23 Cdo 366/2024 — Nejvyšší soud

23 Cdo 366/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 12. 2024 Spisová značka:23 Cdo 366/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:23.CDO.366.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Započtení Právo na spravedlivé soudní řízení Dotčené předpisy:§ 5 předpisu č. 99/1963 Sb. § 6 předpisu č. 99/1963 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:23. 1. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 366/2024-1300 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Hany Poláškové Wincorové ve věci žalobkyně SEVA-SEED, spol. s r.o., se sídlem v Mikulově, Mušlov 1702/608a, identifikační číslo osoby 63488957, zastoupené JUDr. Martinem Dančišinem, advokátem se sídlem v Praze 1, Husova 240/5, proti žalované AROS-osiva s.r.o., se sídlem v Praze 8, Trousilova 1066/1, identifikační číslo osoby 48027936, zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Strži 2102/61a, o zaplacení 9 881 984,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 27 C 165/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2023, č. j. 58 Co 74/2023-1127, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2023, č. j. 58 Co 74/2023-1127, se ruší v části, kterou byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28. 7. 2022, č. j. 27 C 165/2016-946, ve výroku pod bodem I ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 1 388 072,12 Kč, a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se v řízení (po změně a částečných zpětvzetích žaloby) po žalované domáhala zaplacení částky 9 881 984,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 9. 9. 2014 do zaplacení jakožto součtu neuhrazených částí kupních cen (účtovaných dílčími fakturami) za osivo v tzv. „hobby sáčcích“, které žalobkyně dodala žalované v průběhu sezóny 2013/2014 za účelem zajištění jejich prodeje v obchodních prostorech různých obchodních řetězců na základě „smlouvy o obchodním zastoupení“ uzavřené mezi účastnicemi dne 13. 9. 2011. 2. Žalovaná namítala existenci zavedené praxe stran (tzv. „systému stoprocentních vratek“), podle které měla být za dodané zboží zaplacena zálohově žalobkyni pouze část kupní ceny a po skončení prodejní sezóny si žalobkyně měla převzít zpět do svého skladu neprodané zboží z obchodních řetězců (Globus, Bauhaus, UNI-HOBBY, Penny) a dalších prodejen a následně se mělo provést vyúčtování, na jehož základě měla žalovaná povinnost doplatit pouze rozdíl mezi hodnotou prodaného (nevráceného) zboží a zaplacenou zálohou (dále jen „systém vratek“). Připustila proto existenci nároků žalobkyně na zaplacení kupních cen v celkové výši pouze 1 388 072,12 Kč, avšak vůči těmto nárokům v řízení vznesla kompenzační námitku v rozsahu částky 1 660 483 Kč (632 225 Kč jako náhrady škody za skladování vráceného zboží u žalované z důvodu jeho nepřevzetí žalobkyní, 367 840 Kč jako náhrady škody za náklady uskladnění neprodaného zboží ve skladech Penny, u kterého žalobkyně neprovedla jeho svoz, 197 230 Kč jako náhrady nákladů na cenu přepravy neprodaného zboží z obchodů Globus, Bauhaus, UNI-HOBBY a Penny, na které se podle žalované měla žalobkyně podílet z 50 %, a jako náhrady nákladů spojených s roztříděním neprodaného zboží, a 463 188 Kč jako náhrady nákladů na marketingový příspěvek Penny, na kterém se účastnice podle tvrzení žalované dohodly). 3. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 28. 7. 2022, č. j. 27 C 165/2016-946, zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 881 984,50 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok pod bodem I), a uložil žalobkyni povinnost k náhradě nákladů řízení žalované ve výši 1 364 940,50 Kč (výrok pod bodem II). 4. Soud prvního stupně vyšel z nesporných zjištění o uzavření smlouvy o obchodním zastoupení, o odstoupení od smlouvy, o fakturách vystavených žalobkyní na kupní ceny, o částečných úhradách žalované na tyto faktury. Na základě dokazování pak učinil skutkový závěr o existenci systému vratek, který se uplatňoval od roku 2007 a o vrácení neprodaného zboží z obchodní sítě třetích stran žalované, které byla žalovaná připravena vrátit žalobkyni, jeho množství a celkové hodnotě 8 441 682,38 Kč. Též měl za prokázaný vznik žalovanou tvrzených nákladů za skladování zboží, za pozdní vyzvednutí vratky zboží z marketů Penny, za přepravu nevyzvednutých vratek z marketů Penny, UNI-HOBBY, Globus a Bauhaus, za práci spojenou s roztříděním vráceného zboží a za marketingový příspěvek pro řetězec Penny, jehož objednávku žalobkyně akceptovala. 