23 Cdo 3426/2020 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3426/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 1. 2021 Spisová značka:23 Cdo 3426/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.3426.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:13. 4. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3426/2020-147USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně L. J., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Davidem Černeckým, advokátem se sídlem v Benešově, Masarykovo náměstí 225, proti žalované Generali Česká pojištovna a.s., identifikační číslo osoby 45272956, se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, o zaplacení částky 134 189 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 47/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2020, č. j. 15 Co 494/2019-114, ve znění opravného usnesení ze dne 23. 7. 2020, č. j. 15 Co 494/2019-126, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: Žalobkyně se v řízení na žalované domáhala zaplacení celkové částky 134 189 Kč s příslušenstvím jako pojistného plnění z titulu smlouvy o pojištění odpovědnosti z výkonu povolání. Tvrdila, že svému zaměstnavateli společnosti ABUS CR s.r.o. zaplatila uvedenou částku jako náhradu škody, kterou způsobila v rámci výkonu své práce v důsledku šesti nezávislých pojistných událostí. Konkrétně žalobkyně požadovala pojistné plnění za pojistnou událost, která byla žalovanou registrována pod č. 5547944, částku 47 350 Kč, za pojistnou událost č. 5547978 částku 55 050 Kč, za pojistnou událost č. 5571593 částku 7 200 Kč, za pojistnou událost č. 5594883 částku 8 670 Kč, za pojistnou událost č. 5594837 částku 2 480 Kč a konečně za pojistnou událost č. 5678441 částku 13 439 Kč. Rozsudkem ze dne 6. 6. 2019, č. j. 30 C 47/2017-64, Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně zamítl žalobu žalobkyně o zaplacení částky 134 189 Kč s příslušenstvím (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč (výrok II). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně byla od 1. 12. 2009 zaměstnancem spol. ABUS CR s.r.o. Dne 27. 11. 2014 spol. ABUS CR s.r.o. uzavřela s žalovanou pojistnou smlouvu č. 22856321-13 o pojištění odpovědnosti žalobkyně z výkonu povolání. Součástí smlouvy byla ustanovení Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění odpovědnosti občanů VPPMO-O-01/2014 (dále jen „VPP“) a Doplňkových pojistných podmínek pro pojištění odpovědnosti občanů DPPD-O-01/2014 (dále jen „DPP“), jejichž převzetí a znalost spol. ABUS CR s.r.o. potvrdila a současně prohlásila, že s jejich obsahem (stejně jako s obsahem samotné smlouvy) seznámí žalobkyni. Dle čl. 5 odst. 1 písm. f) VPP byla žalobkyně povinna bez zbytečného odkladu, nejdéle však do 30 dnů od okamžiku zjištění škodné události oznámit žalované, že škodná událost nastala. Dle čl. 5 odst. 2 písm. c) VPP si strany smlouvy dále sjednaly, že v případě pojištění odpovědnosti pojistník, pojištěný nebo oprávněná osoba nesmí v případě mimosoudního jednání o náhradě škody či újmy z pojistné události bez souhlasu žalované uzavřít dohodu o narovnání nebo umožnit uznání nároku v jakékoliv formě. Pro případ porušení těchto podmínek si strany smlouvy ujednaly v čl. 5 odst. 4 VPP právo žalované odmítnout pojistné plnění. V období od listopadu 2015 do března 2016 žalobkyně z titulu sjednaného pojištění odpovědnosti zaměstnance uplatnila u žalované nárok na zaplacení pojistného plnění z šesti pojistných události, ke kterým mělo dojít v souvislosti s výkonem zaměstnání pro společnost ABUS CR s.r.o. Způsobenou škodu ve výši nárokovaných částek svému zaměstnavateli uznala a uhradila. Pojistnou událost č. 5547944, která nastala dne 7. 7. 2015, a událost č. 5547978 ze dne 24. 7. 2015 žalobkyně nahlásila žalované dne 4. 11. 2015, aniž doložila potřebné doklady pro posouzení oprávněnosti uplatňovaného nároku. Obdobně postupovala při ohlášení pojistné události č. 5571593 z 19. 11. 2015, kterou žalované oznámila dne 27. 11. 2015. Pojistné události č. 5594837 ze dne 2. 12. 