dále z ustanovení § 10 řádu rozhodčího soudu, který upravuje doručování, jemuž se, jak zjistil, strany v rozhodčí doložce, která je obsažena v bodě IV odst. 3 VOP, podrobily. Odvolací soud uzavřel, že doručovací adresou v souladu s čl. VIII VOP jsou též emaily uvedené v záhlaví objednávky. Pokud se rozhodčímu soudu nepodařilo doručit podle § 10 odst. 1 až 8 řádu rozhodčího soudu na poslední známou adresu, kterou se rozumí adresa uvedená na objednávce, měl doručovat i na další tam uvedené doručovací adresy, tedy na emailová spojení. Citoval § 13 odst. 3 ZRŘ, podle něhož, jestliže se strany dohodly na příslušnosti konkrétního rozhodčího soudu a neujednaly v rozhodčí smlouvě jinak, platí, že se podrobily předpisům uvedeným v odstavci 2 téhož ustanovení (tj. předpisům a řádům rozhodčího soudu) a dodal, že strany se těmto předpisům podrobily a je třeba podle nich postupovat i v otázkách doručování s tím, že zvláštní ujednání této otázky obsahuje čl. VIII VOP. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včasné dovolání. Je přesvědčen, že odvolací soud rozhodl nesprávně, naopak procesní postup rozhodčího soudu byl ústavně konformní, šetřil podstatu a smysl žalobcova práva na spravedlivý proces. Své rozhodnutí založil odvolací soud na otázkách, které dovolacím soudem dosud nebyly řešeny. Odkazuje v té souvislosti na judikaturu Ústavního soudu a táže se 1) zda je dána pravomoc obecného soudu k přezkumu řádu rozhodčího soudu, 2) zda pojem „poslední známá adresa“ znamená, že odesílatel, tj. soud, rozhodčí soud či rozhodce, je povinen investigativně vyhledávat potenciální adresy adresáta a pokoušet se na ně doručovat a 3) zda doručování ve smyslu § 10 řádu rozhodčího soudu znamená také povinnost doručovat na emailové adresy. Dovolatel je toho názoru, že strany upravily doručování v bodě VIII VOP, podle nichž se adresa odběratele uvedená v záhlaví objednávky, nebo zapsané sídlo považují za doručovací adresu, pokud si strany nesjednají jinou doručovací adresu. Strany si podle jeho názoru jednoznačně ujednaly, kam mají být písemnosti doručovány, žalobce (v rozhodčím řízení žalovaný) nikdy jinou adresu (než adresu P.) nesdělil. Za zásadní považuje, že tato adresa byla zároveň adresou zapsanou v obchodním rejstříku ještě v době, kdy žalobci byla rozhodčím soudem ustanovena osoba pověřená k přijímání písemností. Na jiném místě svého dovolání k závěru odvolacího soudu, že žalobci mělo být doručováno na emailovou adresu, uvedl, že rozhodčí soud má doručovat na adresu, kterou mu účastník rozhodčího řízení sdělí, nebo která je jako doručovací adresa uvedena v rozhodčí smlouvě. Objednávka rozhodčí smlouvou není, protože rozhodčí smlouva byla sjednána na základě všeobecných obchodních podmínek. Podle dovolatele tedy rozhodčímu soudu adresa sdělena nebyla, ani mu žalobce nesdělil „kontakt jakožto údaj pro doručování písemností“. Dovolatel zdůrazňuje, že za řádné doručení písemností nese odpovědnost žalovaný, který měl zařídit, aby mu mohly být do datové schránky doručovány písemnosti i jinými právnickými osobami, případně si měl zařídit dosílku na poště apod. Navrhl, aby dovolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu a zamítl žalobu na neplatnost rozhodčího nálezu. Žalobce se ve svém vyjádření ztotožnil s názorem odvolacího soudu i soudu prvního stupně. Je přesvědčen, že strany zvolily adresu pro doručování. Připomněl, že součástí jeho objednávky byly všeobecné obchodní podmínky, kte