23 Cdo 3435/2013 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3435/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 6. 2014 Spisová značka:23 Cdo 3435/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.3435.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Právní nástupnictví Dotčené předpisy:§ 107a o. s. ř. § 10 předpisu č. 165/2012Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:30. 7. 2014 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 26.9.2014III.ÚS 3151/14JUDr. Vladimír Kůrkaodmítnuto20.11.2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3435/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně RWM Energo s.r.o., se sídlem v Českém Krumlově, Domoradická 87, PSČ 381 01, IČO 28087011, zastoupené JUDr. Václavem Bílým, LL.M., Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Jáchymova 26/2, PSČ 110 00, proti účastnici řízení E.ON Energie, a.s., se sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera 2151/6, PSČ 370 49, IČO 26078201, zastoupené Mgr. Pavlem Vincíkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, PSČ 110 00, o žalobě podle části páté občanského soudního řádu proti rozhodnutí předsedy Energetického regulačního úřadu ze dne 27. května 2011, č. j. 00243-17/2011-ERU, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 34 C 262/2011, o dovolání účastnice řízení proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. června 2013, č. j. 8 Co 235/2013-451, takto: Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, ze dne 21. června 2013, č. j. 8 Co 235/2013-451, se mění tak, že návrh žalobkyně na vstup společnosti E.ON Energie, a.s., se sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera 2151/6, PSČ 370 49, IČO 26078201, do řízení na místo společnosti E.ON Distribuce, a.s., se sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera 2151/6, PSČ 370 49, IČO 28085400, se zamítá. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 1. listopadu 2012, č. j. 34 C 262/2011-361, zamítl žalobu podle části páté občanského soudního řádu, kterou se žalobkyně domáhala, aby soud nahradil rozhodnutí předsedy Energetického regulačního úřadu ze dne 27. května 2011, č. j. 00243-17/2011-ERU, v celém rozsahu tak, že účastnice řízení je povinna uzavřít s žalobkyní smlouvu, jejíž text bude přílohou rozsudku (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II). Smlouva, jejíhož uzavření se žalobkyně domáhala, vycházela z výkupních cen platných pro solární elektrárny s výkonem nad 30 kW a uvedených do provozu od 1. ledna 2010 do 31. prosince 2010. V řízení před soudem prvního stupně byla účastnicí řízení společnost E.ON Distribuce, a.s., se sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera 2151/6, PSČ 370 49, IČO 28085400 (dále jen „původní účastnice řízení“). Soud prvního stupně zjistil, že dne 6. listopadu 2009 účastníci uzavřeli smlouvu o připojení zařízení výrobce elektřiny k distribuční soustavě č. 700145919000010, ve které se původní účastnice řízení zavázala umožnit žalobkyni připojení výrobny k distribuční soustavě a zajistit požadovaný rezervovaný výkon za předpokladu splnění podmínek dle článku IV odst. 1 této smlouvy. Obě strany se zavázaly řídit pravidly provozování distribuční soustavy (dále „PPDS“). Podle PPDS provede provozovatel distribuční soustavy na základě žádosti do 30 dnů ode dne doručení úplné žádosti výrobce a jeho splnění podmínek sjednaných ve smlouvě o připojení první paralelní připojení k síti. Dne 4. prosince 2010 uzavřela žalobkyně se společností E.ON Energie, a.s., smlouvu o odběru elektrické energie žalobkyní, podle které byla elektrárna žalobkyně – fotovoltaická elektrárna Přídolí (dále jen „FVE Přídolí“) odběratelem, nikoliv dodavatelem elektrické energie. Dne 3. prosince 2010 žalobkyně podala původní účastnici řízení žádost o paralelní připojení, tuto žádost v plné míře doplnila až 27. prosince 2010. Téhož dne nabylo právní moci rozhodnutí o udělení licence žalobkyni k výrobě elektřiny. Dne 13. ledna 2011 podala žalobkyně návrh Energetickému regulačnímu úřadu („ERÚ“) o rozhodnutí sporu mezi ní a původní účastnicí řízení, přičemž uplatnila stejný petit jako v žalobě v této věci. Dne 19. ledna 2011 původní účastnice řízení