5. Při právním posouzení věci soud prvního stupně s ohledem na prokázaný systém vratek měl za důvodnou pohledávku žalobkyně ve výši 1 388 072,12 Kč (žalobkyní požadovaných 9 881 984,50 Kč po odečtení neprodaného zboží v hodnotě 8 441 682,38 Kč). Za důvodnou však měl též kompenzační námitku vznesenou žalovanou a uzavřel, že při prokázání nároku žalobkyně ve výši 1 388 072,12 Kč a nároku žalované ve výši 1 660 483 Kč zanikla pohledávka žalobkyně započtením podle § 1982 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). 6. Městský soud v Praze (poté, co zamítl návrh žalobkyně, aby na její místo do řízení vstoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávky společnost Alfa Epsilon s.r.o., identifikační číslo osoby 17229952 – dovolání žalobkyně podané proti tomuto usnesení je Nejvyšším soudem projednáváno pod sp. zn. 23 Cdo 365/2024 – poznámka Nejvyššího soudu) v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 388 072,12 Kč, ohledně částky 8 493 912,38 Kč a úroku z prodlení z částky 9 881 984,50 Kč a též ve výroku pod bodem II rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 7. Odvolací soud nejprve konstatoval, že při odvolacím jednání žalobkyně předložila pověření postupníka (společnosti Alfa Epsilon s.r.o.) k vymáhání předmětné pohledávky žalobkyní, a dále vycházel i z nesporného tvrzení účastnic, že žalované bylo dodáno zboží podle faktur, jejichž úhrady se žalobkyně domáhala žalobou. Námitku nedostatku aktivní legitimace žalobkyně pro postoupení pohledávky neshledal odvolací soud důvodnou. Odkázal na závěry usnesení o zamítnutí návrhu žalobkyně na vstup postupníka do řízení na její místo, který podle odvolacího soudu představoval zneužití práva, a za takové situace považoval za absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z. i smlouvu o postoupení pohledávky a uzavřel, že k postoupení pohledávky nedošlo a žalobkyně tak svou aktivní legitimaci neztratila. 8. Odvolací soud měl za nesprávný závěr soudu prvního stupně o zániku části pohledávky žalobkyně v důsledku započtení, neboť považoval kompenzační námitku žalované za neurčitou. Žalobkyně podle odvolacího soudu v řízení uplatnila řadu nároků z jednotlivých faktur, žalovaná kompenzační námitkou uplatnila čtyři pohledávky, jejichž celková výše převyšovala zbývající (po odečtu tvrzených vratek) pohledávku žalobkyně, aniž žalovaná řádně specifikovala, jak mají být vůči pohledávkám žalobkyně její pohledávky započteny, tj. které pohledávky mají zápočtem zaniknout a v jakém rozsahu, a které nikoliv. Uzavřel, že takový zápočet je třeba posoudit jako neurčité, tedy zdánlivé jednání ve smyslu § 553 odst. 1 o. z., k němuž se podle § 554 o. z. nepřihlíží. Vzhledem k tomu pak při nespornosti nároku žalobkyně na zaplacení kupní ceny za dodané zboží (po odečtení vratek), tj. v rozsahu částky 1 388 072,12 Kč, změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalobě vyhověl. Ohledně tvrzených vratek měl odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně za nepřezkoumatelný a v uvedeném rozsahu jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně, neboť se soud prvního stupně nevypořádal s argumentací žalobkyně, nehodnotil řádně důkazy, prováděl dokazování bez řádného tvrzení účastníků o tom, jak byl systém vratek realizován, zejména ohledně dohodnutého konkrétního postupu při vrácení neprodaného zboží a koho stíhala povinnost vyúčtování. Soud prvního stupně podle odvolacího soudu nepřihlédl při posouzení obchodních zvyklostí ohledně systému vratek ani k tomu, že důkazy, z nichž vycházel, se týkaly vztahu mezi prodejcem a dodavatelem (distributorem), a nikoliv vztahu mezi distributorem a výrobcem. V rozhodnutí soudu prvního stupně podle odvolacího soudu scházel i výpočet nebo vylíčení postupu při výpočtu výše vratek. II. Dovolání a vyjádření k němu 9. Proti rozsudku odvolacího soudu (v rozsahu, kterým jím byl změněn rozsudek soudu