2015 a č. 5594883 z 10. 12. 2015, při kterých měla poškodit mobilní telefony svého zaměstnavatele, žalobkyně oznámila žalované přípisem dne 21. 1. 2016, poté, co telefony byly již opraveny. Pojistnou událost č. 5678441 ze dne 31. 12. 2015 pak žalobkyně žalované oznámila přípisem dne 16. 3. 2016. Soud prvního stupně věc po právní stránce hodnotil podle § 2758 odst. 1 a § 2774 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ a dospěl k závěru, že žalobkyně zásadním způsobem porušila smluvní podmínky uvedené v čl. 5 odst. 1 písm. f) VPP a čl. 5 odst. 2 písm. c) VPP, když žalované neumožnila řádné prošetření pojistných událostí tím, že je ohlásila s několikaměsíčním zpožděním, případně až po opravě poškozených věcí, a bez souhlasu žalované uznala tvrzené škodní nároky spol. ABUS CR s.r.o., v důsledku čehož žalovaná oprávněně mohla odmítnout vyplatit pojistná plnění podle čl. 5 odst. 4 VPP. Ve vztahu k události č. 5678441 soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně nebyla ani aktivně věcně legitimována k podání žaloby, neboť spol. ABUS CR s.r.o. nebyla vlastníkem vozidla, které mělo být při této události poškozeno. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 900 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně. Po právní stránce se odvolací soud ztotožnil s hodnocením věci soudem prvního stupně. K námitce žalobkyně o neplatnosti aplikovaných ujednání VPP pro rozpor s ustanoveními § 2771 o. z. a § 263 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, (dále jen „zákoník práce“), odvolací soud uvedl, že všechny strany pojistného vztahu se s těmito podmínkami seznámily a byly jimi vázány. Účel sledovaný těmito ustanoveními odvolací soud shledal jako legitimní, přičemž porušení jimi uložených povinností žalobkyní dle odvolacího soudu mohl zásadním způsobem zkomplikovat posouzení pojistné události, a to zejména za situace, když žalobkyně žalované ani nepředložila potřebné doklady k posouzení jejího nároku. V této souvislosti odvolací soud poukázal rovněž na další ustanovení VPP týkající se podmínek pro řádné uplatnění nároků na pojistné plnění, a to konkrétně na čl. 5 odst. 1 písm. h) VPP obsahující povinnost poskytnout žalované bez zbytečného odkladu pravdivá vysvětlení o příčinách a rozsahu škody, předložit potřebné doklady ke zjištění rozhodných okolností pro posouzení nároku, jakož i umožnit žalované učinit potřebná šetření, a dále na čl. 5 odst. 2 písm. a) VPP obsahující povinnost zdokumentovat způsobenou škodu bezprostředně po jejím vzniku. Aplikovaná ustanovení VPP dle názoru odvolacího soudu nebylo možné hodnotit jako rozumně neočekávatelná ve smyslu §1753 o. z. Odvolací soud na tomto základě uzavřel, že žalovaná byla oprávněna odmítnout pojistné plnění žalobkyni podle čl. 5 odst. 4 VPP, neboť žalobkyně porušila povinnosti uvedené v čl. 5 odst. 1 písm. f) a h) VPP, resp. v čl. 5 odst. 2 písm. a), c), d), případně e) VPP. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, ve kterém namítala, že žalovaná nebyla podle čl. 5 odst. 4 VPP oprávněna bez dalšího zcela odmítnout pojistné plnění pro porušení povinností stanovených v ustanovení čl. 5 odst. 1 písm. f) VPP a čl. 5 odst. 2 písm. c) VPP, neboť uvedená ustanovení VPP jsou neplatná pro rozpor se zákonem, když čl. 5 odst. 4 VPP ve spojení s čl. 5 odst. 1 písm. f) odporuje ustanovení § 2771 o. z., které zakazuje ujednání zkracující promlčecí lhůtu, k čemuž podle žalobkyně aplikací daného ustanovení ve skutečnosti došlo. Dle žalobkyně pro porušení uvedené povinnosti lze ve smyslu ustanovení § 2800 odst. 2 o. z. pouze smluvně ujednat možnost krátit pojistné plnění, a to za předpokladu, že prodlení s nahlášením pojistné události může mít vliv na zjištění či určení výše škody. Tato otázka však dosud nebyla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešena. Co se týče povinnosti uvedené v čl. 5 odst. 2 písm. c) VPP pak žalobkyně poukázala na skutečnost, že dohoda mezi žalobkyní a jejím zaměstnavatelem proběhla v souladu s ustanovením § 263 zákoníku práce; čl. 5 odst. 2 pís