vyhotovila protokol o schválení výrobny elektrické energie a tohoto dne došlo k prvnímu paralelnímu připojení výrobny žalobkyně. Dne 12. února 2011 proběhla první měřená dodávka elektrické energie vyrobené v FVE Přídolí. Dne 10. března 2011 původní účastnice řízení a žalobkyně uzavřely smlouvu o dodávce elektřiny vyráběné v FVE Přídolí do distribuční soustavy původní účastnice řízení. Dne 16. března 2011 podala žalobkyně rozklad k předsedovi ERÚ proti rozhodnutí ERÚ o zamítnutí původního návrhu. Předseda Energetického regulačního úřadu rozhodnutím ze dne 27. května 2011, č. j. 00243-17/2011-ERU, rozklad zamítl. Soud prvního stupně žalobu považoval za nedůvodnou z několika příčin. Vzhledem k tomu, že smlouva o dodávce elektřiny již byla uzavřena, považoval soud prvního stupně za nepřípustné uzavřít již uzavřenou smlouvu, byť s jinou výší výkupních cen. Žalobkyně se dle soudu prvního stupně sice mohla domáhat povinnosti změnit uzavřenou smlouvu či povinnosti ji nahradit novou smlouvou, vůle ke změně by však z takového jednání musela být seznatelná. Žalobkyně se za situace, kdy již byla smlouva o dodávce elektřiny uzavřena, měla domáhat plnění – rozdílu ve výkupních cenách. Soud prvního stupně rovněž došel k závěru, že žalobkyně ani nesplnila podmínky cenového rozhodnutí č. 4/2009, aby měla právo na výkupní ceny 2010, neboť nesplnila podmínku, aby do konce roku 2010 dodávala elektřinu do elektrizační soustavy. Pokud žalobkyně dodávala z předmětné elektrárny elektřinu před 19. lednem 2011, činila tak protiprávně a takovéto protiprávní jednání nelze pokládat za řádnou dodávku elektřiny do sítě ve smyslu cenového rozhodnutí č 4/2009. Podle názoru soudu prvního stupně ze samotné povahy cenového předpisu, který reguluje výši kupní ceny, vyplývá, že dopadá na ty případy, kdy vzniká kupní cena, tj. na případy, kdy dochází k výkupu elektřiny na základě existující kupní smlouvy. Za absurdní považuje argumentaci žalobkyně, že cenové rozhodnutí regulující výši kupní ceny dopadá i na případy, kde není uzavřena smlouva o dodávce elektřiny, kde nedochází k legálnímu výkupu, ale naopak dochází k nepovolené dodávce do sítě. Žalobkyně rovněž věděla o podmínkách a lhůtách, které měla splnit, aby včas dosáhla paralelního připojení a dosáhla na výkupní ceny 2010, nebylo tedy porušeno ani její legitimní očekávání. V dalším soud odkázal na argumentaci Energetického regulačního úřadu a původní účastnice řízení. Proti zamítavému rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání. V průběhu odvolacího řízení s poukazem na novou právní úpravu navrhla, aby místo původní účastnice řízení do řízení vstoupila nynější účastnice řízení. Krajský soud v Českých Budějovicích tomuto návrhu vyhověl, když usnesením ze dne 21. června 2013, č. j. 8 Co 235/2013-451, rozhodl, že na místo dosavadního účastníka vstupuje do řízení E.ON Energie, a.s., se sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera 2151/6, IČO 26078201 (dále jen „účastnice řízení“ či „nynější účastnice řízení“). Své rozhodnutí odvolací soud odůvodnil poukazem na ustanovení § 10 odst. 1 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů (dále jen „ZPZE“) dle kterého je povinně vykupujícím dodavatel poslední instance, kterým je, v souladu s legislativním odkazem č. 13 subjekt uvedený v ustanovení § 12a zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), držitel licence na obchod s elektřinou a tím je společnost E.ON Energie, a.s., nikoliv původní účastnice řízení. V důsledku zákonné úpravy se tak povinně vykupujícím stal jiný subjekt, než který byl účastníkem správního řízení a než se kterým bylo v řízení podle části páté občanského soudního řádu až do doby vydání rozhodnutí soudem prvního stupně jednáno. Podle závěru odvolacího soudu tak po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, a proto aplikoval § 107a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále opět jen „o. s. ř.“). Proti usnesení odvolacího soudu podala účastnice řízení dovolání, přičemž odkazuje na ustanovení § 239 odst. 1 písm b) o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 3 o. s. ř. Z hlediska důvodnosti pak odkazuje na § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť napadené us