23 Cdo 3681/2021 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3681/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 2. 2022 Spisová značka:23 Cdo 3681/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.3681.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ochranné známky Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. § 8 předpisu č. 441/2003 Sb. Kategorie rozhodnutí:E EU Zveřejněno na webu:23. 5. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3681/2021-112 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně ZLAŤÁKY Česká republika s.r.o., se sídlem v Praze 1, Vodičkova 682/20, identifikační číslo osoby 24267562, zastoupené Mgr. Miroslavem Dongresem, advokátem se sídlem v Jablonci nad Nisou, Dolní náměstí 679/5, proti žalované L. T., se sídlem ve XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Ilonou Barošovou, advokátkou se sídlem ve Vsetíně, Smetanova 970, o ochranu práv z ochranné známky a před jednáním v nekalé soutěži, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 49/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 2021, č. j. 3 Cmo 136/2020-90, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 1. 2020, č. j. 32 Cm 49/2018-52, uložil žalované povinnost zdržet se užívání pojmu „zlaťáky“ prostřednictvím sítě internet ve spojení s nabízením služeb, a to prodejem výrobků z drahých kovů a mincí z investičních kovů (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II). K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil v rozsahu povinnosti žalované zdržet se užívání pojmu „zlaťáky“ jako klíčového slova v systémech placené optimalizace internetových vyhledávačů ve spojení s nabízením výrobků z drahých kovů a mincí z investičních kovů, jinak jej v tomto výroku změnil tak, že ve zbývající části žalobu zamítl (první výrok). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení a náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jež v odvolacím řízení nedoznala změn, podle kterých jsou účastníci soutěžitelé na trhu, zabývají se nabízením a prodejem výrobků z drahých kovů. Žalobkyně je vlastníkem slovní ochranné známky ve znění „ZLAŤÁKY“, zapsané u Úřadu průmyslového vlastnictví pod č. zápisu 361808 s prioritou od 24. 3. 2017 pro třídy výrobků a služeb 7, 14, 16, 35, 36, tedy i pro reklamu na internetu, vztahující se k cenným kovům. Je vlastníkem doménového jména zlataky.cz, pod nímž jsou vedle dalších služeb a informací nabízeny výrobky z drahých kovů. Uvedené označení je i součástí znění její obchodní firmy od zápisu žalobkyně do obchodního rejstříku v roce 2012. Žalovaná prodává pod doménovým jménem zlate-mince.cz rovněž výrobky z drahých kovů. Ve vyhledávači Google při zadání klíčového slova „zlaťáky“ se nabídka žalované prostřednictvím placené reklamy objevuje na předním místě a na první stránce je i upoutávka na e-shop žalované (www.zlate-mince.cz>zlaťáky-Zlate-Mince.cz), kde se klíčové slovo objevuje přímo v nadpisu a dále pak ve vysvětlujícím textu pod názvem Zlaťáky – Zlaté-mince.cz k významu slova zlaťáky (sdělení, že výraz zlaťáky se používá i obecně jako označení peněz, oběživa nebo hotovosti). Po právní stránce se odvolací soud ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, který jednání žalované ve vztahu k žalobkyni s odkazem na ustanovení § 8 odst. 1 a 2 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), a ustanovení § 2976 odst. 1, § 2981 a § 2982 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), posoudil jako zásah do práv z ochranné známky a současně jako jednání nekalosoutěžní. Ve shodě se soudem prvního stupně měl odvolací soud za to, že užívání plného znění slovní ochranné známky žalobkyně v podobě zadaného klíčového slova internetového vyhledávače pro reklamní sdělení žalované (jako přímého konkurenta žalobkyně) zasahuje do rozlišovací způsobilosti ochranné známky, zapsané pro výrobky a služby, jež nabízejí oba účastníci. Jestliže základní funkcí ochranné známky je zaručit spotřebitelům původ výrobku nebo služby (tj. funkce označení původu), pak toto užívání žalovanou jako klíčového slova ve spojení s reklamními sděleními žalované vylučuje, aby uživatel internetu (běžně informovaný a pozorný) mohl rozpoznat, že zde nejde o nabídku žalobkyně. Odvolací soud v této souvislosti poukázal na judikaturu Soudního dvora. Současně popsané jednání žalované posoudil jako jednání nekalosoutěžní, když jsou jednáním žalované splněny podmínky generální klauzule nekalé soutěže dle ustanovení § 2976 odst. 1 o. z. K tomu pak dodal, že je zřejmé, že je zde naplněna i skutková podstata vyvolání nebezpečí záměny dle ustanovení § 2981 o. z. a parazitování na pověsti dle ustanovení § 2982 o. z. Proti rozsudku odvolacího soudu (v rozsahu jeho výroku, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně) podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), pro vyřešení otázky podmínek porušení práva z ochranné známky a jednání v nekalé soutěži užitím cizí ochranné známky v rámci tzv. klíčových slov internetových vyhledavačů, při jejímž řešení se odvolací soud dle názoru žalované odchýlil od rozhodovací praxe Soudního dvora. Žalovaná uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. a navrhuje, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo v napadeném rozsahu zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně se k dovolání žalované dle obsahu spisu nevyjádřila. Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle § 10a o. s. ř.) postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalované rozhodl podle občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti a zda je přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti, a to včetně vylíčení předpokladů přípustnosti dovolání, jež dovolatelka spatřuje v tom, že jí vymezená otázka hmotného práva byla odvolacím soudem vyřešena v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Soudního dvora. (K přípustnosti dovolání z důvodu, že odvolací soud se při vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Soudního dvora, srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2020, sp. zn. II. ÚS 2522/19.) Dovolání není přípustné, neboť odvolací soud se při řešení dovolatelkou vymezené otázky neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ani Soudního dvora. Dovolací soud ve svém rozhodování dospěl při výkladu aplikovaného ustanovení § 8 odst. 1 a 2 písm. a) zákona o ochranných známkách v obdobné skutkové věci k závěru, podle kterého není-li z reklamního sdělení žalované vyhledaného na internetovém vyhledavači prostřednictvím klíčového slova, které je totožné s cizí ochrannou známkou a kterou žalovaná bez souhlasu jejího vlastníka zvolila v rámci služby optimalizace pro vyhledavače na internetu, zřejmé, zda je žalovaná třetí osobou nezávislou na žalobkyni, či zda jsou skutečně hospodářsky propojené či zda je dojem hospodářské propojenosti těchto subjektů navozen reklamním sdělením, pak průměrně informovanému uživateli internetu, kterému se při hledání klíčových slov odpovídajících ochranným známkám žalobkyně ukáže reklamní sdělení žalované (které samo o sobě užívá také slova tvořící ochranné známky žalobkyně), nemusí být vůbec zřejmé, v jakém vztahu